Kambodža v číslech: solární realita předběhla papírové plány
Kambodžský Power Development Master Plan (PDP) stanovoval dosažení 705 MW solární kapacity do roku 2025, 1 GW do roku 2030 a 1,3 GW do roku 2035. Realita však předčila veškerá očekávání. Podle údajů IEEFA zveřejněných tento týden Kambodža překonala cíl pro rok 2025 už o rok dříve a dnes disponuje přibližně 1,5 GW instalovaného solárního výkonu. To znamená, že země splnila — a výrazně překročila — cíle plánované až na roky 2030 a 2035.
Výhled do konce letošního roku je ještě ambicióznější. Podle projekcí tamního energetického regulátora (Electricity Authority of Cambodia) by letos měly být dokončeny projekty, které přidají dalších téměř 400 MW, čímž celkový instalovaný solární výkon stoupne na přibližně 1,87 GW. A to nemusí být konečné číslo — pokud se rozběhne výstavba masivního solárního komplexu Chheu Tom o výkonu 930 MW, celková kapacita by mohla překročit hranici 2 GW.
Co stojí za kambodžským solárním zázrakem?
Hlavním tahounem růstu je masivní dovoz solárních panelů z Číny. Podle dat organizace Ember, která sleduje globální energetické toky, Kambodža v roce 2025 dovezla přibližně 1 GW solárních panelů z Čínské lidové republiky. Jen v březnu 2026 dosáhl měsíční dovoz rekordních 422 MW — to je v přepočtu výkon jedné středně velké uhelné elektrárny dovezený během jediného měsíce.
Dalším zásadním krokem bylo snížení dovozních cel na solární a bateriové technologie z 15 % na nulu, které vstoupilo v platnost 1. dubna 2026. Podle odhadů výrobců by toto opatření mohlo snížit celkové instalační náklady až o 30 %. IEEFA odhaduje, že samotná tato změna povede k poklesu celkových nákladů na solární projekty o 7,4 %, což dále zatraktivní investice do velkých solárních parků.
Kambodža se také zavázala k podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny ve výši 70 až 80 % do roku 2030 a připojila se k mezinárodní Fossil Fuel Treaty Initiative — iniciativě usilující o celosvětové ukončení využívání fosilních paliv.
Stinná stránka: střešní soláry narážejí na bariéry
Zatímco utility-scale projekty rostou raketovým tempem, střešní fotovoltaika v Kambodži dramaticky zaostává. Důvodem nejsou technické překážky, ale regulatorní omezení. Roční kvóta pro nové střešní instalace činí pouhých 30 MW — což je při velikosti země a intenzitě slunečního svitu absurdně málo. Pro srovnání: v České republice se jen za první čtvrtletí roku 2026 instalovaly desítky megawatt nových střešních systémů.
Ještě větším problémem je podle IEEFA kompenzační tarif za přebytky dodané do sítě. Ten podle analýzy převyšuje odhadované náklady na dopad do sítě tří- až čtyřnásobně, což výrazně zhoršuje ekonomiku projektů pro komerční a průmyslové odběratele. Doba návratnosti středních a velkých střešních systémů se tím prodlužuje téměř o dva roky.
Za touto politikou stojí obavy státního energetického podniku Electricité du Cambodge (EDC) o stabilitu sítě a vlastní finanční situaci. Jde o klasický konflikt, který známe i z Evropy: distribuční společnosti se obávají ztráty příjmů z prodeje elektřiny, zatímco spotřebitelé — zejména exportně orientovaní výrobci — potřebují levnější a čistší energii, aby zůstali konkurenceschopní.
Hrozba na obzoru: plynová elektrárna a vyšší emise
IEEFA ve své analýze varuje před dalším vývojem. V roce 2027 má být v Kambodži uvedena do provozu plánovaná elektrárna na zkapalněný zemní plyn (LNG), která by mohla zvýšit jak ceny elektřiny pro koncové odběratele, tak uhlíkovou intenzitu energetického systému. Think tank doporučuje místo toho rozšířit přístup ke střešní solární energii a umožnit státnímu podniku EDC vykupovat přebytky ze střešních instalací.
To je doporučení, které má silnou relevanci i pro středoevropský kontext. Kambodžští výrobci již dnes čelí jedněm z nejvyšších cen elektřiny v Asii — odstranění bariér pro střešní fotovoltaiku by podle IEEFA zlepšilo jejich přístup k levné a nízkouhlíkové elektřině.
Co si z toho může vzít Evropa a Česko?
