Šanghaj v ohrožení: Moře stoupá, pevnina klesá. Nová studie varuje před katastrofickým scénářem pro rok 2100

Šanghaj jako laboratoř klimatické budoucnosti

Jen málokteré město na světě ztělesňuje dilema pobřežních metropolí 21. století tak dokonale jako Šanghaj. Leží na bahnitých naplaveninách delty Jang-c'-ťiang, má průměrnou nadmořskou výšku pouhých 2,19 metru a je obklopena Východočínským mořem. Je to zároveň ekonomické srdce Číny — globální finanční, obchodní a lodní centrum. Vědci z čínské Wuxi Taihu University a australské University of Melbourne pod vedením Binga Lianga analyzovali data ze satelitních měření, přílivových stanic, geologických bulletinů a klimatických modelů IPCC. Výsledkem je vůbec první multi-scénářová simulace kombinovaných dopadů vzestupu mořské hladiny, poklesu půdy a bouřkových vln pro Šanghaj, publikovaná letos v březnu v témže časopise. Na ni nyní navazuje červnová analýza rozšiřující pohled na celé čínské pobřeží a zohledňující i vliv říčních přítoků a mořských proudů.

Tři hrozby, jeden osudový koktejl

Vědci definovali tři scénáře — a rozdíly mezi nimi jsou děsivé. Všechny projekce vycházejí ze středního emisního scénáře SSP2-4.5, který předpokládá pokračování současných trendů bez dramatického zhoršení, ale ani bez zásadního zlepšení.

Scénář 1: Pouze vzestup mořské hladiny

Podle šesté hodnotící zprávy IPCC stoupne do roku 2100 absolutní mořská hladina u Šanghaje přibližně o 0,81 metru. To samo o sobě znamená zaplavení zhruba 361 km² pevniny — území odpovídající rozloze dvou třetin Prahy. Zasaženy by byly zejména východní části ostrova Čchung-ming, pobřežní oblasti Feng-sien a nízko položené zóny obvodu Pchu-tung.

Scénář 2: Moře stoupá, země klesá

Když vědci do modelu přidali pokles půdy — Šanghaj se propadá v důsledku intenzivního čerpání podzemní vody, tlaku zástavby a stlačování měkkých říčních sedimentů — obraz se radikálně mění. Relativní vzestup mořské hladiny (tedy skutečné přiblížení moře vůči pevnině) dosáhne do roku 2100 hodnoty 1,24 metru. Zaplavená plocha vzroste na 461 km², což je o 27,6 % více než při prvním scénáři. Rozdíl 0,43 metru tvoří právě kumulativní pokles půdy.

Scénář 3: Bouřkové vlny jako finální úder

Nejničivější je však kombinace všech tří faktorů. Autoři studie použili historické maximum bouřkové vlny z měřicí stanice Chuang-pchu (5,44 metru) a pro konzervativní odhad zvýšili hodnotu na 6 metrů, aby zohlednili předpokládané zesilování extrémních bouří v teplejším klimatu. Výsledek? Do roku 2100 by mohlo být zaplaveno až 1 332 km² — to je 870 km² více než v případě bez bouřkových vln. Pro představu: jde o plochu větší než celý okres Děčín. Nejhůře zasaženou oblastí by byl ostrov Čchung-ming, třetí největší čínský ostrov a ekologicky klíčový mokřadní rezervát. Podle analýzy by 54,5 % jeho území mohlo být do roku 2100 trvale pod vodou. V ohrožení jsou i průmyslové zóny Pchu-tungu, přístavní infrastruktura a hustě obydlené čtvrti podél řeky Chuang-pchu, včetně Jang-pchu a Chung-kchou.

Proč Šanghaj klesá rychleji, než stoupá moře

Samotný vzestup mořské hladiny je globálním problémem. Satelitní měření NASA potvrzují, že od roku 1900 stoupla globální hladina oceánů v průměru o 1,5 mm ročně — to je nejrychlejší tempo za posledních 4000 let, jak ukázala loňská studie Rutgersovy univerzity publikovaná v časopise Nature. Oteplování oceánů způsobuje tepelnou roztažnost vody a tání grónského i antarktického ledovce přidává obří objemy sladké vody. V Šanghaji je ale situace specifická. Během 20. století klesly některé části města o více než jeden metr kvůli masivnímu čerpání podzemní vody pro průmysl a domácnosti. Představte si, že sedíte v loďce, do které zatéká — a někdo zároveň vyřezává díru do dna. Přesně tak funguje kombinace stoupajícího moře a klesající pevniny. Dobrou zprávou je, že Čína si problém uvědomuje. Šanghaj od 90. let zavedla přísnou regulaci odběru podzemní vody a zahájila program zpětného vtláčení vody do podzemních kolektorů. Tempo poklesu půdy se díky tomu podařilo zpomalit. Otázkou zůstává, zda to bude stačit, až se na město přižene další supertajfun.

Nejen Šanghaj — problém celého čínského pobřeží

Červnová studie v PLOS One rozšiřuje pohled za hranice Šanghaje. Výzkumníci identifikovali, že zranitelnost čínského pobřeží není dána pouze stoupající hladinou a klesající pevninou, ale také specifickými oceánografickými faktory. Patří mezi ně: Říční přítoky — zvýšený průtok Jang-c'-ťiang (například během monzunových období) může sám o sobě zvýšit místní mořskou hladinu o 5–10 mm. Mořské proudy — anomální anticyklonální proudy ve Žlutém moři a Východočínském moři přenášejí vodní masy směrem k pobřeží a dále zvyšují riziko záplav. Geografie delt — deltové oblasti jako delta Perlové řeky (města Šen-čen, Hongkong) a delta Jang-c'-ťiang jsou přirozeně ploché a nízko položené. Jsou ideální pro zemědělství a městský rozvoj, ale extrémně zranitelné vůči i malému zvýšení hladiny moře.

Co to znamená pro svět — a pro Česko

Na první pohled by se mohlo zdát, že vzdálená Šanghaj se střední Evropy netýká. Opak je pravdou. Čínské pobřežní provincie generují více než polovinu čínského HDP a jsou domovem klíčových globálních dodavatelských řetězců. Narušení přístavní infrastruktury, průmyslových parků a dopravních uzlů by mělo okamžité dopady na světovou ekonomiku — a tím i na evropské spotřebitele. Šanghajský příběh je ale především varováním pro evropská pobřežní města. Nizozemsko — země, která je z velké části pod úrovní moře — čelí podobné kombinaci faktorů: stoupající hladina Severního moře a pokles půdy v důsledku odvodňování rašelinišť a těžby plynu. Benátky bojují s aqua altou i klesajícím podložím. A i české klima je s oceány neoddělitelně propojeno — Golfský proud a severoatlantická termohalinní cirkulace zásadně ovlivňují, jaké počasí u nás panuje. Vědci z IPCC varují, že bez razantního snížení emisí by globální hladina moří mohla do roku 2100 stoupnout až o jeden metr. To by znamenalo, že příběhy jako ten šanghajský se stanou realitou pro stovky pobřežních měst po celém světě — od Jakarty přes New York až po evropský Hamburk. Klíčovým poselstvím šanghajské analýzy je, že žádný jednotlivý faktor neexistuje ve vzduchoprázdnu. Vzestup mořské hladiny, pokles půdy a extrémní bouře se vzájemně zesilují způsobem, který nelze předvídat pouhým sečtením jejich samostatných účinků. Adaptace pobřežních měst proto musí být komplexní — od přísné regulace podzemních vod přes posilování protipovodňových bariér až po zdokonalování systémů včasného varování.