Shrnutí v bodech
- Arabská skupina v čele se Saúdskou Arábií se na summitu COP31 v Turecku snaží vyřadit zářijovou zprávu OSN o překročení oteplení o 1,5 °C z hlavního rozhodnutí.
- Dokument programu UNEP přitom připravovalo 44 autorů po dobu jednoho roku a kontrolovalo jej dalších 44 nezávislých odborných recenzentů.
- Tříletý průměr globálních teplot v letech 2023 až 2025 poprvé v historii měření přesáhl hranici 1,5 °C oproti předindustriálnímu období 1850–1900.
- Samotné tříleté období ještě neznamená trvalé prolomení cíle Pařížské dohody, které se posuzuje podle dlouhodobého víceletého průměru kolem 1,4 °C.
Na klimatické konferenci COP31 v turecké Antalyi narazila zářijová zpráva Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), která poprvé podrobně rozebírá scénáře překročení oteplení o 1,5 °C oproti předindustriálnímu období 1850–1900. Vyjednavači Saúdské Arábie a dalších velkých rozvojových ekonomik za zavřenými dveřmi zpochybnili její vědeckou platnost a požadují, aby vůbec nebyla zmíněna v hlavním politickém závěru summitu. Čtyřiačtyřicet autorů dokumentu se proti tomu o víkendu veřejně ohradilo s tím, že oponentura probíhala celý rok a odpor vyvolávají samotné závěry, nikoli metodika.
Spor o zprávu OSN v Antalyi
Zářijová analýza UNEP s názvem Limiting Overshoot vychází z předpokladu, že svět oteplení o 1,5 °C téměř jistě překročí. Zabývá se proto otázkou, jak toto přestřelení co nejvíce omezit, zkrátit jeho trvání a jak teploty do konce století opět srazit dolů. O širších souvislostech této publikace jsme psali v článku Třetina planety v suchu a rekordní výkyvy: Zpráva OSN varuje před překročením oteplení o 1,5 °C.
Evropská unie, Velká Británie, nejméně rozvinuté země a malé ostrovní státy prosazují, aby se reakce na překročení této hranice stala jednou z hlavních priorit letošní konference, o jejímž zahájení pojednává text Klimatický summit v Turecku začíná se skepsí. Oteplení míří k 2,8 °C. Jak ale uvádí portál Climatechangenews, během uzavřených konzultací o zastřešujícím rozhodnutí summitu se Arabská skupina vedená Saúdskou Arábií pokusila zpochybnit vědeckou přísnost dokumentu. Argumentovala tím, že text neprošel standardním recenzním řízením.
Souběžně se ozval blok Podobně smýšlejících rozvojových zemí (LMDC), kam patří mimo jiné Čína a Indie. Tato skupina požaduje, aby se závěrečný text summitu vyhnul odkazům na jakékoli zprávy vzniklé mimo formální klimatický proces OSN. Pozorovatelé v Antalyi tento krok čtou jako přímou snahu vyřadit z jednání právě zářijovou analýzu UNEP.
Jak vzniká vědecký konsenzus a co je šedá literatura
Jádrem sporu na diplomatické půdě je pojem „šedá literatura“. Velké rozvojové ekonomiky v Turecku navrhují, aby takto označované dokumenty nebyly podkladem pro politická rozhodnutí. V akademickém světě tento termín označuje odborné výstupy publikované mimo tradiční vědecké časopisy, tedy například analýzy mezinárodních organizací, vládních agentur nebo výzkumných ústavů.
Jihoafrická vědkyně Debra Robertsová, která v minulém hodnotícím cyklu spolupředsedala druhé pracovní skupině Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a patřila do úzkého koordinačního týmu zprávy UNEP, námitky ohledně chybějící kontroly odmítla. Na sobotním vystoupení v Antalyi vysvětlila, že autoři postupovali podle standardních pravidel pro globální hodnocení existující vědy. Na syntéze dostupné literatury pracovalo po dobu jednoho roku 44 expertů z celého světa a jejich výsledky následně posuzovalo dalších 44 odborných recenzentů, přičemž text prošel i kontrolou uvnitř samotného UNEP.
Jediný rozdíl oproti hlavním zprávám IPCC podle Robertsové spočíval v tom, že finální výstupy neschvalovaly jednotlivé vlády. Právě vládní revize přitom dává státům možnost vetovat či měnit formulace ve shrnutích pro tvůrce politik. Autoři navíc upozorňují, že jiné druhy šedé literatury – například výroční zprávy UNEP o emisní a adaptační mezeře nebo analýzy Mezinárodní energetické agentury (IEA) – se v cyklech IPCC i v rozhodnutích summitů COP běžně používají. Nepálský poradce bloku nejméně rozvinutých zemí Manjeet Dhakal doplnil, že tyto podklady byly pro vyjednavače v minulosti velmi užitečné a státy by se jimi měly řídit i nyní.
Politické pozadí odporu ropných států
Vědci i evropští vyjednavači vidí za metodickými námitkami ekonomické zájmy vývozců fosilních paliv. Ředitel organizace Climate Analytics a jeden z recenzentů zprávy Bill Hare podle přehledu Newscord uvedl, že útoky míří na samotné závěry dokumentu. Pokud vláda staví svou ekonomiku na těžbě a prodeji ropy, plynu či uhlí, nechce připustit překročení hranice 1,5 °C, protože by tím na sebe vzala díl odpovědnosti za financování vzniklých škod.
