Čína staví větrné a solární elektrárny tempem, které nemá ve světě obdoby. V prvním čtvrtletí roku 2026 vzrostla kapacita větrné energie o 23 % a solární dokonce o 33 % meziročně. A přesto — paradoxně — čínské emise CO₂ ve stejném období vzrostly o 2 %. Jak je to možné? Odpověď leží nikoli v technologii elektráren, ale v zastaralém způsobu řízení sítě, který každý den hazarduje s klimatickými cíli planety.
170 terawatthodin vyhozených do vzduchu
Přesně tolik čisté energie v prvním čtvrtletí 2026 Čína nepotřebovala — přesněji řečeno, nedokázala ji využít. Analýza prestižního institutu Carbon Brief a organizace CREA (Centre for Research on Energy and Clean Air) zveřejněná 4. června 2026 přináší znepokojivá čísla: míra omezování (curtailmentu) dosáhla 9,2 % pro solární energii a 8,5 % pro větrnou energii.
V praxi to znamená, že větrníky zastavují, solární panely jsou odpojovány ze sítě — ne proto, že by nefungovaly, ale proto, že síť jejich výkon nedokáže přijmout. A do mezery, která by bez tohoto plýtvání neexistovala, nastoupilo uhlí a zemní plyn. Výsledek: Čína ve stejnou dobu, kdy instaluje více zelených zdrojů než kdokoli jiný na světě, spaluje více fosilních paliv než před rokem.
Kdyby k tomuto plýtvání nedošlo, větrné a solární elektrárny by v Q1 2026 vyprodukovaly o 170 TWh elektřiny více — dost na pokrytí celého růstu spotřeby. Emise by neklesaly, ale alespoň by nerosstly. Místo toho vzrostly o desítky milionů tun CO₂.
Kdo za to může — a není to, co čekáte
Na první pohled by se zdálo, že problémem je nedostatečná přenosová infrastruktura — málo vedení, málo propojení regionů. Jenže analýzy ukazují, že skutečná příčina leží jinde: v nepružném řízení uhelných elektráren.
Čínský energetický systém byl po desetiletí budován kolem uhlí. Velké tepelné bloky jsou navrhovány pro stabilní, předvídatelný provoz — ne pro dynamické přizpůsobování výkonu každou minutu, jak to vyžaduje síť s vysokým podílem slunce a větru. Když přijde oblačná noc, musí mít síť zálohu. Ale tato záloha běží pořád — i v poledne, když solární elektrárny vyrábí plnou silou. Přebytek není kam poslat. Větrník zastaví, panel se odpojí.
Čína si tento problém uvědomuje. Peking přijal politiku, která zásobníky energie, flexibilní jaderné bloky a vodík řadí mezi prioritní oblasti. Investice do inteligentního řízení sítě a akumulace se v příštích pěti letech mají znásobit. Ale výsledky se dostaví až s odstupem let — a mezitím CO₂ roste.
Globální varování, evropská lekce
Čínský paradox není jen čínský problém. Je to varovný signál pro celý svět, včetně Evropy a České republiky.
IEA ve své Globální energetické revizi 2026 píše, že solární energie poprvé v historii pokryla více než čtvrtinu celého globálního růstu energetické poptávky — 27 % přírustek z jediného zdroje. To je historický milník. A přesto globální emise CO₂ dosáhly nového rekordu: přes 38 miliard tun. Solár rychle roste, ale fosilní zdroje ustupují pomaleji, než je třeba.
Evropa se přitom sama potýká s podobnými výzvami. Česká republika investuje do akumulace — pouze v roce 2026 bylo alokováno 279 milionů eur na zdvojnásobení kapacit bateriového ukládání energie. Studie organizace Frank Bold ukázala, že česká přenosová soustava technicky zvládne vysoký podíl obnovitelných zdrojů — ale pouze tehdy, pokud se přizpůsobí způsob řízení systému, posílí se poptávkové flexibilitní mechanismy a nastoupí dynamické ceny.
Jinými slovy: problém není v tom, zda umíme elektřinu vyrobit. Problém je v tom, zda ji umíme ve správnou chvíli dodat tam, kde je potřeba.
Síť jako bottleneck 21. století
Energetičtí analytici stále hlasitěji říkají, že investice do výroby energie předběhly investice do sítě. Větrná farma na Šumavě je k ničemu, pokud vedení z ní nevede tam, kde se elektřina v daný moment potřebuje. Solární panel na střeše v Brně nemůže konkurovat špičkovému dovozu, pokud síť neumí obchodovat s přebytky v reálném čase.
Čínský příklad ukazuje, že samotné budování zdrojů nestačí. Desetitisíce větrníků a miliarda solárních panelů mohou být klimaticky neutrální jen tehdy, pokud za nimi stojí inteligentní, flexibilní a propojená síť. Bez ní — jak Peking v Q1 2026 bolestivě zjistil — mohou zelená gigawatty paradoxně zvyšovat emise.
Pro Česko a Evropu je tato lekce aktuální. Stojíme na začátku masivního nástupu obnovitelných zdrojů. Chyba, které se Čína dopouštěla roky, není nevyhnutelná — ale vyhnout se jí vyžaduje odvahu investovat do toho, co není vidět: do chytrých sítí, akumulace, propojení a flexibility.
Co říkají čísla: IEA Energy Technology Perspectives 2026
Zpráva IEA Energy Technology Perspectives 2026 potvrzuje, že ceny baterií klesly za posledních deset let o 75 %, což otevírá dveře k masivnímu nasazení akumulace. Technologie existují. Ekonomika se zlepšuje. Zbývá politická vůle a rychlost nasazení.
Pokud svět chce skutečně dosáhnout čistých cílů, musí příštích deset let investovat do toho, co Čína v roce 2026 nestihla udělat dost rychle: do inteligentní sítě, která dokáže přijmout každý megawatt, který slunce a vítr nabídnou — a nenechat ho zmizet v prázdnu.
Co je curtailment obnovitelné energie a proč k němu dochází?
Curtailment (omezování) nastává, když síť nedokáže přijmout veškerou elektřinu vyrobenou z větru nebo slunce. Větrník je zastaven nebo solární panel odpojen — ne kvůli poruše, ale protože v síti je přebytek výkonu, který nemá kam jít. V Číně v Q1 2026 dosáhl curtailment 9,2 % pro solar a 8,5 % pro vítr.
Proč Čína stále spaluje uhlí, přestože staví rekordní množství obnovitelných zdrojů?
Uhelné elektrárny jsou navrženy pro stabilní provoz a nedokážou se rychle přizpůsobit výkyvům větrné a solární energie. Systém je proto nucen udržovat uhelné bloky v chodu jako zálohu — i v okamžicích, kdy by obnovitelné zdroje dokázaly pokrýt celou poptávku. Dokud se způsob řízení sítě nezmění, bude uhlí přítomno jako "bezpečnostní polštář".
Co může Česká republika udělat, aby se tomuto paradoxu vyhnula?
Investovat do bateriového ukládání energie (ČR alokovala 279 mil. EUR v roce 2026), rozvíjet dynamické tarify motivující spotřebitele k flexibilitě, propojit síť s evropskými sousedy a nastavit pravidla, která uhelným elektrárnám umožní — nebo přikáží — snižovat výkon, když obnovitelné zdroje vyrábějí naplno.
