Shrnutí v bodech
- Sentinel-6B vstoupil do operační služby 29. října 2026 po startu 17. listopadu 2025.
- Družice pokryje až 95 % nezaledněných oceánů a výšku hladiny změří každých 10 dní.
- Od prosince 1992 vzrostla globální průměrná hladina oceánů o více než 11,5 cm.
- Průměrné tempo růstu hladiny dosahuje 3,4 cm za desetiletí.
Sentinel-6B navazuje na měření oceánů
Družice Copernicus Sentinel-6B odstartovala 17. listopadu 2025. Do běžného provozu vstoupila téměř o rok později, po dokončení testů a ověřování dat. Informaci zveřejnila evropská služba Copernicus, která družici zařadila do svého programu pozorování Země.
Sentinel-6B se připojí ke své dvojici Sentinel-6A, známé také jako Michael Freilich. Ta je na oběžné dráze od listopadu 2020. Společně zajistí pokračování měření, která mají podle Copernicu sahat až do roku 1992. Současná družicová řada tak bude pokračovat i v průběhu 30. let.
Nejde o jednorázové měření několika vybraných míst. Družice sleduje rozsáhlé plochy oceánu a opakovaně se k nim vrací. Díky tomu mohou vědci odlišit krátkodobé výkyvy způsobené počasím, oceánskými proudy nebo sezónními změnami od dlouhodobého vývoje celé oceánské hladiny.
Oceány od roku 1992 stouply o více než 11 centimetrů
Podle údajů uvedených Copernicem vzrostla globální průměrná hladina oceánů od prosince 1992 o více než 11,5 centimetru. Průměrné tempo růstu dosahuje 3,4 centimetru za desetiletí. Jde o celosvětový průměr, který nepopisuje přesnou situaci u každého pobřeží. Místní změny mohou být vyšší i nižší podle pohybu pevniny, oceánských proudů a dalších podmínek.
Růst hladiny má dvě hlavní příčiny. Ledovce a pevninské ledové štíty při tání dodávají do oceánů další vodu. Druhým procesem je rozpínání mořské vody při oteplování. Teplejší voda zabírá větší objem, takže hladina stoupá i bez dalšího přísunu vody z tajícího ledu.
Družicová měření doplňují pozorování z oceánografických bójí, pobřežních stanic a dalších systémů. Jejich výhodou je globální rozsah a jednotná metoda. Satelit může sledovat výšku mořské hladiny nad celými oceánskými oblastmi, kde je pozemních měřicích míst jen málo.
Širší souvislosti satelitního sledování přibližuje také náš článek o tom, jak Copernicus zrychluje monitoring evropských řek a pobřeží. U mořské hladiny je dlouhá časová řada důležitá pro rozlišení jednotlivých sezon od trvalejšího trendu.
Co družice měří a k čemu data slouží
Sentinel-6B bude podle Copernicu sledovat výšku mořské hladiny až na 95 procentech nezaledněných oceánů. K daným oblastem se vrátí každých deset dní. Takto časté opakování umožní zachytit změny, které se odehrávají v průběhu roku, a současně udržet dlouhodobou srovnatelnost měření.
Výška hladiny se z oběžné dráhy zjišťuje pomocí radarového měření. Přístroj vyšle signál k povrchu oceánu a z doby jeho návratu určí vzdálenost mezi družicí a hladinou. Výsledek se následně porovnává s přesnou polohou družice a dalšími geodetickými údaji. Měření proto neukazuje pouze okamžitý stav moře, ale může být součástí dlouhodobého sledování změn.
Data budou využitelná pro klimatické analýzy, oceánografii i předpovědi počasí. Oceán ukládá velké množství tepla a jeho stav ovlivňuje atmosféru. Informace o výšce hladiny proto pomáhají popsat rozložení vody a energie v oceánském systému. Družicová pozorování mohou využít také služby zaměřené na ochranu pobřeží a námořní bezpečnost.
Globální průměr nepopisuje každé pobřeží
Údaj o globálním růstu hladiny nelze bez dalšího převést na předpověď pro konkrétní přístav nebo pobřežní město. Výsledný vývoj ovlivňuje také klesání či zvedání pevniny, změny proudění a místní rozložení oceánské vody. Pro plánování ochrany pobřeží proto potřebují úřady vedle družicových dat i podrobná měření z daného regionu.
Pro klimatology má Sentinel-6B význam hlavně jako pokračování stejné měřicí řady. Dlouhé a pravidelně aktualizované záznamy umožňují porovnávat nové hodnoty s minulými desetiletími. Družice tak prodlužuje sérii, v níž globální průměrná hladina oceánů od prosince 1992 vzrostla o více než 11,5 centimetru.
