Mýtus o letním viníkovi: Za požáry stálo globální klima, ne Pacifik
Když se v průběhu léta 2026 začaly šířit zprávy o návratu teplé fáze ENSO (El Niño – Southern Oscillation), mnozí jí okamžitě připsali vinu za rekordní teploty na severní polokouli. Letošní červenec byl v Severní Americe i Evropě historicky nejteplejší a například v Kanadě lehlo popelem více než 4,1 milionu hektarů lesních porostů, což vedlo k evakuaci více než 20 000 obyvatel v oblasti Pentictonu. Odborníci z amerického úřadu NOAA i vědci z NASA však zdůrazňují, že tyto události byly důsledkem dlouhodobého oteplování planety, nikoliv samotného El Niňa.
Jak podrobněji rozebíráme v analýze o historických vlnách veder a požárech, planetární energetická nerovnováha dosahuje nových maxim bez ohledu na krátkodobé cykly. El Niño v červnu a červenci teprve zahajovalo svůj vývoj. „Dopady El Niňa se na severní polokouli obvykle plně neprojeví dříve než v pozdním podzimu a v zimě,“ vysvětlil klimatolog Josh Willis z laboratoře Jet Propulsion Laboratory (JPL) agentury NASA pro kanadskou CBC News.
Super El Niño 2026: Anomálie přesahující 2 až 3 °C
Ačkoliv letní žár nepocházel přímo z Pacifiku, to, co se v něm odehrává v posledních třech měsících, nemá v moderní historii obdoby. Teplota povrchu tropického Tichého oceánu rostla nejrychlejším tempem od začátku systematických měření v roce 1950. V červnu dosáhla globální průměrná teplota mořské hladiny rekordních 20.86 °C.
Kritériem pro klasifikaci takzvaného „super El Niňa“ je překročení teplotní odchylky o 2,0 °C nad dlouhodobým normálem v klíčové oblasti Niño 3.4. Aktuální předpovědní modely naznačují, že vrcholné odchylky mohou dosáhnout až 3 °C. Podle nejnovějších výpočtů amerického centra Climate Prediction Center (CPC/NOAA) existuje 81% pravděpodobnost, že událost dosáhne kategorie „velmi silná“ v období mezi říjnem a prosincem 2026. Vývoj tohoto fenoménu podrobně sledujeme v článku Super El Niño 2026: Tichý oceán se přepíná do rekordního režimu.
Obrácená atmosféra a telekonektivní šoky
Mechanismus El Niňa funguje jako obrovský tepelný motor. Obrovská masa teplé vody nahromaděná podél rovníku u západního pobřeží Jižní Ameriky prohřívá spodní vrstvy troposféry, což zásadně mění takzvanou Walkerovu cirkulaci. Důsledkem je jev, který meteorologové označují jako atmosférické telekonekce – narušení rovnováhy na jednom konci světa vyvolá řetězovou reakci tisíce kilometrů daleko.
Mezi první přímé důsledky patří:
- Modifikace tryskového proudění (jet stream): Posun jižní větve jet streamu zvyšuje střih větru nad tropickým Atlantikem, což tlumí tamní hurikánovou aktivitu. Naopak v tropickém východním Pacifiku teplá voda působí jako palivo – letos zde vzniklo již devět pojmenovaných bouří včetně hurikánu 5. kategorie Genevieve a tropické bouře Lala, která zasáhla Havajské ostrovy.
- Srážkové extrémy v Jižní Americe: V pobřežních oblastech Peru a Ekvádoru teplá voda likviduje studený Humboldtův proud (s devastačním dopadem na rybolov) a způsobuje přívalové lijáky a záplavy, zatímco ve vnitrozemí nastává sucho.
- Hydrologický kolaps v tropech: Odklon srážkových pásem vyvolal kritický nedostatek vody v Panamě, kde správa Panamského průplavu musela omezit tranzit lodí, a v jihovýchodní Asii (Indonésie), kde začíná mimořádně silná sezóna rašelinových požárů.
Co přinese přicházející zima?
Zatímco léto bylo předehrou poháněnou samotnou změnou klimatu, skutečný synergický efekt lidmi ohřáté atmosféry a gigantického El Niňa se projeví v nadcházejících měsících. Na severoamerickém kontinentu lze v zimě 2026/2027 očekávat výrazně teplejší a sušší podmínky na severu (Kanada, Aljaška) a naopak nadprůměrně deštivé počasí na jihu USA.
Ve střední Evropě bývá přímá vazba na ENSO slabší a zprostředkovaná převážně přes změny v severoatlantické oscilaci (NAO) a cirkulaci polárního víru. Velmi silná El Niňa však historicky zvyšují variabilitu zimního počasí a posouvají globální teplotní průměry na bezprecedentní úroveň, což zvyšuje riziko dalších teplotních rekordů na přelomu roku.
Jaký je rozdíl mezi běžným El Niňem a „Super El Niňem“?
Jako běžné El Niño se označuje stav, kdy teplota povrchu moře v rovníkovém Pacifiku překročí dlouhodobý průměr o 0,5 °C po dobu alespoň pěti po sobě jdoucích tříměsíčních období. Přívlastkem „super El Niño“ vědci označují extrémní epizody, kdy kladná teplotní anomálie překročí 2,0 °C (jako v letech 1997/98 nebo 2015/16), což vede k dramatickému přeskupení globálních srážkových a větrných systémů.
Proč má El Niño zpoždění mezi oteplením oceánu a vlivem na počasí?
Oceán má obrovskou tepelnou kapacitu. Trvá několik měsíců, než se teplo z obrovské plochy Pacifiku přenese do vyšších pater atmosféry a plně promění globální cirkulační buňky (Hadleyovu a Walkerovu cirkulaci) i polohu tryskového proudění. Proto se atmosférická odezva na severní polokouli naplno projevuje až během podzimu a zimy.
