Přesun energetiky na moře naráží na limity ekosystému
Hledání nových prostor pro bezemisní zdroje energie vytlačuje energetiku z pevniny. Zahuštěná krajina, ochrana zemědělské půdy a střety s ochranou přírody vedou k masivnímu rozvoji přímořských instalací. Zatímco větrné parky na moři již na konci roku 2025 atakovaly hranici 92,5 gigawattu globálního instalovaného výkonu, zájem investorů se obrací k hladinové fotovoltaice (FPV). Ta nabízí vysokou energetickou výtěžnost dosahující přibližně 0,4 terawatthodiny na čtvereční míli ročně.
Výzkumný tým pod vedením vědců z nizozemského institutu Deltares publikoval v odborném časopise Frontiers in Marine Science studii, která poprvé detailně mapuje ekologické mechanismy mořské fotovoltaiky podle kritérií evropské rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí (MSFD). Závěry ukazují, že masivní nasazení plováků přináší soubor vlivů, které u větrné energetiky dosud nemají obdoby. Změny na moři přitom v příštích letech ovlivní i to, jak se budou plánovat budoucí offshore energetická úložiště pro stabilizaci dodávek čisté elektřiny.
Podmořské útesy: Slávky, sasanky a líhně medúz
Hlavní odlišností plovoucí fotovoltaiky oproti větrným věžím kotveným do mořského dna je rozsáhlá plocha pevných materiálů umístěná v nejsvrchnější, prosvětlené vrstvě oceánu. Plováky, nosné rámy a kotevní lana vytvářejí pro mořské organismy přibližně 50krát větší plochu umělého tvrdého povrchu na jeden gigawatt výkonu než tradiční monopilótové základy větrníků.
V prostředí otevřeného moře, kde obvykle převládá měkké písčité či bahnité dno, fungují tyto platformy jako okamžitý magnet pro přisedlý život. Mezi první organismy, které plastové a kovové díly osídlují, patří:
- Slávky jedlé: Vytvářejí masivní souvislé koberce o mocnosti několika centimetrů.
- Mořské sasanky a mechovci: Hustě pokrývají kotevní lana i spodní hrany plováků.
- Polypová stádia medúz: Pevný podklad v teplé povrchové vodě poskytuje ideální podmínky pro polypy, které do vodního sloupce uvolňují mladá stádia (efyry), což může lokálně zvýšit výskyt medúz v pobřežních oblastech.
Tyto přisedlé komunity představují pro mořský život jakousi formu umělého útesu, biologové však varují před rizikem takzvaného efektu nášlapných kamenů (stepping stones). Hustá síť plovoucích farem může invazním a nepůvodním druhům usnadnit šíření přes otevřené mořské koridory, které by pro ně jinak byly nepřekonatelnou překážkou.
Extrémní biofouling váží desítky kilogramů na metr
Přítomnost hustých kolonií organismů neznamená pouze změnu v biodiverzitě, ale i významné technické komplikace pro provozovatele parků. Takzvaný biofouling přidává konstrukcím dodatečnou hmotnost v řádu desítek kilogramů na metr čtvereční ponořené plochy. To zvyšuje mechanické namáhání kotevních linií, mění těžiště a hydrodynamické chování celého plovoucího pole ve vlnách a urychluje degradaci konstrukčních materiálů.
Vývojáři v Severním moři proto v posledních měsících testují nové antifoulingové nátěry šetrné k mořskému ekosystému, které zamezují usazování larev bez uvolňování toxických biocidů do okolní vody. Pravidelné mechanické čištění totiž představuje zásadní nákladovou položku při údržbě v drsných pobřežních vodách.
Zastínění hladiny tlumí růst fytoplanktonu
Dalším zásadním zásahem do mořské biologie je radikální úbytek slunečního svitu. Pokrytí hladiny fotovoltaickými panely snižuje fotosynteticky aktivní záření (PAR) přímo pod instalacemi o více než 80 až 90 %. Tím dochází k výraznému potlačení primární produkce fytoplanktonu, který tvoří základ mořského potravního řetězce.
Studie institutu Deltares zároveň upozorňuje na vliv na fyzikální vlastnosti vody. Zastínění ochlazuje povrchovou mikroskopickou vrstvu, omezuje výměnu plynů mezi atmosférou a oceánem a mění vertikální míchání vody způsobené větrem. Společně s filtrační aktivitou milionů slávek, které z vody odčerpávají organický materiál a produkují odpad spadající na dno, dochází k lokální proměně chemismu sedimentů i hladiny rozpuštěného kyslíku.
Proč nelze plovoucí solární parky čistit běžnými toxickými nátěry?
Běžné lodní nátěry obsahují sloučeniny mědi nebo syntetické biocidy, jejichž plošné uvolňování ve velkých energetických parcích zakazuje evropská legislativa chránící mořské vody před chemickým znečištěním.
Jaký vliv má přítomnost slávek na mořské dno pod elektrárnou?
Filtrační aktivita rozsáhlých kolonií slávek koncentruje organický materiál, který v podobě výkalů a odumřelých schránek padá na dno, kde může lokálně vyčerpat kyslík v sedimentu a proměnit složení organismů žijících na dně.
