Shrnutí v bodech
- Rozsáhlé oteplení rovníkového Pacifiku mění cirkulaci atmosféry a podle sezónního výhledu přináší vlhčí zimu na jih USA a mírnější podmínky na sever.
- Největší oteplovací účinek jevu El Niño na globální teplotu se obvykle dostavuje až 2 až 3 měsíce po jeho vrcholu v oceánu.
- Při historicky srovnatelné epizodě v listopadu 2015 dosáhla teplotní odchylka v oblasti NINO3.4 hodnoty 3,0 °C oproti průměru let 1981 až 2010.
- Sezónní modely určují pouze pravděpodobnostní trendy a nejdelší pravidelný výhled ČHMÚ sleduje vývoj počasí maximálně na 4 týdny dopředu.
Tisíce kilometrů od pobřeží Severní Ameriky se podél rovníku v Tichém oceánu hromadí masa nadprůměrně teplé vody. Ačkoliv tuto anomálii obyvatelé kontinentu přímo nevidí, pro meteorology je hlavním vodítkem při sestavování výhledu na nadcházející zimu. Silná teplá fáze oceánského cyklu známá jako El Niño totiž přestavuje proudění vysoko v atmosféře a mění dráhy tlakových níží nad celým severoamerickým kontinentem.
Jak teplý oceán posouvá tryskové proudění
Za běžných podmínek vanou podél rovníku stálé východní větry zvané pasáty, které tlačí teplou povrchovou vodu směrem k Asii a u břehů Jižní Ameriky umožňují výstup chladnější vody z hlubin. Při nástupu jevu El Niño však pasáty zeslábnou a nahromaděná teplá voda se rozlije opačným směrem na východ, přičemž o širších dopadech tohoto procesu na opačné straně oceánu jsme psali v článku Extrémní El Niño v Pacifiku sílí. Asijské sucho může prodražit potraviny. Vyhřátá hladina následně ohřívá vzduch nad sebou a podporuje vznik rozsáhlých pásů bouřkové oblačnosti nad středním a východním Pacifikem.
Tyto bouře uvolňují vysoko do atmosféry obrovské množství tepla. Změna teplotního rozložení nad tropickým oceánem následně ovlivní tryskové proudění (jet stream), tedy rychlou výškovou řeku větru, která v mírných šířkách řídí pohyb frontálních systémů. Během silného El Niña má pacifické tryskové proudění tendenci zesílit a posunout se více k jihu.
Takto přeskupená cirkulace pak podle sezónního výhledu amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) přivádí častější srážky a bouřkové systémy přes jižní Kalifornii, pobřeží Mexického zálivu až po jihovýchod Spojených států a Floridu. Severní státy USA, Aljaška a Kanada naopak zůstávají častěji odříznuty od vpádů mrazivého arktického vzduchu a prožívají v průměru mírnější zimu.
Srovnání s historickými vrcholy a zpoždění v atmosféře
Současné dění v Pacifiku vyvolává u klimatologů pozornost kvůli svému plošnému rozsahu a intenzitě, kterou vědci porovnávají s nejsilnějšími epizodami moderních pozorování. Podle analýzy Ecmwf patřily k nejsilnějším událostem 20. století epizody z let 1982 až 1983 a 1997 až 1998, k nimž se následně zařadila i rekordní vlna z let 2015 až 2016. Rozsah takového oteplení v rovníkovém pásu přesahuje ve směru z východu na západ 10 000 kilometrů.
