Tropická bouře Lala se v uplynulých dnech přiblížila k Havajským ostrovům, ničivý přímý zásah se však nekonal. Systém minul Velký ostrov jižním směrem poté, co jeho vertikální strukturu narušil silný střih větru a suchý vzduch. Vývoj bouře nabízí cenný pohled do fungování tichomořských cyklon i složitého vztahu mezi ohříváním oceánů a intenzitou tropických jevů.
Tropická bouře Lala podle finálních bulletinů Středopacifického hurikánového centra NOAA (CPHC) minula Velký ostrov jižním směrem a nezasáhla Havaj v plné hurikánové síle. Přestože bouře přinesla na jih ostrova vydatné srážky, silné nárazy větru a vysoké vlnobití, nepříznivý střih větru a sušší vzduch zabránily jejímu dalšímu zesílení. Událost znovu otevřela vědeckou debatu o tom, jak se na chování tichomořských cyklon podílí přirozená variabilita i dlouhodobé oteplování oceánů.
Jak se Lala vyvíjela a proč nezasáhla Havaj jako hurikán
Tropické cyklony čerpají hlavní energii z teplé mořské vody. Když se nad oceánem odpařuje voda a stoupá v bouřkových oblacích, uvolňuje se kondenzací latentní teplo, které pohání výstupné proudy a prohlubuje tlakovou níži v jádru systému. Podle informací deníku Honolulu Civil Beat i satelitních měření dosahovaly teploty povrchu oceánu jižně od Havaje hodnot mezi 27 a 28 °C (80,6 až 82,4 °F). Tato teplota sice poskytovala dostatek termodynamické energie pro udržení tropické bouře, v konečné fázi však zasáhly další atmosférické faktory. Bulletiny NOAA/CPHC potvrdily, že klíčovou roli sehrál vertikální střih větru a vtahování suššího vzduchu do cirkulace systému. Vertikální střih představuje rozdíl v rychlosti a směru větru mezi spodními a horními vrstvami troposféry. Silnější střih větru narušil vertikální osu Laly, odsunul bouřkovou oblačnost od středu rotace a zabránil jejímu vývoji do kategorie hurikánu před přiblížením k ostrovům.Přírodní bariéry a specifická poloha Havaje
Havajské ostrovy leží v centrálním Pacifiku, kde se tropické cyklony pravidelně vyskytují, přímé zásahy pevninou v síle plnohodnotného hurikánu jsou však historicky poměrně vzácné. Významnou roli hraje kombinace pasátového proudění, stabilního subtropického hřebene vysokého tlaku a hornatého reliéfu. Velký ostrov dosahuje díky sopečným masivům Mauna Kea a Mauna Loa nadmořské výšky přes 4 000 metrů. Takto masivní topografická překážka dokáže proudění v nižších hladinách rozdělit, odklonit nebo výrazně destabilizovat strukturu blížící se cyklony. Jakmile se systém dostane do kontaktu s členitým terénem nebo silným gradientem proudění kolem ostrova, dochází k rychlému rozpadu organizovaného oka bouře. U Laly se potvrdilo, že kombinace střihu větru v atmosféře a ochranného vlivu okolního prostředí udržela střed bouře jižně od pobřeží, čímž byl Velký ostrov ušetřen nejničivějších nárazů větru.Vliv oteplování oceánu versus přirozená variabilita
V souvislosti s vývojem Laly se často diskutuje vliv klimatických faktorů. Přímou souvislost mezi globálním oteplováním a jednou konkrétní bouří však nelze vyvozovat bez podrobné vědecké analýzy. Fyzikální souvislosti jsou přesto dobře popsané: vyšší teplota povrchových vod oceánu zvyšuje potenciální energii dostupnou pro tropické systémy. To však automaticky neznamená nárůst celkového počtu bouří. Jak uvádí Mezivládní panel pro změnu klimatu, globální oteplování se projevuje spíše vyšší intenzitou srážek a vyšším podílem systémů dosahujících nejvyšších kategorií než prostým zvyšováním frekvence cyklon. Do vývoje v centrálním Tichomoří navíc významně vstupuje stav ENSO (El Niño – Jižní oscilace). Teplotní anomálie v rovníkovém Pacifiku mění polohu tryskového proudění i oblasti s výskytem vertikálního střihu větru. Přesné rozlišení mezi přirozeným kolísáním oceánské cirkulace a dlouhodobým antropogenním oteplováním proto vyžaduje detailní data a komplexní klimatické modelování.Historický kontext: Přímé zásahy Havaje v minulosti
Při hodnocení rizik je nutné rozlišovat mezi jednotlivými ostrovy havajského souostroví. Posledním ničivým hurikánem, který přímo vstoupil na pevninu Havaje, byl hurikán Iniki v září 1992. Ten však zpustošil ostrov Kauai na severozápadě řetězce, nikoli Velký ostrov. Přímo Velký ostrov zasáhla například v srpnu 2014 tropická bouře Iselle, která způsobila rozsáhlé výpadky proudu a polomy, rovněž však před vstupem na pevninu zeslábla pod hurikánovou sílu. Historické analýzy publikované vědci z Havajské univerzity (např. studie v Bulletinu Americké meteorologické společnosti) dokládají i starší závažné události z 19. století, například bouři z roku 1871, což potvrzuje, že souostroví bylo vystaveno silným cyklonám i v předindustriálním období. I když Lala nezpůsobila katastrofální škody, její průběh potvrdil, že extrémní meteorologické jevy v tropech vyžadují neustálý monitoring, protože i mírná změna atmosférického střihu může rozhodnout o tom, zda cyklona zesílí, nebo se rozpadne.Zasáhla tropická bouře Lala Havaj přímo jako hurikán?
Ne. Podle údajů Středopacifického hurikánového centra NOAA (CPHC) bouře prošla jižně od Velkého ostrova a vlivem nepříznivého střihu větru zeslábla, aniž by dosáhla hurikánové síly při přiblížení k pevnině.
Který hurikán naposledy přímo zasáhl obydlenou pevninu Havaje v plné síle?
Nejvýznamnějším přímým zásahem v moderní historii zůstává hurikán Iniki ze září 1992, který dosáhl 4. kategorie, avšak zasáhl ostrov Kauai, nikoli Velký ostrov.