Kambodžský příběh je pozoruhodný nejen sám o sobě, ale i jako inspirace pro evropské země včetně České republiky. Ukazuje několik klíčových lekcí:
Za prvé: nulová cla na solární technologie fungují. Když vláda odstraní fiskální bariéry, trh zareaguje rychle a razantně. V EU sice žádná cla na solární panely neplatí, ale administrativní překážky a pomalé povolovací procesy fungují jako de facto bariéra obdobného účinku.
Za druhé: velké solární parky se mohou stavět překvapivě rychle, pokud je politická vůle. Zatímco v Česku trvá povolení většího solárního projektu běžně několik let, Kambodža ukazuje, že při vhodném regulatorním prostředí lze během jediného roku přidat stovky megawatt.
Za třetí: omezování střešní fotovoltaiky je krátkozraké. Česká republika se v tomto ohledu naštěstí nevydala kambodžskou cestou — střešní instalace u nás naopak tvoří páteř solárního boomu posledních let. Přesto i u nás slýcháme hlasy volající po vyšších poplatcích za přetoky do sítě. Kambodžský příklad ukazuje, kam taková politika vede: ke zbytečnému brzdění rozvoje v segmentu s největším potenciálem pro dekarbonizaci.
Za čtvrté: fosilní infrastruktura plánovaná dnes se stane ekonomickou i ekologickou zátěží zítřka. Plánovaná kambodžská LNG elektrárna je typickým příkladem rozhodnutí, které se v době rychlého poklesu cen obnovitelných zdrojů může ukázat jako nákladný omyl.
Globální signál: solární energetika zrychluje všude
Kambodža není jedinou zemí, která v těchto dnech hlásí solární rekordy. Jen dnes, 3. června 2026, informoval server pv magazine také o tom, že Francie, Německo, Portugalsko a Španělsko stanovily nové denní rekordy ve výrobě solární elektřiny. Mexiko podle zveřejněných dat překonalo hranici 5 GW distribuované solární kapacity. Trend je jednoznačný — solární energetika celosvětově akceleruje tempem, které ještě před pěti lety považovali i optimisté za nerealistické.
Kambodžský příběh je specifický tím, že ukazuje potenciál solární transformace v rozvojové ekonomice, která nemá k dispozici masivní dotační programy typu evropského Green Dealu. K úspěchu jí stačily tři věci: dostupná čínská technologie, nulová cla a jasné vládní cíle. To je lekce, kterou by si měly vzít k srdci i evropské vlády — včetně té české.
Proč Kambodža omezuje střešní fotovoltaiku, když podporuje velké solární parky?
Za omezeními stojí především obavy státního energetického podniku Electricité du Cambodge o stabilitu přenosové sítě a vlastní finanční situaci. Střešní soláry totiž snižují odběr elektřiny ze sítě a tím i příjmy distributora. Jde o podobný konflikt zájmů, jaký známe z evropských zemí — distribuční společnosti se brání změně obchodního modelu. IEEFA však argumentuje, že náklady na integraci střešních systémů do sítě jsou výrazně nižší než současné kompenzační tarify, a doporučuje bariéry odstranit.
Jak si Kambodža stojí v porovnání s ostatními zeměmi jihovýchodní Asie v solární energetice?
Kambodža patří mezi solární lídry regionu, zejména v poměru instalovaného výkonu k velikosti ekonomiky. S více než 10% podílem solární energie na výrobě elektřiny předbíhá většinu sousedních zemí. Pro srovnání: sousední Thajsko, přestože má rozvinutější ekonomiku, zatím solárního podílu 10 % nedosáhlo. Vietnam v minulých letech zažil ještě dramatičtější solární boom (přes 16 GW instalovaného výkonu), ale následně narazil na problémy s přetížením přenosové soustavy — což je scénář, kterému se Kambodža pravděpodobně snaží vyhnout právě opatrnou regulací střešních systémů.
Může být kambodžský model solárního rozvoje inspirací pro Českou republiku?
Částečně ano, i když kontext je odlišný. Kambodža těží z kombinace vysoké intenzity slunečního záření, masivního dovozu levných čínských panelů a nulových cel. Pro Česko je poučný zejména důraz na rychlost výstavby velkých projektů a odstranění fiskálních bariér. Na druhou stranu Česko má výhodu v rozvinutější střešní fotovoltaice, kde naopak Kambodža selhává. Ideální je poučit se z obou přístupů: podporovat velké parky i střešní instalace současně.
