Až dosud stála evropská vodíková politika na pevných administrativních cílech. Platná směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED III) nařizuje, aby obnovitelná paliva nebiologického původu (RFNBO), kam spadá především zelený vodík vyráběný elektrolýzou vody z obnovitelných zdrojů, tvořila v průmyslu minimálně 42 % spotřeby vodíku do roku 2030 a 60 % do roku 2035. K tomu se v dopravě počítá s povinným jednoprocentním podílem do konce tohoto desetiletí. Každý členský stát musel tyto cíle plnit na svém území bez ohledu na to, zda má pro výrobu čistého vodíku vhodné geografické a větrné či solární podmínky.
Jak však informoval odborný magazín CleanTechnica s odkazem na uniklé interní dokumenty unijních úředníků, nová architektura pro období po roce 2030 opouští princip teritoriálně vynucované spotřeby. Závazné kvóty pro jednotlivé státy mají zaniknout a nahradí je celoevropský orientační cíl podpořený obchodovatelnými kredity.
Shrnutí v bodech
- Podle platné směrnice RED III musí podíl zeleného vodíku v průmyslu dosáhnout 42 % do roku 2030 a 60 % do roku 2035.
- Uniklý návrh Komise počítá se zrušením národních kvót a přechodem k indikativnímu cíli 8 milionů tun vodíku do roku 2040.
- Nižší spotřeba elektrolytického vodíku by podle modelů ušetřila přibližně 340 TWh čisté elektřiny pro přímou elektrifikaci.
Trh s kredity místo nucené výstavby elektrolyzérů
Navrhovaný posun k tržnímu mechanismu řeší zásadní problém současného stavu: rozdílnou dostupnost levné zelené elektřiny napříč Evropou. Podle nového konceptu by firmy nemusely za každou cenu instalovat drahé elektrolyzéry v regionech, kde je elektřiny nedostatek. Místo toho by výrobci zeleného i nízkouhlíkového vodíku získávali kredity, které mohou prodávat povinným subjektům napříč celým jednotným trhem.
O uniklém pracovním materiálu referoval také energetický portál OilPrice, podle něhož přechod na flexibilní systém pomůže zejména zemím s menším potenciálem pro větrné a solární parky. Podniky v chemickém průmyslu či rafinériích by si mohly splnit své environmentální závazky nákupem certifikátů z regionů, kde je produkce vodíku ekonomicky nejsmysluplnější – například ze severomořských větrných farem nebo ze slunečného jihu Evropy.
Boj o kilowatthodiny a návrat k přímé elektrifikaci
Klíčovým důvodem pro přehodnocení vodíkového plánu je energetická bilance. Elektrolyzér spotřebuje obrovské množství elektřiny a během přeměny energie na vodík, jeho stlačování a transportu dochází ke značným ztrátám. Pokud je čistá elektřina využita přímo – například v tepelných čerpadlech, bateriových úložištích nebo průmyslových elektrických pecích –, dosahuje celková účinnost nesrovnatelně vyšších hodnot.
Problémy s neefektivitou a vysokými provozními náklady se v praxi ukázaly již dříve, jak dokumentoval například nedávný přechod od vodíku k bateriím na železnici v Německu, kde provozovatelé po sérii komplikací dali přednost přímému bateriovému pohonu. Na fyzikální mantinely a ztráty celého řetězce upozornil i zkušební projekt, kdy vodík nabíjel bateriovou loď v britském přístavu.
Uniklý dokument Evropské komise obsahuje také výrazné přehodnocení očekávaných objemů. V centrálním scénáři modeluje spotřebu elektrolytického vodíku v roce 2040 na úrovni 18 milionů tun, avšak nízkovodíkový scénář počítá s pouhými 8 miliony tun ročně pro průmysl a rafinérie. Tento nižší scénář by uspořil zhruba 340 TWh obnovitelné elektřiny (o 335 TWh méně než centrální varianta), což by uvolnilo kapacitu sítí, snížilo tlak na velkoobchodní ceny proudu a umožnilo efektivnější přímou elektrifikaci klíčových odvětví.
Co změna znamená pro český průmysl
Pro Českou republiku představují dosavadní kvóty RED III výraznou výzvu. Tuzemský průmysl spotřebovává vodík zejména při výrobě čpavku a rafinaci ropy, většina tohoto objemu však dosud pochází ze zemního plynu. Vynucený nákup nebo domácí výroba zeleného vodíku by při limitovaných možnostech české větrné energetiky vedla k dramatickému růstu nákladů.
Pokud Komise na konci roku 2026 skutečně předloží směrnici RED IV v této podobě, české podniky získají čas i manévrovací prostor. Zelený vodík se bude moci přednostně uplatnit tam, kde je nenahraditelný jako chemická surovina, zatímco energetické využití zůstane doménou efektivnějších bezemisních řešení. Konečná podoba legislativy však bude záviset na vyjednávání v Evropském parlamentu a Radě EU.
Znamená únik dokumentu okamžité zrušení stávajících povinností pro firmy?
Neznamená. Jde o pracovní analýzu dopadů pro připravovanou směrnici RED IV, která má upravit pravidla po roce 2030. Cíle pro roky 2030 a 2035 ze směrnice RED III zůstávají formálně v platnosti, dokud nebude schválen nový legislativní balíček.
Jaké odvětvové předpisy pro vodík v EU zůstávají nedotčeny?
Změna se týká obecných kvót RED. Zvláštní sektorové předpisy, jako jsou ReFuelEU Aviation pro syntetická letecká paliva, FuelEU Maritime pro námořní dopravu nebo nařízení AFIR o výstavbě vodíkových plnicích stanic podél hlavních koridorů, mají vlastní právní režim a platí dál.
