Přenosová síť nestíhá tempo výstavby
Zatímco instalace solárních parků s moderními články typu TOPCon a větrných farem postupuje vysokým tempem, stavba vysokonapěťových vedení vyžaduje podstatně delší povolovací a stavební procesy. To vytváří vážnou nerovnováhu mezi výrobní kapacitou a možnostmi jejího reálného přenosu do center spotřeby.
Podle analýzy ratingové agentury ICRA, na kterou upozornil magazín pv magazine, vyžaduje plánované připojení více než 900 GW nefosilních zdrojů do roku 2032 masivní investice. V letech 2026 až 2032 bude nutné do posílení indické přenosové sítě vložit 5 až 6 bilionů indických rupií (přibližně 52,4 miliardy USD).
Nedostatek kapacity se již dnes přímo projevuje v provozu stávajících elektráren. V oblastech s vysokou koncentrací fotovoltaiky na severu, západě a jihu Indie funguje zhruba 37 % připojeného výkonu pouze v režimu dočasného přístupu k síti (T-GNA – Temporary General Network Access). U těchto zdrojů dochází během špičkových poledních hodin k nucenému omezování výroby (tzv. curtailment) v rozsahu 50 až 60 %, což zásadně snižuje jejich ekonomickou výtěžnost.
Propad aukcí a nevyřešené smlouvy
Nejistota ohledně dostupnosti síťové infrastruktury a obavy z nuceného odpojování elektráren se promítly i do zájmu investorů. V probíhajícím finančním roce bylo do srpna 2026 vysoutěženo pouze 4,7 GW nových kapacit, což představuje prudký propad oproti 14,7 GW v předešlém roce a 40,6 GW v roce 2024–25.
Druhým závažným problémem zůstává zpoždění při uzavírání dlouhodobých smluv o nákupu elektřiny (PPA). K dubnu 2026 evidovaly indické úřady 40 až 45 GW vysoutěžených projektů, které stále neměly podepsané finální kontrakty s distribučními společnostmi. Distributoři často vyčkávají na další pokles nabídkových cen nebo odkládají podpisy kvůli chybějícímu schválení od státních regulačních orgánů.
Nižší daně zlevňují technologie, bez úložišť to ale nepůjde
Pozitivním faktorem pro investory je naopak nedávná úprava zdanění. Snížení daně ze zboží a služeb (GST) na solární panely a větrné turbíny z 12 % na 5 % vedlo ke zlevnění investičních nákladů. Podle propočtů ICRA tato daňová úleva snižuje jednotkové výrobní náklady elektřiny přibližně o 10 paise/kWh u fotovoltaiky a o 15 až 17 paise/kWh u větrných parků.
Klíčem k efektivnímu využití rostoucího objemu proměnlivé výroby však zůstává flexibilita soustavy. Zajištění stability sítě při takto vysokém podílu solárních a větrných zdrojů vyžaduje masivní integraci bateriových systémů, jak ukazuje i rozvoj technologií pro stabilizaci sítě pomocí inteligentních stringových úložišť. Bez dostatečných akumulačních kapacit a podpůrných služeb hrozí, že velká část nově vybudovaného výkonu zůstane v nejproduktivnějších hodinách nevyužita.
Indický příklad potvrzuje globální trend, kdy rychlá dekarbonizace a snaha o posílení energetické soběstačnosti – podrobněji rozebraná v analýze proč se Asie spěchá k obnovitelným zdrojům – naráží na fyzické limity zastaralé infrastruktury. Úspěch další fáze indické energetické transformace tak bude záviset především na rychlosti výstavby přenosových koridorů a nasazování velkokapacitních úložišť.
Co znamená režim T-GNA a proč vede k omezování výroby?
Jde o dočasný přístup k síti (Temporary General Network Access), který umožňuje elektrárně dodávat elektřinu do doby, než bude dokončeno její trvalé přenosové připojení. Pokud je však vedení přetíženo, mají tyto zdroje nejnižší prioritu a provozovatel sítě jejich výkon nuceně omezuje (curtailment).
Jaký cíl v podílu čisté energie Indie sleduje do roku 2030?
Do roku 2029–30 by měly obnovitelné zdroje včetně velkých vodních elektráren pokrývat více než 35 % veškeré vyrobené elektřiny v Indii, přičemž celkový cíl instalovaného nefosilního výkonu do roku 2030 činí 500 GW.
