Shrnutí v bodech
- Nizozemská společnost Boskalis získala zakázku v hodnotě 50 až 150 milionů EUR na položení kabeláže pro větrný park Zeevonk.
- Projekt vyžaduje instalaci zhruba 149 kilometrů kabelů s napětím 66 kV, které na mořském dně propojí 69 větrných turbín.
- První fáze mořského parku dodá instalovaný výkon 1 GW, se zahájením komerčního provozu se počítá v roce 2029.
Zakázka pro loď Boka Ocean
Konsorcium Zeevonk, které tvoří energetická společnost Vattenfall a investiční skupina Copenhagen Infrastructure Partners (CIP), uzavřelo dohodu o instalaci kabeláže prvního října 2026. Jak uvedl odborný server Offshore Wind, společnost Boskalis označila finanční rozsah projektu jako významný. Ve finanční klasifikaci firmy to znamená objem mezi 50 a 150 miliony EUR.
Pokládku kabelů zajistí specializované plavidlo Boka Ocean. Kabely vyrobí nizozemská společnost TKF ve svém závodě v přístavu Eemshaven, odkud je loď dopraví přímo na staveniště na otevřeném moři. Součástí sjednaných prací jsou také detailní průzkumy mořského dna, testování jednotlivých tras, jejich zakončení v základech elektráren a montáž ochranných prvků CPS (Cable Protection System), které chrání vedení před mechanickým namáháním v místě vstupu do ocelových konstrukcí.
Podle údajů v tiskové zprávě společnosti Boskalis nasadí zhotovitel také plavidlo pro ukládání kamenného záhozu. Kamenná drť stabilizuje nestálé písčité dno Severního moře, zakryje obnažené úseky kabelů a zabrání jejich vymílání podmořskými proudy. Inženýrské a přípravné práce začínají na podzim 2026, samotná námořní instalace kabelů proběhne v roce 2029.
Lokalita IJmuiden Ver Beta
Větrný park Zeevonk vzniká v nizozemské zóně IJmuiden Ver Beta. Lokalita leží přibližně 45 námořních mil (zhruba 63 až 84 kilometrů) od nizozemského pobřeží na úrovni letoviska Bergen aan Zee. Značná vzdálenost od pevniny přináší vyšší a stálejší rychlost větru, současně ale klade vysoké nároky na logistiku i samotnou kabelovou infrastrukturu.
Spolehlivost vnitřní sítě hraje zásadní roli pro celou ekonomiku provozu. Pokud selže propojovací vedení mezi jednotlivými stroji, odstaví to z provozu celou větev turbín. Podobným výzvám s rozsáhlou kabeláží v náročných podmínkách čelí také další evropské projekty v Severním moři, například britský projekt Hornsea 3, kde přenos energie na pevninu vyžaduje desítky kilometrů vysokonapěťových tras.
Konsorcium získalo licenci na výstavbu celé lokality s celkovou plánovanou kapacitou 2 GW v soutěži v roce 2024. Vedení projektu následně rozdělilo realizaci do dvou samostatných etap po 1 GW. První fáze má začít dodávat elektřinu do sítě v roce 2029.
Stavba základů bez přechodových dílů
Podepsání kabelového kontraktu navazuje na další dodavatelské smlouvy uzavřené v létě 2026. V září 2026 konsorcium potvrdilo výběr německé skupiny EEW Group, která vyrobí 69 těžkých ocelových monopilových základů. Tyto základy budou mít konstrukci bez klasických přechodových dílů (takzvané TP-free řešení), kdy se věž turbíny montuje přímo na pilotu zaraženou do mořského dna.
Tento postup zjednodušuje montáž a snižuje spotřebu oceli. Přepravu a instalaci těchto monopilů zajistí belgická společnost DEME, která v červenci 2026 získala zakázku v hodnotě až 300 milionů EUR.
Výroba vodíku v přístavu Rotterdam
Zatímco první fáze parku Zeevonk s výkonem 1 GW se soustředí výhradně na přímou dodávku elektřiny do nizozemské přenosové soustavy, druhá fáze má jiný cíl. Dokončení druhé části je naplánováno na rok 2032 a vedle dalších 69 turbín o výkonu 1 GW počítá se systémovou integrací o kapacitě 500 MW.
Tento výkon poslouží k napájení velkého elektrolyzéru přímo v přístavu Rotterdam. Přebytečná větrná elektřina z moře se tak bude přímo v průmyslovém uzlu přeměňovat na zelený vodík, který poslouží jako surovina pro chemický průmysl a těžkou nákladní dopravu. Stavba kabelových tras pro první gigawatt představuje první krok k realizaci celého tohoto energetického celku.
