Hornsea 3: Gigantická větrná farma u Británie dosáhne výkonu 2,9 GW. Závisí ale na jediném kabelu

Co je Hornsea 3 a proč mění pravidla hry

Hornsea 3 je třetí fází větrného komplexu v zóně Hornsea, kterou dánský energetický gigant Ørsted rozvíjí přibližně 120–160 kilometrů od pobřeží hrabství Yorkshire a Norfolk. První dvě fáze — Hornsea 1 (1,2 GW) a Hornsea 2 (1,4 GW) — již dodávají elektřinu do britské sítě a každá z nich ve své době držela titul největší pobřežní větrné farmy na světě. Hornsea 3 je ale posouvá na úplně jinou úroveň.

Na ploše 696 kilometrů čtverečních (zhruba rozloha okresu Zlín) vyroste až 231 turbín typu Siemens Gamesa SG 14-236 DD, každá s výkonem 14 megawattů. Pro srovnání — největší větrná turbína v Česku, stojící u obce Vítězná na Trutnovsku, má výkon 3,45 MW. Jediná turbína Hornsea 3 tedy vyrobí čtyřikrát tolik. Při jediném otočení svých 115metrových listů — které trvá přibližně šest sekund — vygeneruje dostatek elektřiny pro pokrytí denní spotřeby jedné britské domácnosti.

Projekt získal stavební povolení na konci roku 2020, finální investiční rozhodnutí padlo v prosinci 2023 a dokončení se očekává v roce 2027. Celkové náklady se odhadují v řádu miliard liber — v prosinci 2025 Ørsted prodal poloviční podíl investiční společnosti Apollo Global Management za 6,1 miliardy dolarů. V květnu 2026 pak do projektu vstoupil další investor ze Spojených arabských emirátů.

Kabel, který nesmí selhat

Klíčovou — a zároveň nejzranitelnější — součástí celého projektu je exportní kabelový systém HVDC (vysokonapěťový stejnosměrný přenos). Důvod? Při vzdálenosti 160 kilometrů od pobřeží by klasický střídavý přenos (HVAC) trpěl tak vysokými ztrátami, že by byl ekonomicky nesmyslný. Stejnosměrný přenos je na dlouhé vzdálenosti výrazně účinnější — ztráty se pohybují kolem 3 % na 1 000 kilometrů, zatímco u střídavého podmořského kabelu stejné délky by přesáhly 50 %.

Výrobcem kabelů je dánská společnost NKT, která je začala produkovat před třemi lety a dokončí je letos v létě. Celkem půjde o 680 kilometrů kabelů, které na mořské dno pokládá belgická firma Jan De Nul. První ze dvou HVDC kabelů byl úspěšně instalován 26. března 2026. Spolu s napájecími vodiči je v kabelovém svazku i optické vlákno, které přenáší data do řídicího centra větrné farmy.

Na pevnině pak elektřina putuje dalších více než 50 kilometrů podzemním vedením do konvertorové stanice u obce Swardeston v Norfolku. Zde se stejnosměrný proud mění zpět na střídavý a teprve poté vstupuje do britské přenosové soustavy.

Projektový ředitel Jason Ledden v rozhovoru pro New Civil Engineer přiznal, že samotné zavrtávání kabelů do pobřeží čelilo nečekaným obtížím. „Pobřeží Norfolku je tvořeno pazourkovými valouny, které jsou mimořádně tvrdé. Když do nich vrtáte, je to jako zkoušet vrtákem na dřevo provrtat beton — moc dlouho nevydrží,“ popsal Ledden. Stavební tým musel opakovaně upravovat rychlost a směr vrtání, než se podařilo všechny čtyři úseky horizontálního směrového vrtání (HDD) úspěšně dokončit.

Baterie, které kryjí výpadky větru

Zajímavou inovací projektu je integrace rozsáhlého bateriového úložiště. U konvertorové stanice ve Swardestonu vznikne bateriový systém o kapacitě 600 MWh s výkonem 300 MW, tvořený 120 jednotkami Tesla Megapack. To znamená, že i když vítr na chvíli zeslábne, baterie dokážou po dobu dvou hodin dodávat výkon ekvivalentní menší elektrárně. Tento hybridní přístup — kombinace větrné farmy a bateriového úložiště — představuje jeden z největších takových projektů v Evropě a ukazuje cestu, jak řešit přerušovanost obnovitelných zdrojů.

Co Hornsea 3 znamená pro Evropu — a pro Česko

Spojené království je dnes evropským lídrem v pobřežní větrné energetice. Zatímco ještě v roce 2010 tvořily obnovitelné zdroje jen 11 % britského energetického mixu, v roce 2021 to bylo již 40 %, přičemž největší podíl připadl právě na vítr z moře. Důvod je prostý — Severní moře patří k největrnějším místům planety a mělké šelfové vody umožňují stavbu turbín na pevném dně.

Pro Českou republiku — vnitrozemský stát bez přístupu k moři — je Hornsea 3 důležitá hned ze dvou důvodů. Zaprvé: ukazuje technologickou cestu, jak lze do budoucna přenášet obří objemy energie na velké vzdálenosti s minimálními ztrátami. Technologie HVDC, kterou Hornsea 3 využívá, je stejná, jakou by teoreticky mohly využívat plánované přeshraniční interkonektory propojující českou přenosovou soustavu s větrnými parky v Severním a Baltském moři.

Zadruhé: úspěch Hornsea 3 sníží cenu technologií pro všechny navazující projekty. Čím více se staví, tím levnější komponenty — turbíny, kabely, konvertorové stanice — budou. A to se v konečném důsledku promítne i do cen elektřiny, kterou prostřednictvím evropské propojené sítě odebírají i čeští spotřebitelé.

Stavba pokračuje navzdory zrušení čtvrté fáze

Zatímco Hornsea 3 míří ke svému dokončení v roce 2027, plánovaná čtvrtá fáze projektu — Hornsea 4 s plánovanou kapacitou 2,4 GW — byla v květnu 2025 překvapivě zrušena. Ørsted jako důvod uvedl „pokračující nárůst nákladů v dodavatelském řetězci, vyšší úrokové sazby a zvýšené riziko výstavby“. Právě tento kontrast ukazuje, jak náročné je dnes financovat obří infrastrukturní projekty — a o to větší pozornost se upírá k tomu, zda Hornsea 3 svůj slib naplní.

V březnu 2026 byl instalován první plášť (jacket foundation) pro pobřežní konvertorovou stanici, v květnu 2026 pak dorazila na místo první monopile — monstrózní ocelový pilíř dlouhý 90 metrů, o průměru až 11 metrů a váze 1 670 tun — vyrobený španělskou firmou Haizea Wind Group v Bilbau. Další monopile mezitím připlouvají i z Číny, konkrétně od výrobce Dajin.