Sílu jevu meteorologové standardně měří pomocí odchylek povrchové teploty moře (SST) ve vymezených pásmech, z nichž nejdůležitější je středopacifická oblast NINO3.4. V běžném roce zde teplota vody kolísá v pravidelném ročním cyklu a od června do září se hladina ochlazuje, při silném El Niñu však voda zůstává teplá po celý rok a vrcholu dosahuje na přelomu podzimu a zimy. Jak přitom v odborném periodiku Meteorologické zprávy vysvětluje Chmi, největší oteplovací účinek jevu El Niño na celkovou globální teplotu se obvykle projeví až 2 až 3 měsíce po samotném vrcholu v oceánu, protože přenos tepla z vodní masy do atmosféry vyžaduje určitý čas.
| Sledovaná oblast / parametr | Hodnota v epizodě 2015/2016 | Historické srovnání a kontext |
|---|---|---|
| Oblast NINO3.4 (střední Pacifik) | Odchylka +3,0 °C (listopad 2015) | Překonání předchozího rekordu +2,8 °C z ledna 1983 (vůči normálu 1981–2010) |
| Oblast NINO4 (západní Pacifik) | Odchylka +1,7 °C (rok 2015) | Navýšení o 0,4 °C oproti předchozímu rekordu z roku 2009 |
| Jarní nástup teploty v NINO3.4 | Přiblížení k 29 °C (květen 2015) | Narušení běžného sezónního cyklu, kdy se oceán od června do září ochlazuje |
| Plošný rozsah anomálie | Přes 10 000 km | Měřeno v rovnoběžkovém směru (východ–západ) podél rovníku |
Zásah polárního víru jako protihráč mírné zimy
Ani velmi silný signál z Tichého oceánu však neznamená, že celá zima proběhne podle jednoho scénáře. Do vývoje počasí na severní polokouli totiž zasahuje další významný prvek: stratosférický polární vír. Jde o prstenec silného západního větru vysoko nad Arktidou, který během podzimu a zimy udržuje nejstudenější vzduch uzamčený v polárních oblastech.
Pokud dojde k náhlému stratosférickému oteplení, tento prstenec zeslábne, zvlní se nebo se zcela rozpadne a proudění větru ve stratosféře se může krátkodobě obrátit. Narušení cirkulace pak během několika týdnů postupuje směrem k zemskému povrchu a rozvlní tryskové proudění. V takové situaci se arktický vzduch snadno propadne hluboko na jih do Severní Ameriky, Evropy či Asie.
Letošní podzimní oslabení polárního víru proto vnáší do severoamerické předpovědi výraznou nejistotu. Zatímco El Niño tlačí sever Spojených států k nadprůměrně teplé zimě, narušený polární vír působí přesně opačným směrem a zvyšuje riziko prudkých vpádů mrazu na východ od Skalistých hor, zejména na Středozápadě a severovýchodě USA.
Co to znamená pro Evropu a jak číst sezónní výhledy
Pro evropského čtenáře je podstatné, že přímá vazba mezi pacifickou anomálií a zimou nad naším kontinentem je mnohem slabší a méně jednoznačná než v Americe. Podle zjištění Ecmwf bývá při jevu El Niño severní Evropa v lednu a únoru v průměru chladnější, jenže na samotném začátku zimy může být tento vliv opačný. V celkovém průměru za celou zimní sezónu se tak oba protichůdné účinky mohou navzájem vyrušit. Nejde přitom o přímou předpověď pro Českou republiku, přičemž podrobněji jsme tyto vazby rozebrali v textu Super El Niño 2026: Co znamená anomální oteplování Tichého oceánu pro počasí v Česku.
Při sledování zpráv o extrémním El Niñu je zároveň nutné odlišovat celkový sezónní trend od běžné předpovědi počasí. Sezónní modely neříkají, jaké teploty či srážky nastanou v konkrétní prosincový nebo lednový den, ale vyjadřují pouze vychýlení pravděpodobnosti za celé tříměsíční období. I nadprůměrně mírná zima tak může přinést krátké úderné mrazy nebo epizody mrznoucího deště. Ostatně jak v Meteorologických zprávách připomíná Chmi, nejdelší pravidelný výhled českých meteorologů sleduje pravděpodobné trendy teplot a srážek maximálně na 4 týdny dopředu a nepopisuje přesné počasí jednotlivých dnů celé zimy.
