Větrné elektrárny dosud stály jen tam, kam bylo možné zarazit ocelový sloup do mořského dna. To ale omezovalo jejich využití na pobřežní mělčiny — zatímco většina světových moří je příliš hluboká. Plovoucí větrné turbíny tuto bariéru boří: ukotvené lany ke dnu otevírají oceány pro čistou energii v míře, která ještě před deseti lety patřila do science fiction. A právě v těchto dnech nabírá toto odvětví dech jako nikdy předtím.
Co jsou plovoucí větrné elektrárny a proč teď hýbou světem
Klasické offshore větrníky stojí na monoplatformách — ocelových sloupech zaražených do mořského dna. Tato technologie funguje, ale má zásadní limit: ekonomicky dává smysl jen do hloubky zhruba 60 metrů. Jenže přibližně 80 % světového potenciálu větrné energie na moři leží ve vodách hlubších. A právě tam nastupují plovoucí platformy. Princip je elegantní ve své jednoduchosti: turbína je umístěna na plovoucí konstrukci — poloponorné, napínané nebo sparové — kterou k mořskému dnu poutají pouze tenká kotvicí lana. Tím odpadá potřeba masivních podmořských základů. První komerční plovoucí farma Hywind Scotland o výkonu 30 MW byla spuštěna v roce 2017 a od té doby technologie urazila ohromný kus cesty.Kalifornie: čtvrtá největší ekonomika světa sází na vítr
Kalifornské pobřeží Pacifiku skrývá podle Národní laboratoře pro obnovitelnou energii (NREL) technický potenciál až 200 GW větrné energie na moři. Pro představu — celý instalovaný výkon všech elektráren v České republice je přibližně 22 GW. Kalifornie sama má ambiciózní plán: 25 GW do roku 2045, z toho 5 GW už do roku 2030. Drtivá většina tamních vhodných lokalit je však příliš hluboká pro klasické monopile konstrukce. Plovoucí turbíny jsou tak pro Kalifornii jedinou schůdnou cestou. Stát na ně sází i navzdory tomu, že federální politika pod vedením prezidenta Trumpa od roku 2025 offshore vítr aktivně brzdí — zastavovala nové lease smlouvy, blokovala již rozestavěné projekty a nakonec se uchýlila k nabídce téměř miliardového odstupného developerům. Kalifornie přesto pokračuje. V roce 2022 získala z federálního pronájmu mořských ploch 757 milionů dolarů od developerů. V květnu 2026 hostila summit Pacific Offshore Wind, kde potvrdila investice do přístavní infrastruktury — první tranše činí 228 milionů dolarů z celkových 475 milionů schválených voliči v rámci Proposition 4. Upgrade se týká přístavů Humboldt, Long Beach, Oakland, Richmond a San Luis.Norsko-japonská osa: spolupráce, která mění pravidla hry
Zatímco Spojené státy pod Trumpem ztrácejí dech, na druhé straně planety se rodí strategická partnerství. Dne 28. května 2026 — tedy před pouhými třemi dny — podepsaly organizace Norwegian Offshore Wind (NOW) a japonská FLOWRA (Floating Offshore Wind Technology Research Association) memorandum o spolupráci na výzkumu a vývoji plovoucích větrných systémů. Dohoda byla slavnostně podepsána během konference Floating Wind Days 2026 v norském Haugesundu. „Norsko a Japonsko mají jako offshore větrné národy mnoho společného — v obou zemích leží největší dlouhodobý potenciál v hlubokých vodách a plovoucích turbínách," zdůraznil Arvid Nesse, generální ředitel NOW. Klíčovým prvkem spolupráce je norské testovací centrum METCentre (Marine Energy Test Centre) — jedno z nejuznávanějších světových zařízení pro demonstraci plovoucích větrných technologií. Japonsko na oplátku přináší své průmyslové know-how a ambiciózní plány na rozvoj vlastních hlubokomořských větrných parků.Čínský gigant klepe na evropské dveře
Ve stejný den, 28. května, oznámila evropská pobočka čínské společnosti Ming Yang Smart Energy — Ming Yang Europe — že se stala členem norského klastru Norwegian Offshore Wind. Ming Yang má v portfoliu přes 25 000 instalovaných větrných turbín po celém světě a pyšní se platformou OceanX, což je aktuálně největší plovoucí větrná platforma svého druhu. Skutečnou pozornost ale poutá oznámení z podzimu 2025: Ming Yang představil 50megawattovou plovoucí turbínu, která posouvá rekord jednotlivé jednotky do zcela nové dimenze. Pro srovnání — největší běžně instalované offshore turbíny dnes dosahují 15–18 MW. Konstrukce využívá inovativní architekturu ve tvaru písmene V se dvěma 25MW pohonnými moduly na plovoucím základu navrženém pro hloubky nad 40 metrů, s prokázanou odolností vůči tajfunům. Čína tím dává jasně najevo, že na evropském offshore trhu nehodlá zůstat stranou. „Naším posláním je budovat světově vedoucí dodavatelské řetězce pro plovoucí vítr a toto poslání je ze své podstaty mezinárodní," komentoval Nesse vstup Ming Yang Europe do klastru.Evropa, Severní moře a co to znamená pro Česko
