Evropa v čele nechtěného žebříčku: oteplování dvakrát rychlejší než zbytek světa
Podle zprávy European State of the Climate 2025, kterou společně vydaly služba Copernicus Climate Change Service (C3S) a Světová meteorologická organizace (WMO), roste teplota v Evropě tempem 0,56 °C za dekádu. Globální průměr přitom činí 0,27 °C za dekádu. Evropa se tedy otepluje více než dvakrát rychleji.
Nejde o náhodu. Za rychlejším oteplováním Evropy stojí hned několik faktorů, které vědci v letošní zprávě detailně rozebírají. Patří mezi ně změny v atmosférické cirkulaci, které přinášejí častější a intenzivnější letní vlny veder, úbytek sněhové pokrývky snižující odraz slunečního záření (takzvaný albedo efekt), a v neposlední řadě i snížení znečištění ovzduší – čistší vzduch totiž propouští více slunečního záření k zemskému povrchu.
Nejrychleji se přitom otepluje východní a jihovýchodní Evropa a také evropská část Arktidy. Souostroví Špicberky (Svalbard) patří mezi nejrychleji se oteplující místa na Zemi – za posledních třicet let zde teplota roste o 1,5 až 2 °C za dekádu.
Rekordní oceány a tající led: signály, které nelze ignorovat
Evropská moře zažívají bezprecedentní oteplení. V roce 2025 dosáhla průměrná teplota mořského povrchu v evropském regionu historického maxima čtvrtý rok po sobě. Mořské vlny veder – tedy období, kdy je teplota vody výrazně nad dlouhodobým normálem – zasáhly v roce 2025 rekordních 86 % evropských moří. To má devastující dopad na mořské ekosystémy, rybolov i biologickou rozmanitost Středomoří.
Grónský ledovec ztratil v hydrologickém roce 2025 přibližně 139 miliard tun ledu, což odpovídá zhruba 1,5násobku objemu ledu uloženého ve všech alpských ledovcích dohromady. Šlo již o 29. rok v řadě, kdy grónský ledovec zaznamenal čistý úbytek hmoty. Tento úbytek sám o sobě zvedl globální hladinu moří o 0,4 mm.
Evropské ledovce vykazují podobně znepokojivý trend. Ve všech evropských regionech došlo v roce 2025 k úbytku ledovcové hmoty, přičemž Island zaznamenal druhý největší úbytek od začátku měření v roce 1976 (1,55 metru vodního ekvivalentu). Střední Evropa včetně Alp ztratila v průměru 1,38 m w.e. Od roku 1975 se celosvětově ztratilo 9 580 miliard tun ledovcového ledu, což odpovídá zvýšení hladiny moří o 26,4 mm.
Snižuje se i sněhová pokrývka. V březnu 2025 – tedy v období, kdy obvykle dosahuje maxima – byla rozloha sněhu v Evropě o 31 % pod průměrem let 1991–2020. Šlo o třetí nejnižší hodnotu od roku 1983. Úbytek sněhu přitom dále urychluje oteplování, protože tmavý povrch země pohlcuje více sluneční energie.
Extrémní počasí jako nová norma
Rok 2025 přinesl podle zprávy C3S rekordní vlny veder od Středomoří až po polární kruh. Subarktická Fennoskandinávie zažila v červenci a srpnu 21denní vlnu veder s teplotami přesahujícími 30 °C – šlo o nejdelší a nejintenzivnější vlnu veder v historii regionu. Alespoň 95 % Evropy zažilo v roce 2025 nadprůměrné teploty.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) si extrémní počasí vyžádalo za posledních 40 let 85 000 až 145 000 lidských životů, přičemž přes 85 % úmrtí bylo způsobeno vlnami veder. Ekonomické škody způsobené klimatickými extrémy dosáhly v EU mezi lety 1980 a 2023 738 miliard eur, z toho více než pětina (162 miliard) připadá na poslední tři roky tohoto období.
EEA zároveň varuje: Evropa není připravena na rychle rostoucí klimatická rizika. Identifikovala 36 hlavních klimatických rizik, z nichž osm je mimořádně naléhavých – od ochrany obyvatel před horkem přes zabezpečení infrastruktury proti povodním a požárům až po zajištění potravinové bezpečnosti.
Česko není ostrov: jak se změna dotýká nás
Česká republika leží v regionu střední a východní Evropy, který se podle dat C3S otepluje ještě rychleji než evropský průměr. Tempo oteplování zde dosahuje 0,5–1,0 °C za dekádu. Pro běžného obyvatele to znamená delší a intenzivnější vlny veder ve městech, častější období sucha střídaná přívalovými dešti, a postupný úbytek „pravých“ zim se sněhem.
Tání alpských ledovců není vzdáleným problémem – alpské řeky zásobují vodou velkou část střední Evropy včetně povodí Dunaje, které zasahuje i na naše území. Úbytek ledovců ovlivňuje vodní režim v letních měsících a zvyšuje riziko sucha i povodní.
