Uzavření vědecké hádanky: Co přesně zvedá hladinu oceánů?
Až do nedávna naráželi klimatologové na drobnou diskrepanci mezi teoretickým součtem jednotlivých příčin a reálně naměřeným vzestupem oceánské hladiny. V květnu 2026 však mezinárodní tým vědců v prestižním časopise Science Advances publikoval přelomovou studii, která tuto „mezeru v bilanci“ vzestupu hladin moří definitivně uzavřela. Výzkumníci na základě podrobných dat od roku 1960 přesně vyčíslili podíly všech hlavních faktorů.
Výsledky ukazují, že klíčovou roli hraje ohřívání samotné oceánské vody. Mechanismus i rozložení příčin vzestupu mořské hladiny od roku 1960 vypadají následovně:
- Tepelná roztažnost vody (43 %): Jak atmosféra absorbuje teplo zachycené skleníkovými plyny, teploty moří rostou. Teplejší voda zvětšuje svůj objem, což zvedá hladinu oceánů po celém světě.
- Tání horských ledovců (27 %): Ústup alpských, andských či aljašských ledovců dodává do oceánů obrovské množství sladké vody.
- Tání grónského ledovce (15 %): Rychle odtávající pevninský ledový štít v Grónsku představuje druhý největší ledový příspěvek.
- Tání antarktického ledovce (12 %): Ztráta ledu v Antarktidě se zrychluje zejména na jejím západním okraji.
- Snížení zadržování vody na pevnině (3 %): Změny v podzemních zásobách vody a lidské zásahy do krajiny rovněž přispívají ke zvýšení objemu vody v oceánech.
Tempo se zdvojnásobilo: Co říkají satelitní data
Historický pohled ukazuje, že v letech 1960 až 2023 stoupala hladina moří průměrným tempem 2,06 mm za rok. V novodobé éře od roku 2005 do roku 2023 se však toto tempo dramaticky zrychlilo na 3,94 mm za rok. Od zahájení přesných satelitních měření v roce 1993 vzrostla globální hladina oceánů celkově o více než 91 mm, přičemž v roce 2023 dosáhl roční průměr rekordu 101,4 mm nad úrovní roku 1993.
Klimatolog Benjamin Hamlington z týmu NASA zaměřeného na výzkum hladin moří a ledu přirovnal tento vývoj k situaci v dopracie: „Je to, jako bychom sešlápli plynový pedál.“ Výrazný vliv má v tomto směru i rozvoj klimatického jevu El Niño během jara a léta 2026. Nadprůměrně teplé vody v Tichém oceánu způsobují lokální tepelnou roztažnost a dočasně vytvářejí výrazné pozitivní anomálie výšky mořské hladiny.
Dvanáctinásobný nárůst pobřežních záplav
Následky zrychlujícího se růstu hladin nezůstávají pouze na papíře. V červnu 2026 publikovaná studie v časopise Nature Climate Change doložila, že frekvence extrémních pobřežních záplav po celém světě vzrostla v průměru 12násobně oproti minulosti.
Výzkum sledoval 130 pobřežních lokalit a zjistil alarmující trend: na téměř polovině z nich se záplavy, k nimž na počátku 20. století docházelo zhruba jednou za 100 let, nyní opakují minimálně jednou za desetiletí. Drobný vzestup základní hladiny totiž znamená, že i běžné bouřkové příboje dosahují výrazně výše a páchají neporovnatelně větší škody na pobřežní infrastruktuře.
Dopady na přírodu a výhled do roku 2050
Kromě městských aglomerací čelí obrovskému tlaku přírodní ekosystémy. Rychlý úbytek mořského ledu v arktických oblastech přímo ohrožuje druhy závislé na ledové pokrývce, jako jsou lední medvědi, kteří jej využívají k lovu a odpočinku. Mizející ledovce mění také salinitu a proudění v oceánech, což ovlivňuje mořskou faunu v celosvětovém měřítku.
Podle vědeckých odhadů lze do roku 2050 očekávat další vzestup průměrné globální hladiny moří přibližně o 15 až 18 centimetrů (6 až 7 palců). Tento nárůst dále zvýší tlak na pobřežní oblasti a vyžádá si rozsáhlé investice do protipovodňových zábran a adaptace krajiny.
Ačkoliv je proces vzestupu hladin v pohybu, odborníci zdůrazňují, že míru dlouhodobých škod lze stále ovlivnit. Rychlá přechodová opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a ochrana přirozených ekosystémů mohou tempo oteplování oceánů zpomalit a dát pobřežním komunitám čas se na měnící se podmínky připravit.
Jaký vliv má růst hladiny moří na vnitrozemské státy, jako je Česká republika?
Přestože vnitrozemské země neohrožuje přímé zaplavení pobřeží, vzestup hladin oceánů má nepřímý vliv na globální dodavatelské řetězce, migrační tlaky a mezinárodní ekonomiku. Změny teplot oceánů navíc ovlivňují celkovou atmosférickou cirkulaci a přispívají k extrémnímu počasí v Evropě.
Proč tání mořského ledu nezvyšuje hladinu moří stejně jako tání pevninských ledovců?
Mořský led již v oceánu plave, takže vytlačuje stejný objem vody, jaký zabírá po roztátí. Naopak tání pevninských ledovců v Grónsku, Antarktidě či na horských hřebenech přináší do oceánů zcela novou vodu z pevniny, což hladinu přímo zvyšuje.