Evropa v plovoucím větru rozhodně nezahálí. Začátkem roku 2026 se vlády zúčastněné na summitu o Severním moři zavázaly k cíli 100 GW do blízké budoucnosti a 300 GW do roku 2050 v oblasti Severního moře. To je výkon odpovídající zhruba 300 jaderným reaktorům. Česká republika je sice vnitrozemský stát bez vlastního mořského pobřeží, přesto se jí tato revoluce přímo dotýká. Evropská energetická síť je propojená — levná elektřina ze Severního moře bude proudit i do střední Evropy. Pro české firmy navíc vznikají příležitosti v dodavatelských řetězcích: od výroby komponent přes ocelové konstrukce až po elektrotechniku a software pro řízení větrných farem. Evropa zároveň potřebuje diverzifikovat své energetické zdroje. Po zkušenostech z energetické krize v roce 2022, kdy se Evropa musela rychle odstřihnout od ruského plynu, je každý gigawatt domácí bezemisní energie strategickou výhodou. Plovoucí vítr — na rozdíl od solárů či pevninských větrníků — nabízí vysokou a stabilní kapacitu výroby, protože na otevřeném moři fouká pravidelněji a silněji.Co brzdí plovoucí vítr a jak se to řeší
Hlavní překážkou masového rozšíření zůstává cena. Instalace na moři je dražší než na pevnině a plovoucí platformy jsou dražší než pevné základy. Podle odhadů Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii (IRENA) by se však náklady na plovoucí vítr měly do roku 2035 snížit o 40–50 % díky technologickému pokroku, škálování výroby a standardizaci. Právě proto jsou tak důležité mezinárodní spolupráce typu NOW–FLOWRA a testovací centra jako METCentre. Každý nový prototyp, každý otestovaný materiál, každý vylepšený algoritmus kotvení přibližuje technologii ke komerční konkurenceschopnosti. Druhou výzvou je infrastruktura na pevnině: přístavy schopné odbavovat gigantické plovoucí konstrukce, kvalifikovaná pracovní síla a přenosové soustavy schopné přijmout stovky gigawattů z moře. Kalifornský program investic do přístavů je ukázkovým příkladem, jak k tomu přistoupit systematicky.Závod, který svět potřebuje vyhrát
Plovoucí větrná energetika přestává být laboratorní technologií a stává se globálním průmyslovým odvětvím. Partnerství Norska s Japonskem, vstup čínského Ming Yangu do evropských struktur a nezlomná Kalifornie dokazují, že přechod na čistou energii má vlastní hybnou sílu, nezávislou na politických turbulencích jednotlivých zemí. V době, kdy klimatická změna zrychluje a každá tuna CO2 v atmosféře se počítá, není plovoucí vítr jen technologickou zajímavostí — je jedním z klíčových nástrojů, jak lidstvo může udržet oteplování planety pod kontrolou. A jak ukazují události posledních dnů, svět to začíná brát vážně.Může plovoucí větrná elektrárna odolat silné bouři?
Ano, moderní plovoucí turbíny jsou konstruovány tak, aby zvládly extrémní podmínky. Platforma OceanX od Ming Yangu má například prokázanou odolnost vůči tajfunům. Konstrukce využívají pokročilé kotvicí systémy a senzoriku, která umí včas upravit náklon lopatek. Navíc na otevřeném moři nejsou turbulence tak nebezpečné jako při pobřeží.
Jak se elektřina z plovoucích elektráren dostane na pevninu?
Podmořskými kabely. Ty vedou od každé turbíny nebo skupiny turbín na mořské dno a dále po dně až k pobřeží, kde se napojují na pevninskou přenosovou soustavu. Pro velké vzdálenosti (typicky nad 80 km od břehu) se stále častěji používá stejnosměrný přenos (HVDC), který minimalizuje ztráty.
Kdy se plovoucí vítr stane levnějším než fosilní zdroje?
Podle analýz IRENA a dalších institucí by se náklady na plovoucí vítr měly dostat pod úroveň zemního plynu a uhlí přibližně mezi lety 2030–2035, a to zejména v regionech se silným a stabilním větrem, jako je Severní moře nebo kalifornské pobřeží. Zásadní roli v tom sehraje standardizace platforem a škálování výrobních kapacit v Evropě i Asii.
