Sedmý uhlíkový rozpočet Spojeného království: Lord Stern varuje, že ústup od klimatických závazků by byl katastrofou

Co je uhlíkový rozpočet — a proč právě sedmý?

Spojené království se v roce 2008 stalo první zemí světa, která přijala Climate Change Act — průlomový zákon zavádějící systém právně závazných pětiletých uhlíkových rozpočtů. Každý rozpočet stanovuje maximální množství skleníkových plynů, které země smí za dané období vypustit. První pokrýval roky 2008–2012, nynější sedmý se vztahuje na období 2038–2042 a představuje jeden z posledních kroků na cestě k nulovým čistým emisím v roce 2050. Na přípravě rozpočtu se podílí Výbor pro změnu klimatu (Climate Change Committee), nezávislý expertní orgán složený z vědců, ekonomů a inženýrů. Jeho doporučení nejsou politická — vycházejí z nejnovějších klimatických modelů a ekonomických analýz. Vláda je povinna doporučení přijmout, nebo zdůvodnit, proč tak neučinila. Sedmý rozpočet je zvlášť důležitý, protože pokrývá rozhodující fázi dekarbonizace — období, kdy už nestačí nahrazovat uhlí plynem, ale je nutné plně přejít na obnovitelné zdroje, elektrifikovat dopravu a vytápění a nasadit technologie pro zachytávání uhlíku v průmyslu.

Lord Stern: „Důkazy jsou jasnější než kdy dřív"

Profesor lord Nicholas Stern, předseda Grantham Research Institute na London School of Economics, patří mezi nejvlivnější hlasy v debatě o ekonomii klimatu. Už v roce 2006 jeho Sternova zpráva (Stern Review) šokovala svět zjištěním, že náklady na nečinnost v oblasti klimatu by mohly dosáhnout 5 až 20 procent globálního HDP, zatímco náklady na včasnou akci se pohybují kolem 1 procenta. Při příležitosti zveřejnění sedmého uhlíkového rozpočtu Stern uvedl: „Toto je první uhlíkový rozpočet předložený parlamentu od nepřijatelného a krátkozrakého opuštění závazku uhlíkové neutrality některými politickými stranami." Podle něj jsou nyní důkazy jasnější než kdy dříve — investice potřebné k přechodu od fosilních paliv jsou výrazně nižší než potenciální náklady na dopady změny klimatu.

Politický odpor: Reform UK, konzervativci a stín Donalda Trumpa

Bob Ward, ředitel pro politiku a komunikaci Grantham Institute, šel ve svém vyjádření ještě dál. Otevřeně kritizoval poslance Reform UK a části Konzervativní strany, kteří podle něj „efektivně následují Donalda Trumpa v ignorování vědy a předstírání, že změna klimatu nepředstavuje hrozbu". Ward vyzval poslance všech stran, kterým záleží na politice založené na důkazech, aby uhlíkový rozpočet v parlamentu podpořili. Tato slova odrážejí širší trend. Od nástupu Trumpovy administrativy v lednu 2025 došlo k dramatickému oslabení americké klimatické politiky — Spojené státy podruhé odstoupily od Pařížské dohody a zrušily řadu environmentálních regulací. To vytvořilo politický prostor, ve kterém se i v Evropě někteří politici cítí povzbuzeni zpochybňovat dosavadní konsenzus o nutnosti klimatických opatření.

Evropská unie jde vlastní cestou — cíl minus 90 procent do roku 2040

Zatímco ve Spojených státech a částečně i ve Spojeném království probíhá politická bitva o smysl klimatických závazků, Evropská unie v březnu 2026 schválila právně závazný cíl: snížit čisté emise skleníkových plynů do roku 2040 o 90 procent oproti roku 1990. Tento cíl je zakotven v evropském klimatickém zákoně a představuje most mezi současným cílem minus 55 procent do roku 2030 a klimatickou neutralitou v roce 2050. Nová unijní legislativa přináší také flexibilní mechanismy — omezené využití mezinárodních uhlíkových kreditů a možnost započítat domácí trvalé pohlcování uhlíku v rámci systému EU ETS. Podle Evropské komise je cílem poskytnout firmám a investorům předvídatelnost a zabránit „ztraceným investicím do fosilní ekonomiky".

Co to znamená pro Českou republiku?

Česká republika jako člen EU musí unijní klimatické cíle implementovat do své národní legislativy. V praxi to znamená, že i bez ohledu na politické turbulence v zámoří nebo v Británii bude muset česká ekonomika projít zásadní proměnou. Klíčovými výzvami pro Česko zůstávají: Transformace energetiky — odklon od uhlí a rozvoj jaderných a obnovitelných zdrojů. Dekarbonizace průmyslu — zejména ocelářství, chemie a cementáren, které patří mezi největší emitenty. Elektrifikace dopravy a vytápění — budování nabíjecí infrastruktury a přechod od plynových kotlů k tepelným čerpadlům. Spravedlivá transformace — zajištění, aby přechod nepostihl nejzranitelnější domácnosti a regiony. Česká vláda aktualizuje Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, který musí být v souladu s unijními cíli. Zkušenost ze Spojeného království ukazuje, že mít právně závazné uhlíkové rozpočty pomáhá udržet politickou kontinuitu napříč volebními obdobími.

Co říkají data: planeta se dál otepluje

Světová meteorologická organizace (WMO) i program Copernicus opakovaně potvrzují, že poslední dekáda byla nejteplejší v historii měření. Rok 2024 se stal globálně nejteplejším rokem od začátku záznamů, s průměrnou teplotou přibližně 1,5 °C nad předindustriální úrovní. Extrémní projevy počasí — od vln veder přes intenzivní srážky až po rozsáhlé požáry — jsou stále častější a intenzivnější. Šestá hodnotící zpráva IPCC (AR6) konstatuje, že každá další tuna CO₂ vypuštěná do atmosféry přispívá k oteplování. Už nyní pozorujeme dopady, které vědci předpovídali před desítkami let — tání grónského ledovce, vzestup mořské hladiny a častější výskyt „padesátistupňových" vln veder v jižní Evropě, které se dříve jevily jako extrémně nepravděpodobné. Právě v tomto kontextu dává uhlíkový rozpočet smysl. Nejde o byrokratické cvičení — jde o to, aby každá země měla jasný plán, jak během několika desetiletí prakticky ukončit svůj příspěvek ke změně klimatu. Jak ve svém vyjádření zdůraznil Bob Ward: „Více než 99 procent současných emisí, které způsobí pokračující škody ve Spojeném království, produkují jiné země. Máme proto zcela zásadní vlastní zájem přesvědčit je, aby přestaly. A to můžeme jedině, pokud půjdeme příkladem."