Nejde o plošné ozelenění celého kontinentu. Přibližně 99 % povrchu Antarktidy stále tvoří masivní ledový štít a vnitrozemí zůstává pro vyšší rostliny zcela neobyvatelné. Změny se soustřeďují výhradně do pobřežních oáz a přímořských oblastí, zejména na Antarktický poloostrov a navazující ostrovní skupiny námořní Antarktidy, kde se v letních měsících teploty vzduchu dočasně dostávají nad bod mrazu, jak dokumentují i měření extrémních výkyvů počasí.
Dva původní druhy a rozdíl mezi ostrovy a pevninou
Antarktida hostí pouze dva původní druhy kvetoucích rostlin: metlici antarktickou (Deschampsia antarctica) a kolobant antarktický (Colobanthus quitensis). Tyto specializované organismy jsou dokonale adaptované na krátkou vegetační sezonu, silný vítr i mrazivé vysušování, jejich metabolismus však reaguje na každé prodloužení období bez sněhové pokrývky.
Při hodnocení trendu je nutné rozlišovat mezi subantarktickými ostrovy a samotným poloostrovem. Dlouhodobý výzkum publikovaný v odborných periodikách a popularizovaný v australském tisku (např. v reportážích The Sydney Morning Herald) navazuje na detailní terénní měření z ostrova Signy v souostroví Jižní Orkneje. Na této lokalitě vědci zaznamenali, že mezi lety 2009 a 2018 došlo k několikanásobnému zrychlení expanze obou druhů oproti předchozím dekádám 1960–2009. Satelitní analýzy zemského povrchu v širší oblasti Antarktického poloostrova mezitím potvrdily postupný nárůst vegetačního indexu za poslední čtyři desetiletí, kdy se plocha porostů mechů a trav sice zvětšila, stále však tvoří jen zlomek procenta nezaledněného území.
Ekologické důsledky a hypotetická rizika
Rychlejší růst rostlin není izolovaným jevem, ale spouštěčem dalších ekologických procesů:
- Pedogeneze a změna mikrobiomu: Hustší drny zachycují prachové částice, produkují organickou hmotu a zahajují tvorbu primitivní půdy. Tím se zásadně mění složení půdních bakterií a hub.
- Zranitelnost vůči invazním druhům: Vznikající půdní vrstva a mírnější letní klima vytvářejí vhodné podmínky pro nepůvodní rostliny, jejichž semena mohou do oblasti zavléct vědecké expedice či turisté.
- Mikroklimatická zpětná vazba: Tmavší vegetační kryt snižuje odrazivost povrchu (albedo) oproti sněhu a holé skále, což vede k lokálnímu prohřívání přízemní vrstvy vzduchu.
V souvislosti s nárůstem biomasy se ve vědeckých diskusích objevují také teoretické úvahy o požárním riziku. Zde je však nutné zachovat věcný odstup: nejedná se o bezprostřední předpověď ani přímý důsledek současného stavu. Případný vznik požárů představuje výhradně dlouhodobý teoretický scénář, který by vyžadoval vznik souvislých, mocných vrstev suché odumřelé biomasy v kombinaci s dlouhými periodami extrémního sucha, což v současném vlhkém a chladném klimatu námořní Antarktidy bezprostředně nehrozí.
Citlivý indikátor měnícího se klimatu
Podle hodnotících zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vykazuje Antarktický poloostrov vysokou meziroční variabilitu teplot, přičemž epizody výrazného regionálního oteplování v druhé polovině 20. století a letní vlny veder přímo ovlivňují délku tání. Globální přehledy Světové meteorologické organizace potvrzují, že polární ekosystémy reagují na posuny v atmosférické cirkulaci s vysokou citlivostí.
Šíření antarktické metlice a kolobantu neznamená proměnu kontinentu v zelenou louku. Představuje však měřitelný biologický důkaz, že i drobné odchylky v délce léta a teplotách vzduchu dokážou v extrémních podmínkách posunout hranice přežití živých organismů.
