Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) je desítky let považován za nejvyšší celosvětovou vědeckou autoritu. Jeho souhrnné zprávy slouží vládám po celém světě jako nezpochybnitelný podklad pro legislativu, dekarbonizační cíle a mezinárodní klimatické dohody. Nejnovější zjištění britského listu The Guardian, kterému se podrobně věnovala také mezinárodní analýza v relaci Spotlight stanice France 24 a souhrn na serveru Whatfinger News, však poukazuje na závažné systémové slabiny v ochraně panelu před zájmovými skupinami.
Shrnutí v bodech
- Vyšetřování prověřilo 223 vedoucích autorů třetí pracovní skupiny klimatického panelu OSN a odhalilo 20 závažných podezření na střet zájmů.
- Přes 50 % sporných autorů mělo přímé profesní vazby na Saúdskou Arábii a její státní ropný gigant Saudi Aramco.
- Výzkumník Mustafa Babiker působí ve společnosti Saudi Aramco již 20 let a zároveň hodnotil technologické cesty snižování emisí.
Čísla, která zpochybňují nezávislost
Investigativní tým detailně prověřil celkem 223 vedoucích autorů, kteří připravovali podklady pro Pracovní skupinu III (Working Group III). Právě tato sekce má v rámci panelu na starosti takzvanou mitigaci – tedy posuzování konkrétních cest a technologických řešení, jak emise skleníkových plynů omezit či zastavit.
Výsledky prověrky přinesly alarmující statistiku:
- U 20 autorů vyšetřování identifikovalo natolik těsné profesní či finanční vazby, že zakládají závažný střet zájmů.
- Více než 50 % z těchto sporných případů tvoří experti napojení na Saúdskou Arábii a tamní státní ropný koncern Saudi Aramco.
- Dohromady nejméně 12 vedoucích autorů zpráv IPCC má přímé zaměstnanecké či majetkové propojení se saúdským petrochemickým aparátem.
- Jeden z předních představitelů, ekonom Dr. Mustafa Babiker, pracuje pro těžařského giganta Saudi Aramco nepřetržitě již 20 let.
Celou situaci navíc komplikuje fakt, že jeden z nynějších místopředsedů celého vedení IPCC vystupuje na mezinárodních klimatických jednáních zároveň jako oficiální vládní vyjednavač za Saúdskou Arábii. Odborníci proto upozorňují, že hranice mezi nezávislým vědeckým posudkem a geopolitickou obhajobou fosilního byznysu se v praxi stírá.
Spor o zachycování uhlíku: řešení, nebo odklad konce ropy?
Podle novináře Eoghana Gilmartina, který se na investigaci podílel, nespočívá hlavní problém v tom, že by vědci data přímo falšovali. Riziko tkví v jemnějším, ale o to účinnějším mechanismu – v nastavení technologických priorit. Právě experti spojení s těžaři se výrazně podíleli na kapitolách věnovaných technologiím zachycování a ukládání uhlíku (CCS) a odstraňování oxidu uhličitého (CDR).
Tyto postupy samy o sobě věda nezavrhuje. Spor se však vede o rozsah jejich nasazení. Zástupci ropného průmyslu dlouhodobě prosazují modely, v nichž masivní zachycování uhlíku umožňuje pokračovat v těžbě ropy a plynu po další dekády. Kritici naopak namítají, že sázka na zatím ekonomicky nákladné a ne plně osvědčené technologie slouží jako pouhá záminka pro odkládání rychlého odklonu od fosilních paliv. Jak panel sám v minulosti ukázal, když oficiálně přehodnotil scénáře budoucího vývoje emisí, realistické nastavení priorit zásadně mění směr globálních investic.
Pravidla, která selhávají
Zjištěné vazby znovu otevírají otázku, jak fungují interní etické mechanismy instituce. Řada klimatologů i právních expertů hodnotí stávající předpisy IPCC pro předcházení střetu zájmů jako nefunkční a zastaralé. Současný systém se totiž spoléhá především na vlastní prohlášení vědců a postrádá nezávislou ověřovací komisi s pravomocí sporné kandidáty z autorských týmů vyloučit.
Institucionální problémy přitom nepřicházejí ve vzduchoprázdnu. Panel se již delší dobu potýká s nedostatkem prostředků na administrativní aparát, jak ukázaly i dřívější diskuse o tom, jak finanční situace ohrožuje přípravu studií. Provozní podfinancování paradoxně nahrává situacím, kdy bohaté státy a korporace vysílají své experty s plným finančním zázemím, zatímco nezávislí vědci z rozvojových zemí narážejí na nedostatek zdrojů.
Dopad na věrohodnost vědy
Ztráta důvěryhodnosti v době, kdy společnost čelí stále častějším teplotním excesům a proměnám počasí, představuje pro klimatický výzkum vážné riziko. Pokud veřejnost a politici získají dojem, že doporučení pro snižování emisí píší zástupci korporací, které na fosilních palivech vydělávají miliardy dolarů, oslabí to ochotu společnosti přijímat nezbytná adaptační opatření.
Očekává se, že nadcházející plenární zasedání panelu bude muset na zveřejněná zjištění reagovat revizí etických kodexů. Bez zavedení transparentních prověrek všech nominovaných autorů totiž IPCC riskuje, že jeho budoucí zprávy ztratí status nestranného vědeckého konsenzu.
