Čtyři století trvající tandem se rozpadá
Klima v tropickém pásu Indického oceánu po staletí zrcadlilo dění v Pacifiku. Když se v Tichém oceánu rozvinul fenomén El Niño nebo La Niña, atmosféra předala impuls dál na západ. Tento stabilní atmosférický most – zprostředkovaný především mohutnou rovníkovou Walkerovou cirkulací – určoval načasování i sílu srážek v jihovýchodní Asii, východní Africe i Austrálii.
Studie publikovaná ve vědeckém časopise Nature Communications však dokládá, že toto těsné společenství slábne. K postupnému rozvolňování dochází podle naměřených dat již od 80. let 20. století. Až dosud však klimatologové neměli jistotu, zda jde o anomálii způsobenou člověkem, nebo o přirozený cyklus, který se v historii běžně opakoval. Běžná přístrojová měření z lodí a bójí totiž pokrývají sotva sto let.
Svědectví korálů a letokruhů
Tým vědců proto zkombinoval paleoklimatické archivy z přírodních zdrojů – letokruhů stromů, stalagmitů v jeskyních a chemického složení fosilních korálů – s moderními počítačovými simulacemi. Podařilo se jim zrekonstruovat chování obou oceánských pánví až do počátku 17. století.
Výsledky ukázaly pozoruhodnou stabilitu. Během uplynulých 400 let se vzájemná vazba výrazně narušila pouze jedinkrát: v období mezi lety 1810 a 1850. Tehdy dočasné rozpojení nezpůsobily lidské emise, nýbrž série mohutných sopečných erupcí v tropech (včetně slavného výbuchu sopky Tambora v roce 1815). Sopečné aerosoly v atmosféře odrazily část slunečního záření a přechodně změnily teplotní gradienty nad rovníkem. Jakmile se však sopečný prach usadil, oba oceány se během několika desetiletí vrátily ke svému synchronnímu chování.
Dnešní situace se od historických sopečných epizod zásadně liší. Místo ochlazení čelí planeta trvalému přílivu tepla. Globální oceány dosahují rekordních teplot a ukládají obrovské množství energie, což přirozenou dynamiku mění trvaleji než jakákoli sopečná katastrofa moderních dějin.
Proč začíná Indický oceán jednat na vlastní pěst
Za rozpadem vazby stojí nerovnoměrné ohřívání vody. Indický oceán absorbuje obrovské množství přebytečného tepla a v posledních dekádách se otepluje rychleji než většina ostatních otevřených vodních ploch. Vytváří si tak vlastní silné teplotní anomálie, označované jako dipól Indického oceánu (IOD).
Zatímco dříve byl dipól Indického oceánu převážně podřízen tomu, zda v Pacifiku panuje klimatický jev El Niño, nyní se Indický oceán stává autonomním hráčem. Vlastní termodynamické procesy v něm začínají převažovat nad signály přicházejícími z Pacifiku. Atmosférická cirkulace, která oba systémy po staletí spojovala jako ozubené soukolí, se tím dostává mimo zaběhnutý rytmus.
Složitější předpovědi pro tropy i zbytek planety
Pro meteorology a klimatology představuje toto zjištění vážnou výzvu. Dlouhodobé a sezónní předpovědi počasí se po desetiletí opíraly o předpoklad, že chování Pacifiku poskytuje spolehlivé vodítko pro vývoj počasí v dalších částech světa. Pokud se vazba rozvolňuje, tradiční statistické a empirické vztahy ztrácejí na přesnosti.
Důsledky ponesou zejména regiony závislé na pravidelných monzunech. Nezávislé chování Indického oceánu může způsobit nečekaná sucha v subsaharské Africe nebo naopak náhlé epizody extrémních srážek a záplav v jižní Asii, které dosavadní předpovědní vzorce nedokážou včas podchytit. Přestože se Evropy tento jev nedotýká přímo na denní bázi, stabilita tropické cirkulace ovlivňuje celosvětový přenos energie a polohu tryskového proudění (jet streamu), což zpětně působí na celé globální klima.
Co přesně je Walkerova cirkulace, která oba oceány spojuje?
Jde o rozsáhlý systém atmosférického proudění vzduchu podél zemského rovníku. Ohřátý vzduch stoupá nad teplými vodami západního Pacifiku a Indonésie, proudí ve výšce na východ i západ a klesá nad chladnějšími vodami východního Pacifiku a západního Indického oceánu. Tím vzniká přirozená vazba mezi oběma pánvemi.
Znamená rozpad propojení, že El Niño ztratí svůj celosvětový vliv?
Nikoli. El Niño a La Niña zůstávají nejsilnějšími přirozenými hybateli meziroční proměnlivosti klimatu. Ztráta vazby však znamená, že Indický oceán již na signály z Pacifiku nereaguje tak předvídatelně jako v minulých čtyřech stoletích, což znesnadňuje sezónní prognózy pro Asii a Afriku.