Měnící se klima přináší i zdravotní rizika. Podle EEA se do střední Evropy šíří nemoci přenášené klíšťaty a komáry, které dříve patřily spíše do jižních oblastí. Vlny veder nejvíce ohrožují seniory, děti a chronicky nemocné. Adaptace měst – více zeleně, vodních prvků, chytrého stínění – už není luxus, ale nutnost.
Odlesňování a znečištění: dva zrychlovače krize
Zatímco emise skleníkových plynů jsou hlavním hnacím motorem klimatické změny, odlesňování a znečištění situaci dále zhoršují. Lesy fungují jako přirozené úložiště uhlíku – každý hektar zdravého lesa pohltí ročně několik tun CO₂. Když však lesy mizí – ať už kvůli kůrovcové kalamitě, požárům nebo nešetrnému hospodaření – uhlík se uvolňuje zpět do atmosféry.
V České republice jsme to zažili na vlastní kůži. Kůrovcová kalamita po suchých letech 2015–2019 proměnila rozsáhlé plochy smrkových monokultur v mrtvé dřevo. Obnova odolných, druhově pestrých lesů je během na dlouhou trať, ale zároveň jednou z nejkonkrétnějších věcí, kterou můžeme pro klima udělat.
Znečištění ovzduší má paradoxně dvojí efekt: zatímco zdraví škodí, aerosolové částice zároveň částečně maskují oteplování tím, že odrážejí sluneční záření. Podle C3S přispělo snížení znečištění v Evropě od 80. let – díky přísnějším emisním normám – k odhalení plného rozsahu skleníkového oteplování. To ale neznamená, že bychom se měli ke znečištění vracet – řešením je snižovat emise skleníkových plynů.
Co můžeme dělat: od jednotlivce po systém
Je snadné propadnout pocitu bezmoci, ale data ukazují, že změna je možná. Obnovitelné zdroje energie v roce 2025 poprvé dodaly téměř polovinu veškeré elektřiny v Evropě. Solární energie dosáhla rekordního 12,5% podílu, větrná 18 %. Společně s vodními elektrárnami vyrábějí obnovitelné zdroje více elektřiny než fosilní paliva již od roku 2023.
V České republice roste počet fotovoltaických elektráren na střechách domácností i firem rekordním tempem. Každý instalovaný panel, každá zateplená budova, každý kilometr ujetý vlakem místo autem je krok správným směrem. Důležitá je ale i systémová změna – podpora veřejné dopravy, ochrana a obnova krajiny, přechod průmyslu na čistší technologie.
Zpráva EEA zdůrazňuje, že adaptace na změnu klimatu není jen náklad – je to investice. Studie ukazují, že každé euro investované do prevence povodní nebo adaptace měst na horka ušetří několikanásobek na odstraňování škod. Města jako Vídeň, Kodaň nebo Rotterdam už ukazují cestu – střešní zahrady, parky na místě bývalých parkovišť, propustné povrchy a systémy včasného varování.
Dnešní summit v Budapešti je připomínkou, že věda má odpovědi. Teď je na nás všech – od politiků přes firmy až po jednotlivce – abychom podle nich jednali.
Opravdu může jednotlivec něco změnit, když největší znečišťovatelé jsou velké korporace a státy?
Ano. Individuální volby vytvářejí poptávku, která tlačí firmy i vlády ke změně. Když miliony lidí sníží spotřebu masa, přejdou na zelenou energii nebo začnou používat veřejnou dopravu, trh reaguje. Kromě toho má každý občan v demokratické společnosti hlas – volby, petice a účast na veřejném dění ovlivňují politická rozhodnutí. Podle IPCC by změny na straně poptávky (tedy to, co lidé kupují, jedí a jak cestují) mohly do roku 2050 snížit globální emise o 40–70 %.
Proč se Evropa otepluje rychleji než jiné kontinenty, když největšími producenty emisí jsou Asie a Amerika?
Rychlost oteplování nezávisí jen na množství emisí produkovaných v daném regionu, ale především na geografických a fyzikálních faktorech. Evropa zasahuje do Arktidy, která je nejrychleji se oteplujícím regionem na Zemi (arktická amplifikace). Svou roli hrají i změny atmosférického proudění, úbytek sněhové pokrývky, čistší ovzduší (méně aerosolů odrážejících sluneční záření) a skutečnost, že pevnina se otepluje rychleji než oceán. Evropa je navíc obklopena teplými moři – Středozemním, Černým a Severním – která se v posledních letech rekordně oteplují.
Jaký je rozdíl mezi zmírňováním změny klimatu (mitigací) a adaptací?
Mitigace znamená snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování jejich pohlcování – jde o řešení příčiny problému. Patří sem přechod na obnovitelné zdroje, zalesňování, energetická účinnost nebo zachytávání uhlíku. Adaptace je přizpůsobení se důsledkům, které už pociťujeme a které se budou zhoršovat – budování protipovodňových bariér, ozelenění měst proti vlnám veder, šlechtění plodin odolných vůči suchu. Obě strategie se vzájemně doplňují a podle EEA i IPCC je nezbytné rozvíjet je současně. Bez mitigace by se klima změnilo nadměrně a adaptace by přestala být možná; bez adaptace zase utrpíme zbytečné škody i při úspěšném snižování emisí.
