Zatímco technologie pro výrobu elektřiny z větru a slunce prošly během posledních deseti let zásadním zlevněním o 70 až 90 procent, náklady na bioenergii v zásadě stagnovaly. Podle aktuální analýzy mezinárodního týmu vedeného vědci z irské University of Galway, publikované v odborném časopise ENGINEERING Environment, se průměrné globální náklady na výrobu energie z biomasy dokonce mírně zvýšily z 0,086 na 0,087 amerického dolaru za kilowatthodinu.
Tento nepoměr se naplno projevil v tržních datech. V roce 2024 tvořily fotovoltaika a větrné turbíny celých 96,6 procenta veškeré nově instalované kapacity obnovitelných zdrojů na světě. Na bioplyn zbylo pouhých 0,5 procenta. Zdrojem tohoto rozevírání nůžek je technologický charakter obou odvětví: solární i větrné komponenty těží z obří sériové výroby a dramatického posunu v účinnosti, což dokládají například nové tandemové solární články. Bioplynové stanice jsou naproti tomu komplexní inženýrské stavby šité na míru konkrétní lokalitě.
Ekonomická realita: Až pětinásobně dražší elektřina
Nejmarkantnější je rozdíl na nejrozvinutějším evropském trhu s bioplynem – v Německu. Zdejší vyrovnané náklady na výrobu elektřiny (LCOE) z bioplynu dosahovaly v roce 2024 hodnot mezi 20,2 až 32,5 eurocentu za kWh. Pro srovnání: pozemní větrné elektrárny generovaly proud za 4,3 až 10,3 eurocentu a velké průmyslové fotovoltaické elektrárny dokonce za 4,1 až 6,9 eurocentu za kWh.
Zásadní handicap bioplynu spočívá v provozních výdajích. Samotná výstavba fermentoru a technologie tvoří pouze 20 až 40 procent celkových celoživotních nákladů zařízení. Zbytek představuje nákup vstupní biomasy, její logistika, příprava a obsluha zařízení. Zatímco solární park po postavení nespotřebovává žádné palivo a sluneční záření je zdarma, bioplynová stanice vyžaduje stálý a nákladný přísun organické hmoty po celá desetiletí provozu.
Střet o půdu a potraviny
Snaha udržet bioplynové reaktory v ekonomicky rentabilním chodu vedla v řadě zemí včetně Německa, Itálie či Rakouska k odklonu od zpracování biologického odpadu k pěstování účelových energetických plodin. To však vyvolává vážný konflikt s potravinářskou produkcí.
Jen v Německu zabraly energetické plodiny pro bioplyn v roce 2024 plochu 1,35 milionu hektarů zemědělské půdy, přičemž téměř dvě třetiny této výměry pokrývala kukuřice. Autoři studie spočítali, že vyprodukování každé další miliardy metrů krychlových biometanu z plodin vyžaduje 170 000 až 250 000 hektarů úrodné půdy. V době rostoucího tlaku na udržitelné hospodaření s půdou a ochranu biodiverzity se tento model stává politicky i ekologicky neudržitelným.
Globální zásoby surovin jsou navíc přísně limitované cenou. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje teoretický celosvětový potenciál udržitelného biometanu na 730 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe). Pokud však započteme ekonomickou hranici nákladů pod 10 dolarů za milion britských termálních jednotek (MMBtu), je reálně využitelných pouze 55 Mtoe.
Konec plošných dotací, čas pro specializaci
Závěr vědecké komunity je jednoznačný: snaha dotovat bioplyn jako běžný základní zdroj elektřiny vedle fotovoltaiky a větru je plýtváním veřejnými prostředky. Bioplynové projekty se dosud často opíraly o složité balíčky subvencí. Například nedávná irská případová studie ukázala, že zemědělská stanice na produkci biometanu o výkonu 40 GWh ročně potřebovala vedle investičních grantů a zelených certifikátů ještě dodatečnou farmářskou dotaci 893 eur na každý hektar půdy, aby vůbec zůstala v zisku.
To však neznamená, že technologie anaerobní digesce nemá budoucnost. Její role se ale musí zásadně proměnit z masové energetiky na vysoce specializovaná odvětví:
- Zpracování organických odpadů a kejdy: Fermentace hospodářských zbytků a kejdy dokáže zneškodnit více než 99 % nebezpečných patogenů. Důsledné využití veškeré dostupné živočišné kejdy pro bioplyn má potenciál globálně eliminovat až 1 000 milionů tun ekvivalentu CO₂ ročně ze zemědělských emisí.
- Sezónní akumulace a vykrývání zimních špiček: Vyčištěný bioplyn (biometan) lze vtláčet přímo do stávající plynárenské infrastruktury. V chladných zimních měsících, kdy solární zdroje v Evropě pracují na zlomek výkonu, poslouží k rychlému vyrovnávání sítě a vytápění – což jsou funkce, které současná bateriová úložiště nedokážou ekonomicky zajistit.
- Zelená chemie: Biometan a zachycený udržitelný oxid uhličitý představují klíčovou vstupní surovinu pro bezemisní chemický průmysl a výrobu syntetických materiálů.
Bioplyn tak z energetické transformace nezmizí, čeká ho však tržní vystřízlivění. Místo neefektivní konkurence levnému solárnímu proudu najde uplatnění tam, kde čistě elektrické technologie narážejí na fyzikální meze.
Znamená to, že stávající bioplynové stanice v Evropě skončí?
Nemusí skončit, ale většina z nich projde transformací. Provozovatelé budou postupně opouštět nepřetržitou výrobu elektřiny do sítě. Místo toho instalují technologie na čištění bioplynu na biometan pro vtláčení do potrubí, nebo kogenerační jednotky přizpůsobí flexibilnímu startování pouze v hodinách s vysokými tržními cenami elektřiny.
Proč nelze bioplyn nahradit levnějšími bateriemi už dnes?
Bateriová úložiště vynikají v ukládání energie na minuty až hodiny během jednoho dne. Nedokážou však efektivně řešit sezónní nerovnováhu – tedy přesunout letní přebytky solární energie do mrazivých týdnů v prosinci a lednu. Plynárenská infrastruktura napojená na biometan tuto kapacitu pro dlouhodobé skladování energie má.
