Shrnutí v bodech
- Zbytky hurikánu Polo přinesly do částí Texasu až 230 mm srážek, lokální intenzita deště dosáhla 100 mm za hodinu.
- V okrese Doña Ana v Novém Mexiku muselo kvůli hrozbě protržení přehrady McLeod Dam opustit domovy přes 1 000 obyvatel.
- Během 24 hodin zaznamenaly úřady v zasažené oblasti více než 60 bleskových povodní.
- Výstrahy před povodněmi a vydatnými srážkami zasáhly území obývané 30 až 100 miliony lidí.
Přívalové srážky a hrozba protržení hráze
Krizová situace nastala především na jihu státu Nové Mexiko. V okrese Doña Ana vyhlásily úřady stav nouze pro bleskové povodně. Ohroženy byly zejména obce Hatch, Rincon, Salem a Garfield, které leží pod přehradou McLeod Dam. Původně suché retenční koryto se po nočních lijácích zaplnilo natolik, že hrozilo jeho přetečení nebo strukturální narušení. Záchranné složky proto nařídily nucené opuštění domovů pro více než 1 000 místních obyvatel.
Meteorologické stanice a radarové odhady zaznamenaly v nejvíce zasažených regionech srážkové úhrny mezi 75 a 150 milimetry. V částech západního Texasu spadlo dokonce 200 až 230 milimetrů vody. Intenzita deště místy dosahovala až 100 milimetrů za hodinu. Během jediného dne napočítaly úřady v regionu přes 60 samostatných bleskových povodní, které strhávaly silnice a odřízly menší sídla od okolí, jak ve své zprávě uvedla americká stanice NBC News ve vysílání pořadu TODAY.
Proč vyprahlá krajina nedokáže vodu vsáknout
Jihozápad USA se s bleskovými povodněmi potýká opakovaně, tentokrát se však spojilo několik nepříznivých faktorů. Hurikán Polo dorazil k mexickému pobřeží s větrem o rychlosti 177 km/h. Po přechodu horských pásem sice zeslábl, jeho cirkulace však nasála obrovské množství tropické vlhkosti z Tichého oceánu i Kalifornského zálivu. Tento vlhký vzduch postoupil nad Arizonu, Nové Mexiko, Nevadu a Texas, kde narazil na běžné monzunové proudění.
V pouštních a polopouštních oblastech tvoří povrch udusaná hlína, jíl a skalní podloží. Dlouhodobě vysušená půda funguje při náhlém náporu vody podobně jako beton. Voda se nevsakuje do hloubky, nýbrž okamžitě stéká do suchých říčních koryt zvaných arroyos. Tyto rokle bývají po většinu roku zcela prázdné. Během několika desítek minut se však mohou proměnit v dravé toky plné bahna, kamení a trosek. Podobný mechanismus rychlého odtoku vedl v minulosti k tragickým událostem v nedalekých kaňonech, o čemž pojednávala i dřívější analýza bleskové povodně v Grand Canyonu.
Dopad na desítky milionů obyvatel
Rozsah povodňových varování překvapil i zkušené hydrology. Různé stupně výstrah před zatopením a přívalovými dešti se během postupu frontálního rozhraní dotkly území, na kterém žije 30 až 100 milionů obyvatel. Voda zaplavila mezistátní dálnice, ochromila železniční dopravu a desítky řidičů musely z uvíznutých aut vyprošťovat speciální týmy na člunech.
Povodňové jevy spojené s rozpadajícími se tropickými cyklónami jsou dobře zdokumentované v databázích pro extrémní počasí. Nebezpečí spočívá v tom, že i když systém ztratí charakteristické hurikánové větry, atmosférická vlhkost zůstává uvězněna ve vyšších vrstvách troposféry. Jakmile tyto masy vzduchu narazí na orografickou překážku v podobě Skalnatých hor, dojde k vynucenému výstupu a kondenzaci, která vyvolá stacionární bouře s extrémní intenzitou srážek.
Podle výstupů americké Národní meteorologické služby (NWS) se pásmo srážek přesouvá dále na východ. Hrozba lokálních záplav a dalších přetoků vodních děl se proto v dalších dnech přesouvá do centrálního Texasu a Oklahomy, kde nasycená půda rovněž vykazuje minimální schopnost další absorpce vody.
