Proč duha není skutečná věc a proč meteorologové nedokážou předpovědět tornádo? Vysvětlujeme nebezpečné jevy

Duha: Krásná iluze, kterou nelze „dotknout“

Mnoho lidí vnímá duhu jako objekt, který se nachází někde na obloze, za mraky nebo nad loukou. Skutečnost je však mnohem komplexnější a pro laika může působit až znepokojivě: duha jako fyzický objekt neexistuje. Je to čistě optický fenomén, který vzniká v momentě, kdy světlo z našeho Slunce interaguje s vodní párou nebo kapkami deště v atmosféře.

Abychom duhu viděli, musí být splněny tři podmínky: musíme mít Slunce za zády, před sebou dešťovou mžiku a naše oči musí být v určitém úhlu vůči těmto prvkům. Světlo prochází kapkou vody, dochází k jeho lomu (změně směru), následnému odrazu od vnitřního povrchu kapky a opětovnému lomu při výstupě z kapky. Při tomto procesu dochází k disperzi, tedy rozpadu bílého světla na jednotlivé barvy díky tomu, že každá vlnová délka se láme pouhým jiným úhlem.

Protože duha závisí výhradně na pozici pozorovatele, nikdy ji nedosáhnete. Jakmile se pohnete, duha se „posune“ spolu s vámi. Je to tedy meteorologický optický jev, nikoliv věc, která má svou geometrickou polohu v prostoru. Tato informace může znít zvláštně, ale vysvětluje, proč se nám nikdy nepodaří najít konec duhy, o kterém se lidové legendy často baví.

Tornáda: Proč je jejich předpověď tak obtížná?

Zatímco u duhy jde o krásný klam, tornádo je brutální realita. V posledních dnech, konkrétně kolem 31. května 2026, se zdá, že se přes území České republiky prohnalo velmi nebezpečné tornádo, což potvrzují četná videa sdílená občany na sociálních sítích a hlášení škod, jak uvádí CNN Prima NEWS.

Meteorologové jsou schopni velmi přesně předpovídat vznik supercel – bouřek, které mají v sobě rotující proud vzduchu. Supercela je „matkou“ tornáda. Pokud meteorologové vidí na radarových snímcích rotující bouřkovou buňku, vědí, že riziko vzniku tornáda je vysoké. Nicméně, existuje zásadní rozdíl mezi předpovědí „bouřky s potenciálem pro tornádo“ a předpovědí „tornáda v konkrétní ulici v konkrétní minutě“.

Proč to nejde? Odpověď leží v mikroskále procesů. Tornádo vzniká v rámci velmi úzkého proudu vzduchu uvnitř bouřky. K jeho vzniku musí dojít k dokonalé kombinaci vertikálního srážkového proudu, rotace v mezihlavě a specifických podmínek u země. Tyto procesy se odehrávají v měřítku stovek metrů, nikoliv desítek kilometrů, což je rozlišení, které současné meteorologické modely pro celou zemi nedokážou zachytit. Jak uvádějí experti v článku pro Lidovky.cz, ani lovci bouřek nedokážou s absolutní jistotou určit, kde přesně se trychtýř dotkne země.

Mechanismus vzniku a nebezpečí

Tornádo začíná jako rotující proud vzduchu v rámci supercelly (tzv. mezocyklon). Pokud jsou podmínky v nízkých vrstvách atmosféry vhodné, tento rotující pohyb se začne zúžovat a zesilovat směrem k zemi. Rychlost větru uvnitř tornáda může dosahovat hodnot přes 200 km/h, což je schopno odtrhnout střechy, vyvrátit stromy nebo zničit infrastrukturu. V České republice jsou tato jevy méně časté než v USA, ale díky rostoucí energii v atmosféře se jejich frekvence zvyšuje.

Souvislosti s klimatickou změnou

Není náhodou, že vidíme intenzivnější bouřky a nebezpečnější jevy. Globální oteplování vede k tomu, že atmosféra obsahuje více vodní páry, což je pro bouřky „palivo“. Vyšší teploty povrchu Země znamenají vyšší konvektivní energii (CAPE), což vede k prudším vzestupným proudům. To z kolei vytváří ideální podmínky pro vznik supercel a následně i tornád. I když se nejedná o úplnou změnu paradigmatu počasí, musíme počítat s tím, že extrémní události budou v našich zeměpisných šířkách pravděpodobnější.