Tour de France 2026 sužují extrémní vedra. Pogačar chce změnit kalendář

Teploty, jaké Tour de France nepamatuje

Není to žádná nadsázka — letošní ročník nejslavnějšího cyklistického závodu světa sužuje vlna veder, která nemá v jeho 113leté historii obdoby. Podle dat serveru ProCyclingStats byla už čtvrtá etapa do Foix nejteplejší od roku 2007, kdy web začal údaje zaznamenávat: průměrná teplota přes 36,5 °C po dobu více než čtyř hodin. Palubní GPS počítač francouzského jezdce Alexe Baudina (EF Education-EasyPost) v nejkritičtějším okamžiku ukázal dokonce 45 °C, způsobených kombinací rozpáleného asfaltu a minimálního proudění vzduchu v uzavřeném pelotonu. Francouzský meteorologický úřad Météo-France vydal pro departement Corrèze červenou výstrahu — nejvyšší stupeň varování před „výjimečně intenzivní vlnou veder". V reakci na to pořadatelé zkrátili devátou etapu z Malemortu do Usselu o 30 kilometrů (z původních 185,5 na 155,5 km). Desátá etapa byla posunuta o deset minut dříve. Jde o bezprecedentní kroky, které ukazují, že situace je vážná.

Požáry: Když vedra zastaví i Tour

Už třetí etapa do Les Angles se zapsala do dějin — fanoušci měli zakázán přístup k cíli kvůli lesním požárům zuřícím v departmentu Pyrénées-Orientales. Francouzský ministr vnitra dal před startem závodu místním úřadům pravomoc upravovat, a dokonce zrušit jednotlivé etapy z důvodu extrémního horka. Něco takového by bylo v historii Tour absolutně bezprecedentní. Požáry přitom nejsou izolovaným problémem. Plameny dorazily až na předměstí Paříže a některé památky ve městě musely být předčasně uzavřeny. Celkem 77 francouzských departementů čelí vodním restrikcím a spotřeba vody vzrostla o 25 %.

Co za extrémní vlnou veder stojí?

Meteorologicky jde o klasický letní scénář, který však nabývá extrémní intenzity. Nad západní a střední Evropou se usadila tlaková výše, která vytvořila takzvaný tepelný dóm (heat dome). Jde o situaci, kdy mohutná anticyklóna funguje jako poklička — horký vzduch je uvězněn u země, nemůže uniknout do vyšších vrstev atmosféry a každým dnem se dále prohřívá. Situaci zhoršuje extrémně suchá půda, která teplo neabsorbuje, ale naopak ho odráží zpět. Britský meteorologický úřad (Met Office) k tomu minulý týden uvedl: „Extrémní horka se sice vyskytují v rámci přirozené klimatické variability, ale nárůst jejich frekvence, délky a intenzity v posledních desetiletích je jasně spojen s pozorovaným oteplováním planety a lze jej připsat lidské činnosti." A přidal varování, že vyšší teplotní extrémy znamenají reálné riziko, že se některé oblasti stanou obtížně obyvatelnými. Francouzské úřady už nyní odhadují, že červnová vlna veder si vyžádala přes 2 000 nadúmrtí — a to je podle nich stále podhodnocené číslo.

Co na to lidské tělo? Fyziologie extrémního horka

Cyklisté na Tour de France vydávají během etapy běžně 4 000 až 6 000 kilokalorií. V extrémním horku však tělo nevede boj jen s fyzickou námahou, ale i s přehříváním. Při teplotách nad 35 °C přestává být samotné pocení dostatečně účinné, protože vzduch nasycený vlhkostí neumožňuje efektivní odpařování. Teplota tělesného jádra může během závodu stoupnout až nad 40 °C, což už je stav hraničící s úpalem a multiorgánovým selháním. „Je to jako by tam nebyl vzduch," popsal pocity britský cyklista Josh Tarling (Netcompany-Ineos). Tom Pidcock zase po třetí etapě přirovnal podmínky k válečné zóně: „Myslím, že peloton spotřeboval tak 10 000 lahví s vodou." Týmy se uchylují k nejrůznějším chladicím strategiím. Jezdci UAE Team Emirates-XRG, za který Pogačar závodí, spí na inteligentních podložkách, které měří tělesnou teplotu a podle ní chladí matraci. Před etapami nosí ledové vesty, během závodu si za dres dávají punčochy s ledem a pijí studenou tříšť (ice slush), která snižuje teplotu tělesného jádra zevnitř. Mezinárodní cyklistická unie (UCI) dokonce změnila pravidla o občerstvovacích zónách, aby týmy mohly podávat více nápojů.

Má Pogačar pravdu? Tour v červnu, nebo v září?

Pogačarův návrh zní radikálně, ale není zdaleka první. V cyklistických kuloárech se o něm diskutuje několik let. Tour de France se jezdí v červenci od svého prvního ročníku v roce 1903 — dnes je 14. července, Den Bastily, a Tour vždy závodí na tento francouzský státní svátek. Tradice je silná, ale Pogačar to říká nahlas: „Včera byl návrh startovat v deset, ale pro mě to nic nemění — stejně bychom pak dojížděli v tom největším vedru." Posun na červen, nebo naopak na září by znamenal kolizi s dalšími závody — Giro d'Italia na jaře, Vuelta a España na podzim, klasiky, mistrovství světa. Ale jak trefně poznamenává Cycling Weekly: klimatická krize se o tradice a vysílací práva nestará. Je lepší řešit programové změny než další červenec, kdy se cyklisté mění v chodící ledové obklady na pokraji kolapsu.

Středoevropský kontext: Dotknou se horka i Česka?

Česká republika má s extrémními vedry vlastní zkušenost. V červnu 2022 naměřila stanice v Dobřichovicích 39,0 °C, což je jedno z nejvyšších čísel v novodobé historii země. Vlny veder s teplotami nad 35 °C se ve střední Evropě staly pravidelným letním jevem, který v minulých dekádách neměl obdoby. Zatímco v 60. letech 20. století zažila Praha průměrně 4 tropické dny za rok, v posledním desetiletí jich je běžně 15 až 20. Klimatologové upozorňují, že právě země střední Evropy jsou na nárůst extrémních teplot obzvlášť zranitelné — nemají ani pobřežní vánek, ani vysokohorské klima, ani zkušenost jihoevropských států s adaptací na vedra. A právě probíhající vlna veder ve Francii se může v dalších týdnech přesunout i nad střední Evropu. Pro české amatérské cyklisty, běžce nebo turisty z toho plyne jednoduché ponaučení: v letních měsících plánovat fyzickou aktivitu na brzké ráno nebo pozdní večer, pít výrazně více tekutin a v největších vedrech si jednoduše vzít příklad i z profesionálů — a zvolnit.

Sucho jako tichý zabiják

Extrémní teploty nejsou jediným problémem. Ve Francii i v Česku se vedra kombinují se suchem. Francouzské úřady hlásí, že hladiny podzemních vod jsou na mnoha místech pod dlouhodobým průměrem. Podobně i Český hydrometeorologický ústav opakovaně varuje, že i přes občasné srážky zůstává půdní sucho v nižších polohách problémem, který každým rokem s vyšší průměrnou teplotou narůstá.