Pád poslední velké výhody fosilních paliv
Po celá desetiletí stála ekonomika tradiční energetiky na jednoduchém principu: uhelné a plynové elektrárny měly relativně nízké pořizovací náklady na výstavbu (tzv. upfront capital čili CAPEX), zatímco solární elektrárny vyžadovaly masivní vstupní investici, která se následně splácela díky nulovým výdajům za palivo. Tento poměr se však v posledních letech dramaticky proměnil.
Před pouhými deseti lety potřeboval investor na vybudování fotovoltaického parku až pětinásobek počátečního kapitálu oproti plynové či uhelné elektrárně se srovnatelnou roční produkcí elektřiny (poměr 5 : 1). Dnes se tento poměr podle analýzy serveru OilPrice.com definitivně vyrovnal na 1 : 1.
Fosilní zdroje tak ztratily svou klíčovou tržní výhodu – schopnost nabídnout levný vstup do projektu s tím, že se zbývající náklady rozloží do desítek let nákupů uhlí či zemního plynu.
Nulové palivové náklady rozhodují o celkové ceně
Když se počáteční kapitálové výdaje na jednotku roční výroby srovnají, vstupuje do hry další zásadní faktor: variabilní provozní náklady. U fotovoltaických projektů činí náklady na palivo přesně 0 USD i 0 EUR po celou dobu jejich technické životnosti, která dnes běžně přesahuje 25 až 30 let.
Naproti tomu konvenční tepelné elektrárny zůstávají po celou dobu provozu závislé na kolísání cen komodit na světových trzích, nákladech na dopravu suroviny a v evropském prostoru také na cenách emisních povolenek. V ukazateli celkových nákladů na výrobu elektřiny po dobu životnosti zařízení (LCOE – Levelized Cost of Electricity) je tak dnes solární energie levnější než jakákoliv nově postavená elektrárna na fosilní paliva.
Technologický posun v pozadí cenového poklesu
Za poklesem měrných kapitálových nákladů stojí nepřetržitý technologický vývoj a masivní škálování výrobních kapacit. Trh v posledních letech zcela opustil starší křemíkové články typu PERC a přešel na efektivnější technologii n-type TOPCon s účinností v masové výrobě přesahující 24 až 26 %.
Kromě toho výrobci směřují k další generaci technologií, jako jsou například tandemové články kombinující křemík a perovskity, o jejichž možnostech svědčí i rekordní panely s vysokou účinností testované předními světovými laboratořemi. Zvyšující se účinnost znamená, že k dosažení požadovaného výkonu je zapotřebí méně nosných konstrukcí, kabeláže, pozemků i montážní práce, což přímo sráží instalovaný CAPEX na jeden megawatt.
Globální dodavatelské řetězce navíc drží vysoké tempo produkce, což dokládají i rekordní objemy dodaných modulů předních světových výrobců v uplynulých obdobích, které trvale tlačí jednotkovou cenu hardwaru dolů.
Co přináší nová realita pro stabilitu sítě
Dosažení kapitálové parity přirozeně přesouvá pozornost z pouhé výstavby samotných panelů na integraci energie do přenosových soustav. Protože solární výroba závisí na denním cyklu a počasí, stávají se nedílnou součástí moderních projektů velkokapacitní bateriová úložiště (BESS).
I v tomto segmentu dochází k posunům. Vedle zavedených lithium-železo-fosfátových (LFP) baterií se v komerčním měřítku prosazují stacionární sodík-iontové akumulátory (Na-ion). Ty nabízejí nižší nároky na drahé suroviny, vyšší bezpečnost při provozu v širokém teplotním rozsahu a další snižování nákladů na ukládání vyrobené elektřiny.
Co přesně znamená kapitálová parita 1 : 1 mezi solárem a fosilními zdroji?
Znamená to, že k vybudování kapacity, která za jeden rok vyrobí např. 1 000 MWh elektřiny, potřebuje investor stejný počáteční objem finančních prostředků u solární elektrárny jako u nového uhelného či plynového bloku, a to i po započtení nižšího koeficientu ročního využití slunečního svitu.
Jaký vliv má počasí na dlouhodobou ekonomiku moderní fotovoltaiky?
Dlouhodobé projekty počítají s průměrným ročním úhrnem slunečního záření v dané lokalitě. I přes sezónní výkyvy mezi létem a zimou jsou celkové roční úhrny předvídatelné, což umožňuje přesné dimenzování doplňkových úložišť a stabilní kalkulaci návratnosti investice.
