Back to Top
Přejít k hlavnímu obsahu
OZE

Nizozemci testují solární „lekníny“ mezi 69 větrnými turbínami v Severním moři

Solární elektrárna
Nizozemský větrný park Hollandse Kust Noord dostal neobvyklého souseda. Mezi 69 větrnými turbínami byla umístěna plovoucí solární platforma Nymphaea Aurora, která má vyrábět elektřinu v době, kdy offshore turbíny kvůli slabému větru dodávají méně energie. Nejde však o zázračné řešení stability sítě. Pilotní projekt má ověřit, zda lze na moři technicky sdílet infrastrukturu a do jaké míry dokáže hybridní zapojení zmírnit výkyvy dodávek.

Proč se solární panely objevily právě mezi větrnými turbínami

Větrná energie na moři má velkou výhodu: nad hladinou bývá vítr silnější a stálejší než na pevnině. Přesto ani offshore elektrárny nevyrábějí nepřetržitě. Při rozsáhlé tlakové výši může vítr zeslábnout na ploše stovek kilometrů a výkon celého regionu citelně klesne.

To představuje výzvu pro elektrickou síť. Poptávka po elektřině nekopíruje proměnlivé počasí, takže provozovatelé soustav musí výpadky vyrovnávat jinými zdroji, bateriemi, přečerpávacími elektrárnami nebo přeshraničním dovozem. V bezvětrném počasí navíc zůstává nákladná podmořská přenosová infrastruktura vytížena jen minimálně.

Solární výroba se s větrnou v letním a denním profilu částečně doplňuje. Sluneční záření vrcholí kolem poledne za jasného počasí, kdy často panuje klidnější anticyklonální režim. Kombinace sice neodstraní závislost na počasí ani nenahradí systémové řízení sítě, dokáže však lépe rozložit vytížení kabelových tras v čase.

Plovoucí „lekníny“ a rozdíly v technických parametrech

Technologii vyvinula společnost Oceans of Energy. Konstrukce nazvaná Nymphaea Aurora je inspirována lekníny a skládá se ze vzájemně propojených modulů. V dostupných technických zprávách se uváděné parametry mírně liší: zatímco asociace SolarPower Europe popisuje instalaci přibližně 1 400 fotovoltaických panelů na 196 plovácích, oficiální materiály výrobce pracují s kapacitou až 1 500 panelů v závislosti na konfiguraci konkrétní testovací fáze. Konstrukce využívá recyklovatelné plasty a vyhýbá se toxickým nátěrům proti porůstání mořskými organismy.

V srpnu 2025 byla platforma odtažena přibližně 18,5 kilometru (11,5 míle) od nizozemského pobřeží. Následně byla ukotvena v prostoru parku Hollandse Kust Noord a propojena se základem jedné z turbín podmořským kabelem.

Cílem testu je zjistit, jak plovoucí tělesa reagují na mořské proudy a vlnobití, jak spolehlivé je pružné kotvení a zda je sdílení kabelové trasy s větrným parkem provozně bezpečné. Samostatná výstavba dálkových podmořských kabelů tvoří podstatnou část nákladů offshore energetiky, takže jejich sdílení představuje hlavní ekonomický motiv.

Deklarovaná odolnost a realita drsného Severního moře

Severní moře patří k nejnáročnějším testovacím lokalitám. Výrobce uvádí jako projektované limity a simulovanou odolnost schopnost přestát nárazy větru kolem 70 km/h (zhruba 43,5 mph) a vlny dosahující výšky přes 5,8 metru (19 stop). Nejde o garantovanou nezávislou certifikaci pro všechny situace, ale o teoretické a modelové parametry, které má praxe teprve prověřit.

Skutečný mořský provoz přináší tvrdé zkoušky. V průběhu podzimních bouří v říjnu 2025 zaznamenaly nizozemské úřady vyplavení uvolněných částí plovoucích segmentů na pobřeží ostrova Texel. Incident potvrdil, že dynamické namáhání spojů, neustálý pohyb vln a agresivní slané prostředí kladou na konstrukce podstatně vyšší nároky než klidné vnitrozemské vodní nádrže.

Offshore fotovoltaika tak čelí specifickým rizikům: korozi kontaktů, mechanické únavě kotvicích lan, usazování soli na sklech panelů a logisticky náročnému servisu, který je na otevřeném moři možný pouze za příznivého počasí.

Hybridní parky nenahradí akumulaci ani záložní kapacity

Solární panely mezi turbínami mohou efektivněji zaplnit volnou mořskou plochu a stabilizovat tok energie do jednoho kabelu, samy o sobě však nepřinášejí nepřetržitou dodávku. V noci fotovoltaika nevyrábí a v zimním období je sluneční svit v Severním moři minimální. Větrné turbíny naopak při extrémních vichřicích vyžadují bezpečnostní odstavení.

Kombinace obou zdrojů pouze částečně vyhlazuje produkční křivku, nenahrazuje však flexibilitu sítě, přečerpávací kapacity ani bateriová úložiště. O tom, jak zásadní roli hraje ukládání energie při vyrovnávání proměnlivé výroby, se dočtete v našem článku o ukládání energie.

Projekt Hollandse Kust Noord proto nepředstavuje okamžité přepsání energetických pravidel, nýbrž výzkumný krok. Teprve dlouhodobá provozní data a vyhodnocení strukturální integrity po celoročním působení mořských bouří ukážou, zda je plovoucí fotovoltaika na otevřeném moři ekonomicky udržitelná. Informace o technickém řešení a projektových plánech prezentuje společnost Oceans of Energy.