Atmosféra plná energie: Proč extrémy nabírají na síle
Z meteorologického hlediska není současný nárůst ničivých jevů náhodný. S rostoucí globální teplotou povrchu planety i oceánů stoupá množství tepelné energie v atmosféře. Vyšší teplota vzduchu zároveň znamená vyšší schopnost vázat vodní páru – podle Clausius-Clapeyronova vztahu zhruba o 7 % na každý další stupeň Celsia. Tento mechanismus vede ke dvěma zdánlivě protichůdným, ale fyzikálně propojeným extrémům: intenzivnějšímu vysoušení krajiny a na druhé straně k bezprecedentním přívalovým srážkám.
Když se v atmosféře vytvoří stabilní blokující tlaková výše (tzv. heat dome), horký vzduch je stlačován k povrchu a krajina rychle ztrácí veškerou vlhkost. Půda a vegetace vysychají na úroveň troudu, což vytváří ideální podmínky pro rychlé šíření plamenů. Naopak při přechodu frontálních systémů dochází k uvolnění obrovského množství nakumulované vlhkosti v podobě bleskových povodní.
Požáry a záplavy v číslech
Dopady této atmosférické dynamiky jsou patrné na obou stranách Atlantiku. Podle aktuálních dat zasahovali hasiči ve Spojených státech v letošní sezóně již u 48 000 lesních požárů, které spálily více než 6,5 milionu akrů (přes 2,6 milionu hektarů) vegetace. Ničivost těchto jevů ukázaly i zimní požáry z počátku roku, které zničily přes 18 000 staveb, sežehly 57 000 akrů a vyžádaly si nejméně 31 obětí.
Podobně extrémní dynamiku vykazují hydrologické jevy. Během záplav v Texasu v polovině roku 2025 zahynulo 137 lidí, z toho 117 v jediném okrese Kerr County. Během několika hodin spadlo v zasažené oblasti množství vody přesahující denní průtok Niagarských vodopádů a hladina řeky Guadalupe vystoupala o více než 6 metrů (přes 20 stop).
Pro detailnější přehled o rekordních hodnotách na planetě navštivte naši sekci věnovanou extrémnímu počasí, kde sledujeme vývoj anomálií v reálném čase.
Tichý zabiják: Přepětí lidského organismu
Zatímco lesní požáry a bleskové povodně plní titulky médií kvůli viditelné destrukci, největší ztráty na životech způsobuje extrémní horko. V místech, jako je kalifornské Údolí smrti (Death Valley), kde teploty v minulých letech dosáhly extrémních 54,4 °C (130 °F), je pobyt venku bez klimatizace život ohrožující během desítek minut. Horko však nepředstavuje riziko jen v pouštních oblastech.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) umírá celosvětově v souvislosti s přehřátím organismu odhadem 175 000 lidí ročně. V Evropě zaznamenala monitorovací síť úmrtnosti během jediné silné vlny veder přibližně 16 000 nadbytečných úmrtí napříč několika státy. Horko představuje kritickou zátěž zejména pro kardiovaskulární systém seniorů a chronicky nemocných lidí.
Vědecký konsenzus a nová realita adaptace
Mezi 97 % až 99 % aktivně publikujících klimatologů panuje jednoznačná shoda na tom, že hlavním motorem současného oteplování je lidská činnost spojená s emisemi skleníkových plynů. Prestižní instituce jako Copernicus Climate Change Service či Světová meteorologická organizace (WMO) dlouhodobě poukazují na posun v charakteru globálního klimatu.
Klimatologické scénáře dnes již nepočítají se statickým udržením oteplení pod hranicí 1,5 °C. Současný vědecký diskurs pracuje se scénáři dočasného překročení (tzv. overshoot), což znamená nutnost rychlé adaptace městské infrastruktury, zemědělství i energetických sítí na trvale vyšší výskyt extrémních jevů. O tom, jak na tyto výzvy reagují moderní metropole, se dočtete v článku o adaptačních programech měst na klimatické extrémy.
Jaký je rozdíl mezi běžnou letní vlnou veder a extrémní klimatickou anomálií?
Běžná vlna veder představuje krátkodobé přechodné zvýšení teploty typické pro dané roční období a oblast. Současné anomálie se vyznačují výrazně delším trváním, nočními teplotami neklesajícími pod kritické hranice (tzv. tropické noci) a rozpadem běžného tryskového proudění (jet streamu), což vede k zakonzervování horkého vzduchu nad jedním regionem na celé týdny.
Proč se při oteplování atmosféry zvyšuje i riziko povodní?
Teplejší vzduch pojme podstatně více vodní páry. Když pak nastanou podmínky pro kondenzaci a tvorbu konvekčních srážek, uvolní se enormní masa vody v krátkém čase na malé ploše, což způsobuje bleskové povodně i v oblastech, které předtím trpěly suchem.
