Atlantická hurikánová sezona má za sebou vrchol, a přesto je téměř prázdná. Vzniklo jen pět pojmenovaných bouří a žádná z nich nedosáhla síly hurikánu, což se v polovině září nestává často. Podle analýzy serveru Severe Weather Europe se celková energie sezony drží na přibližně 8 % hodnoty, která je pro toto datum obvyklá. Důvod je v Tichém oceánu.
Nejlepší měřítko sezony: kolik energie hurikány vydají
Počet bouří sám o sobě o sezoně mnoho neříká. Meteorologové proto používají index ACE (Accumulated Cyclone Energy), který sčítá sílu a dobu trvání všech tropických systémů za sezonu. Dlouhá bouře do něj přispěje víc než krátká, proto je ACE citlivější než pouhý počet.
Letos je hodnota na vrcholu sezony mimořádně nízká. Podle analýzy, která vychází z dat NOAA, odpovídá dosavadní ACE asi osmině normálu. Atlantik zatím vyprodukoval pět krátce žijících pojmenovaných systémů a ani jeden z nich nepřekročil hranici hurikánu, tedy trvalý vítr 119 km/h a víc.
Střih větru je nejvyšší za 47 let
Proč systémy nedorostou? V atmosféře nad Atlantikem chybí podmínky, které hurikán potřebuje. Nejdůležitější z nich je střih větru, tedy rozdíl v rychlosti a směru větru mezi hladinami. Když fouká při hladině jinak než ve výšce, vertikální struktura bouře se nakloní a rozpadne, dovnitř se dostane suchý vzduch a systém ztratí palivo, kterým je teplá vlhká voda.
Data klimatologa Philipa Klotzbacha ukazují, že střih větru byl letos v červenci a srpnu vysoko nad dlouhodobým průměrem. Podle analýzy Severe Weather Europe jde o nejvyšší hodnoty za 47 let měření. Druhým faktorem je suchý vzduch ve středních hladinách: vlhkost kolem 800 metrů byla v hlavní vývojové oblasti Atlantiku podprůměrná.
El Niño jako štít
Obě příčiny mají společného původce: sílící El Niño v tropickém Pacifiku. Teplá voda se přesouvá na východ Pacifiku a spolu s ní i místo, kde vzduch stoupá. Tam vznikají srážky a nízký tlak. Nad Atlantikem a západním Pacifikem se naopak vzduch potápí, atmosféra se stabilizuje a mraků i bouří ubývá.
Analýza serveru Severe Weather Europe tento efekt nazývá atmosférický štít a popisuje ho třemi dopady: větší střih větru, klesající vzduch a sušší střední hladiny. Teplota povrchu moře v Atlantiku přitom zůstává vysoká, ale samotná teplá voda bez vhodného proudění vzduchu hurikán nevytvoří.
Jak silný El Niño to je
Podle stejné analýzy přesahují teplotní odchylky ve východní části tropického Pacifiku 7 °C nad normálem. Model NCEP CFSv2 předpovídá, že jev překročí hranici takzvaného Super El Niño, tedy odchylku +2 °C v sezonním průměru, a podle této předpovědi by mohl být nejsilnější za víc než století. Jde o modelový výhled, nikoli o potvrzené měření.
Pod hladinou se zároveň šíří Kelvinova vlna, anomálie teplé vody, která El Niño zásobuje energií i pro zimu. Sílu jevu už dříve potvrdila i Světová meteorologická organizace, o jejímž varování jsme psali v článku Nejsilnější El Niño za 70 let.
Pacifik místo Atlantiku
Rozdělení aktivity je letos nápadně nerovnoměrné. Předpověď indexu ACE z modelu ECMWF ukazuje pro polovinu září Atlantik hluboko pod dlouhodobým průměrem, zatímco ve všech třech oblastech Pacifiku čeká aktivitu nadprůměrnou. Nižší tlak a stoupající vzduch podporují bouře tam, kdežto nad Atlantikem vládne opačný režim.
Tichý Atlantik se projevil i jinde. Havaj, kterou hurikánová sezona letos zasáhla citelněji, patří do centrálního Pacifiku, kde jsou podmínky opačné (Havaj čelí extrémům počasí).
Říjen a listopad: sezona zřejmě skončí brzy
Výhledy na říjen pro Atlantik nevěští obrat. Teplotní anomálie v Pacifiku má podle modelu NMME přesáhnout 5 °C a nad Atlantikem se udrží klesající vzduch. Srážkový výhled ukazuje souvislé sucho nad Karibikem, odkud v říjnu přichází část pozdních hurikánů.
Podle analýzy Severe Weather Europe to znamená, že sezona skončí dřív než obvykle a případná hrozba pro Spojené státy bude spíš krátká a lokální, z Mexického zálivu nebo západního Karibiku. I v neaktivní sezoně ale vzniknou jednotlivé systémy, jak ukazuje letošních pět bouří. Sezonní výhledy jsou pravděpodobnostní, ne jistota.
Náznak pro zimu
Sezonní výhled ECMWF navazuje na historii tichých hurikánových sezon. Pro Evropu ukazuje v polovině zimy teploty nadprůměrné. Ve stratosféře se objevuje signál slábnoucího polárního víru v lednu a únoru, což je jev, který v minulosti po slabých hurikánových sezonách následoval. Souvislost není přímá, obojí podle analýzy souvisí s El Niñem. Konkrétní podobu zimy to zatím neurčuje, o vlivu oceánů na předpovědi jsme psali v článku Oteplování trhá vazbu dvou oceánů.