Podobně situaci hodnotí Laurence Tubianaová, ředitelka Evropské klimatické nadace a jedna z hlavních architektek Pařížské dohody. Zpráva podle ní pojmenovává skutečnost, kterou by někteří raději skryli, a útoky na mezivládní vědecké instituce slouží jen k oddálení praktických kroků. Snížení emisí tak, aby se doba nad hranicí 1,5 °C co nejvíce zkrátila, označila za otázku přežití.
Spor o publikaci UNEP přitom zapadá do širšího konfliktu o harmonogram samotného panelu IPCC, kterému jsme se věnovali v textu Ropné velmoci chtějí posunout zprávu o klimatu. Přes 30 zemí protestuje. Většina vlád požaduje, aby panel vydal své klíčové hodnotící zprávy včas pro příští globální hodnocení klimatických závazků OSN (Global Stocktake), které má skončit v listopadu 2028. Menší skupina států v čele se Saúdskou Arábií, Indií a Ruskem tomu ale brání s argumentem, že takový termín je příliš uspěchaný pro vědce a úřady z rozvojového světa. IPCC se má znovu sejít na online jednání začátkem prosince, aby se pokusil zablokovanou situaci vyřešit.
Vyjednávání v Antalyi komplikuje také celkový postoj k fosilním palivům. Zatímco generální tajemník OSN António Guterres vyzval k okamžitému a radikálnímu snížení emisí skleníkových plynů a hostitelské Turecko navrhlo postavit závěrečnou dohodu na globálním přechodu k elektřině u aut či vytápění, velcí producenti závazné cíle odmítají. Spojené státy jako největší světový spotřebitel ropy se pak rozhovorů pod vedením prezidenta Donalda Trumpa neúčastní už druhým rokem v řadě.
Co říkají naměřená data o hranici 1,5 °C
Debata o tom, zda se svět k hranici 1,5 °C blíží, nebo ji už překračuje, má oporu v měřeních z posledních let. Podle dat reanalýzy ERA5, která zveřejnila služba Copernicus, dosáhla průměrná globální teplota za tříleté období 2023 až 2025 poprvé v historii měření hodnoty o více než 1,5 °C vyšší oproti předindustriálnímu průměru z let 1850–1900. Samotný rok 2024 byl vůbec nejteplejším v záznamech s odchylkou 1,60 °C, zatímco rok 2025 skončil s hodnotou 1,47 °C jako třetí nejteplejší (jen o 0,01 °C chladnější než rok 2023).
V klimatologii se však naplnění či prolomení cíle Pařížské dohody neposuzuje podle jednoho extrémního roku ani tříletého výkyvu, na kterém se v letech 2023 a 2024 podílel i přirozený oceánský jev El Niño v Tichém oceánu. Rozhodující je víceletý průměr, který filtruje krátkodobou proměnlivost počasí. Současná úroveň dlouhodobého globálního oteplení se podle výpočtů služby Copernicus pohybuje kolem 1,4 °C nad předindustriální úrovní. Při zachování dnešního tempa oteplování by však dlouhodobý limit 1,5 °C mohl padnout už do konce tohoto desetiletí – tedy o více než deset let dříve, než vědci odhadovali v době podpisu Pařížské dohody. Ředitel služby Copernicus Carlo Buontempo k tomu uvedl, že svět tuto hranici nevyhnutelně překročí a zbývá jen rozhodnout, jak toto přestřelení a jeho dopady zvládnout.
| Ukazatel / období | Srovnávací základna | Hodnota | Zdroj dat |
|---|---|---|---|
| Globální teplota v roce 2024 | 1850–1900 | +1,60 °C | Copernicus (ERA5) |
| Globální teplota v roce 2025 | 1850–1900 | +1,47 °C | Copernicus (ERA5) |
| Tříletý průměr 2023–2025 | 1850–1900 | nad +1,50 °C | Copernicus (ERA5) |
| Odhad dlouhodobého oteplení | 1850–1900 | kolem +1,40 °C | Copernicus |
| Tropické dny v ČR (průměr 1961–1990) | roční průměr ČR | cca 5 dnů | ČHMÚ |
| Tropické dny v ČR (průměr 1991–2020) | roční průměr ČR | cca 11 dnů | ČHMÚ |
| Tropické dny v ČR v roce 2024 | roční průměr ČR | 18,5 dne | ČHMÚ |
Jak se oteplování projevuje v Česku
Rostoucí globální průměr se ve střední Evropě neprojevuje rovnoměrným zvýšením teplot o desetiny stupně každý den, ale především skokovým nárůstem četnosti horkých vln. Ukazují to dlouhodobé řady, které zpracoval Český hydrometeorologický ústav (Chmi). Zatímco v normálovém období 1961–1990 připadalo na českém území na jeden rok v průměru jen asi 5 tropických dnů (s odpoledním maximem nad 30 °C), v novějším třicetiletí 1991–2020 se tento průměr více než zdvojnásobil na přibližně 11 dnů. Za posledních patnáct let (2011–2025) už roční průměr přesáhl 13 horkých dnů a v samotném roce 2024 jich stanice v Česku zaznamenaly v průměru 18,5.
Od šedesátých let 20. století se průměrná teplota v Česku zvedla o 2 °C, v letních měsících pak o 3 °C. Výrazně přibylo také tropických nocí, kdy teplota neklesne pod 20 °C. V pražském Klementinu připadalo ve 20. století na rok v průměru jen 1,3 tropické noci, zatímco na počátku 20. let 21. století jich centrum Prahy zažívá průměrně 10 ročně.
