Co se ve Švýcarsku děje: parlament řekl jádru ano
Švýcarský parlament ve středu 18. června 2026 schválil vládní protinávrh k lidové iniciativě „Stop the Blackout", čímž fakticky zrušil zákaz výstavby nových jaderných bloků platný od roku 2018. Pro návrh hlasovala Národní rada (dolní komora) i Rada států (horní komora), čímž se otevřela cesta k tomu, aby Švýcarsko mohlo — pokud to občané v referendu potvrdí — znovu stavět jaderné zdroje.
„Zachování jaderné varianty je nezbytné pro zajištění dlouhodobé energetické bezpečnosti země," prohlásil během parlamentní debaty švýcarský ministr energetiky Albert Rösti. A právě energetická bezpečnost je klíčové slovo, které celý obrat vysvětluje.
Proč Švýcaři mění kurz: když povětrí přestává stačit
Švýcarsko je výjimečné svou geografií — horské řeky mu dávají k dispozici vodní elektrárny, které pokrývají více než polovinu výroby elektřiny. Podle dat Mezinárodní energetické agentury za rok 2023 tvořila hydroenergie 56 % celkové produkce, jádro 33 % a solární zdroje 6 %. Větrné elektrárny? Ty ve Švýcarsku prakticky neexistují — celkový instalovaný výkon činí pouhých 100 megawattů, což odpovídá 0,2 procenta energetického mixu. Pro srovnání, v Česku je to téměř čtyřikrát více.
Jenže tady přichází zásadní klimatický háček. Vody v evropských řekách vlivem hydrogeologických změn ubývá. Alpské ledovce, které po staletí fungovaly jako přírodní rezervoáry vody, tají rekordním tempem. Méně vody v řekách znamená méně elektřiny z turbín — a to právě v zimních měsících, kdy je spotřeba nejvyšší a solární panely kvůli krátkým dnům a sněhové pokrývce vyrábějí minimum.
Švýcarsko se tak každou zimu stává závislé na dovozu elektřiny ze zahraničí, především z Francie (jaderná energie) a Německa. V celoročním součtu sice země vyrobí více elektřiny, než spotřebuje — v roce 2023 šlo o čistý export 6,4 TWh — jenže v zimních měsících bez importu nevystačí. A tato závislost je v době geopolitické nestability stále větším rizikem.
Spotřeba se má zdvojnásobit
A to není všechno. Švýcarsko počítá s tím, že do roku 2050 se spotřeba elektřiny zdvojnásobí. Elektrifikace dopravy, vytápění a průmyslu — to vše žene poptávku prudce nahoru. Země přitom musí do stejného roku dosáhnout uhlíkové neutrality. „Obnovitelné zdroje narážejí na své fyzické limity," komentoval vývoj energetický analytik serveru Forbes.
Čtyři reaktory, dva na odchodu
Švýcarsko aktuálně provozuje čtyři jaderné reaktory o celkovém výkonu 2 973 MWe. Jsou to bloky Beznau 1 a 2, Gösgen a Leibstadt. Jenže dva z nich mají na kahánku: Beznau 1, nejstarší fungující jaderný reaktor v Evropě, byl spuštěn už v roce 1969 a jeho provoz má skončit v roce 2033. Druhý blok Beznau z roku 1971 má následovat o rok dříve.
Provozovatel Axpo sice investoval 350 milionů švýcarských franků (asi 9 miliard korun) do prodloužení životnosti obou bloků, a uvažuje se dokonce o prodloužení provozu až o dvacet let, jenže bez nových zdrojů by země po jejich odstavení přišla o významnou část stabilní výroby.
Naopak elektrárny Gösgen (1979) a Leibstadt (1984) mají před sebou ještě desítky let provozu. Jejich výkon přitom v průběhu let rostl — Gösgen z původních 920 MWe na současných 1 010 MWe, Leibstadt z 990 MWe až na 1 220 MWe.
Evropský trend: od „ne" k opatrnému „ano"
Švýcarsko není samo, kdo svůj postoj k jádru přehodnocuje. Švédsko loni otočilo kormidlo a začalo znovu plánovat jadernou výstavbu. Belgie odstavila většinu bloků, aby je po zjištění, že jí chybí elektřina, začala znovu spouštět. A Polsko buduje svůj jaderný program prakticky od nuly.
Výjimkou zůstává Německo, které v dubnu 2023 odstavilo své poslední tři reaktory a nyní čelí růstu cen elektřiny a zvýšené závislosti na dovozu. Otázkou zůstává, zda i tamní politici nakonec nebudou muset svůj postoj přehodnotit.
Z pohledu Česka je tento trend pozoruhodný. Zatímco Švýcaři jádro teprve znovuobjevují, Česko s ním nikdy nepřestalo počítat — stavba nových bloků v Dukovanech je v plném proudu a jaderná energie tvoří dlouhodobě zhruba třetinu tuzemské výroby elektřiny.
Co bude dál: rozhodne referendum
Parlamentní hlasování je teprve první krok. Aby mohl zákon skutečně vstoupit v platnost, musí ho posvětit občané v celostátním referendu. Švýcarský systém přímé demokracie vyžaduje, aby do sta dnů od zveřejnění zákona iniciátoři referenda shromáždili padesát tisíc platných podpisů — což by podle politologů neměl být problém.
Švýcarští Zelení už oznámili, že referendum vyvolají. Jejich předsedkyně Lisa Mazzone v parlamentu prohlásila, že hlasování „sabotuje rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů, ochranu klimatu a naši energetickou suverenitu". Na druhé straně ale průzkumy veřejného mínění ukazují, že podpora jaderné energie mezi Švýcary roste — z 44 procent v únoru 2022 na 54 procent v listopadu 2023.
„Švýcarská zkušenost je učebnicovým příkladem toho, že energetická politika založená čistě na obnovitelných zdrojích naráží na klimatickou realitu," říkají analytici. Když totiž počasí nepřeje — ať už jde o sucho omezující vodní toky, nebo zimní inverzi snižující solární výnos — musí být v záloze zdroj, který je na rozmarech atmosféry nezávislý.
Kolik elektřiny Švýcarsko spotřebuje a jak je na tom ve srovnání s Českem?
Švýcarsko ročně spotřebuje přibližně 56–58 TWh elektřiny, což je zhruba srovnatelné s Českem (okolo 60 TWh). Na obyvatele však Švýcaři spotřebují více — asi 6 300 kWh ročně oproti přibližně 5 500 kWh v Česku.
Proč Švýcaři nepostaví více větrných elektráren, když jim dochází voda?
Hlavním důvodem je kombinace přísné švýcarské legislativy na ochranu krajinného rázu a horského terénu, který výstavbu větrných farem prodražuje a komplikuje. Zatímco v Česku stojí větrné elektrárny o celkovém výkonu přes 350 MW, ve Švýcarsku je to jen zhruba 100 MW — tedy méně než 0,2 % energetického mixu.
Může se podobný jaderný comeback odehrát i v Německu?
Zatím to není na pořadu dne. Německo své poslední tři reaktory odstavilo v dubnu 2023 a politická vůle k obratu je minimální. S rostoucími cenami elektřiny a tlakem na dekarbonizaci se však i v Německu začínají ozývat hlasy volající po přehodnocení — zejména z řad průmyslu a opozičních konzervativních stran.
