Chemická paměť korálů odhalila tisíciletou historii
Klimatologové a oceánografové dlouho řešili zásadní otázku: do jaké míry jsou extrémní projevy jevu El Niño – Jižní oscilace (ENSO) přirozenou cyklickou fluktuací a nakolik v nich hraje roli člověkem způsobená změna klimatu? Přímá instrumentální měření z bójí a satelitů pokrývají pouze několik posledních desetiletí, což pro spolehlivou statistickou analýzu nestačí.
Mezinárodní tým vědců proto využil moderní i fosilní korály z oblasti Galapážských ostrovů. Tyto ostrovy leží přímo v ohnisku východního rovníkového Pacifiku, kde se anomálie El Niño rodí a projevují s největší intenzitou. Korály během svého růstu ukládají do uhličitanových koster chemické stopové prvky a izotopy kyslíku, jejichž poměr se mění v závislosti na teplotě okolní mořské vody. Výzkumníkům se tak podařilo zrekonstruovat přesný profil mořských teplot za uplynulých 1 000 let.
Porovnáním těchto paleoklimatických dat s dvanácti pokročilými klimatickými modely vědci dospěli k jednoznačnému závěru: nárůst intenzity teplé fáze po roce 1980 výrazně překračuje přirozenou variabilitu celého minulého tisíciletí. Podle autorů, mezi nimiž je paleoklimatoložka Julia Cole či Jonathan Overpeck z University of Michigan, je hlavním hybatelem tohoto jevu globální oteplování planety, jak uvádí i zpráva na webu CNN.
Současný stav: Pacifik v sevření fenoménu Super El Niño
Zjištění vědců přichází v době, kdy v Tichém oceánu probíhá mimořádně silná teplá fáze. Americký úřad NOAA již v červnu oficiálně vyhlásil stav El Niño Advisory a během léta došlo k prudkému zrychlení ohřevu vodních mas. Vývoj situace podrobně rozebírá i náš dřívější článek o tom, co znamená Super El Niño 2026 pro atmosférické procesy.
Klíčový sledovaný index Niño 3.4 vzrostl z průměrných +1,51 °C v období květen–červenec na +2,03 °C v červenci, přičemž v polovině srpna 2026 dosáhl týdenní průměr extrémních +2,7 °C. Podmořské sondy v hloubkách 50 až 250 metrů dokonce zaznamenaly lokální teplotní odchylky až o +8 °C nad dlouhodobým normálem. Světová meteorologická organizace (WMO) a Columbia University odhadují pravděpodobnost přetrvání podmínek El Niño až do konce roku 2026 na 90 % až 98 %.
Tento prudký skok navazuje na již dříve sledované globální anomálie, které v průběhu roku ukázaly rekordní teploty moří na mnoha místech planety.
Globální dopady: Větší amplituda a řetězové extrémy
Problém zesíleného jevu El Niño nespočívá pouze v lokálním ohřátí vody u pobřeží Jižní Ameriky. Jde o masivní zdroj tepla a vlhkosti, který zásadně přetváří atmosférickou cirkulaci (tzv. Walkerovu cirkulaci) a tryskové proudění (jet stream) po celé zeměkouli. Důsledkem je zvýšená amplituda výkyvů počasí:
- Vlny veder a sucha: Zesílený cyklus přináší vleklá sucha a rizika rozsáhlých lesních požárů do jihovýchodní Asie, Austrálie a částí jižní Afriky.
- Přívalové srážky a záplavy: Západní pobřeží Jižní i Severní Ameriky čelí extrémním srážkovým epizodám a sesuvům půdy.
- Hrozba pro potravinovou bezpečnost: Rozkolísání srážkových režimů přímo zasahuje globální zemědělství a rybolov, před čímž varuje i rozbor rizik, která představuje El Niño v roce 2026.
Paradox korálových útesů
Studie v časopise Science zároveň upozorňuje na hořkou ironii současného výzkumu. Mořské organismy, které lidstvu poskytly unikátní klimatický archiv za posledních deset století, se samy ocitají na hranici přežití. Dlouhodobě přehřátá mořská voda způsobuje masivní bělení korálů (vypuzení symbiotických řas), což při překročení kritických teplotních limitů vede k jejich nevratnému úhynu. Destrukce těchto křehkých ekosystémů tak může znamenat ztrátu přirozených bariér chránících pobřeží i nenahraditelných zdrojů vědeckých dat o minulosti naší planety.
Co přesně znamená zjištění, že je El Niño o 40 % silnější?
Znamená to, že teplotní odchylky povrchových i podpovrchových vod v tropickém Pacifiku dosahují během teplých fází výrazně vyšších hodnot nad dlouhodobým průměrem než v předindustriálním období (před rokem 1850), což vede k většímu uvolňování energie do atmosféry.
Jak vědci dokážou z korálů vyčíst teplotu vody před stovkami let?
Korály si staví vápenaté schránky z mořské vody. Poměr izotopů kyslíku (18O a 16O) a stopových prvků, jako je stroncium a vápník, v jejich vrstvách přímo odpovídá teplotě vody v době růstu, podobně jako letokruhy u stromů.
