Světová meteorologická organizace (WMO) zveřejnila 23. března 2026 svou výroční zprávu State of the Global Climate 2025 a závěry jsou alarmující: Zemská energetická nerovnováha dosáhla nejvyšší úrovně za 65 let pozorování. Oceány pohlcují teplo tak rychle, že jeho množství odpovídá osmnáctinásobku veškeré roční lidské spotřeby energie. Ukazatele klimatu blikají na červenou — a nikdy předtím nebyly tak hlasité.
Každý rok přibývají v klimatologických archivech nové rekordy. Rok 2025 nebyl výjimkou — naopak přinesl zjištění, které vědce znepokojuje víc než kdy jindy. WMO, meteorologická agentura OSN, poprvé zařadila do svého přehledového ukazatele jeden zcela nový parametr: Zemskou energetickou nerovnováhu (Earth's Energy Imbalance, EEI). A hned v prvním roce jeho sledování v rámci zprávy tento ukazatel zaznamenal historické maximum.
Co je Zemská energetická nerovnováha a proč záleží
Naše planeta funguje jako obří tepelný systém. Ze Slunce přijímá energii ve formě záření, část vyzáří zpět do vesmíru a zbytek zůstává uzamčen v atmosféře, oceánech, pevnině a ledovcích. Ve stabilním klimatu je příjem a výdej energie v rovnováze. Jenže s rostoucí koncentrací skleníkových plynů — která v roce 2025 dosáhla nejvyšší úrovně za posledních nejméně 800 000 let — se tato rovnováha narušuje.
Čím vyšší je EEI, tím rychleji se planeta zahřívá. A právě hodnota EEI v roce 2025 překonala vše, co vědci od počátku měření v roce 1960 zaznamenali.
„Zemské klima se vychyluje stále více z rovnováhy," varoval generální tajemník WMO Celeste Saulo při zveřejnění zprávy. „Každý klíčový ukazatel bliká na červenou."
Oceány: tichý a přetížený absorbér tepla
Kde toto přebytečné teplo končí? Odpověď je překvapivá i děsivá zároveň: přibližně 91 procent veškeré přebytečné energie pohltí oceány. Zbývajících 5 procent se zahřeje v pevnině, 3 procenta taví led a pouhé 1 procento zahřívá atmosféru — tedy tu část klimatického systému, kterou my lidé přímo pociťujeme.
Obsah tepla v oceánech (Ocean Heat Content) dosáhl v roce 2025 absolutního rekordu v 66letém záznamu pozorování. Předchozí rekord přitom pocházel z roku 2024 — a ten byl zase překonáním rekordu z roku 2023. Devět let v řadě oceány zaznamenaly historické maximum. To není série náhod. Je to trend.
Ještě varovnější je rychlost, s jakou oceány teplo přijímají: tempo ohřevu oceánů se od roku 2005 více než zdvojnásobilo oproti období 1960–2005. Vědci z Mercator Ocean International, kteří ke zprávě přispěli svými daty, upozorňují, že tato dynamika má přímé dopady na mořské proudy, ekosystémy a extrémní události počasí po celém světě.
Pro lepší představu: oceány ročně absorbují energii odpovídající osmnáctinásobku veškeré energie, kterou lidstvo za rok spotřebuje. Tato energie nikam nezmizí — transformuje se v silnější hurikány, teplejší mořskou hladinu a destabilizaci klimatických vzorců.
Rok 2025: druhý nebo třetí nejteplejší v historii
Globální průměrná teplota v roce 2025 byla přibližně 1,43 °C nad předindustriálním průměrem z let 1850–1900. To z roku 2025 dělá druhý nebo třetí nejteplejší rok v historii pozorování — přesné pořadí závisí na metodice různých mezinárodních datových sad.
V kontextu Pařížské klimatické dohody, která si klade za cíl omezit oteplení na 1,5 °C, jde o alarmující číslo. Jsme od tohoto prahu vzdáleni pouhých 0,07 °C. A rok 2025 není výjimkou — celých jedenáct let 2015–2025 jsou nejteplejší léta v celém záznamu.
Hladina moří stoupá rychleji než dřív
Přebytečné teplo v oceánech přispívá k dalšímu rekordu: výšce mořské hladiny. V roce 2025 dosáhla o 11 centimetrů více než na začátku éry satelitního měření v roce 1993. Přitom tempo jejího stoupání od roku 2012 výrazně zrychlilo oproti předchozímu období 1993–2011.
Tento nárůst je způsoben dvěma mechanismy: tepelnou roztažností vody (teplejší voda zabírá více prostoru) a táním pevninských ledovců a ledových příkrovů. Grónský a antarktický ledový příkrov oba ztrácejí hmotu, přičemž rozsah arktického mořského ledu byl v roce 2025 nejnižší nebo druhý nejnižší v satelitní éře.
Co to znamená pro Česko a Evropu
Mohlo by se zdát, že teploty oceánů na druhém konci světa Česko přímo neovlivní. Opak je pravdou. Teplejší Atlantik ovlivňuje pohyb tryskového proudění, které rozhoduje o tom, jak dlouho setrvávají anticyklony nebo jak hluboko do Evropy proniká arktický vzduch. Právě takový arktický výběžek přinesl do Česka mrazivé ráno koncem března 2026 — paradox, jenž je s oteplujícím se klimatem stále běžnější.
Zpráva WMO navíc zmiňuje, že extrémy počasí v roce 2025 — intenzivní vlny veder, přívalové srážky a silné tropické cyklony — způsobily rozsáhlé škody a poukázaly na zranitelnost propojené globální ekonomiky. Pro Česko to znamená pokračování trendu, který sledujeme: střídání suchých period s intenzivními povodněmi, pozdní jarní mrazy ohrožující sady a stále delší teplá léta.
Zpráva, která mění měřítko klimatické diskuse
Zařazení Zemské energetické nerovnováhy mezi klíčové klimatické indikátory WMO je samo o sobě symbolické. EEI je přesnějším a celistvějším měřítkem než samotná povrchová teplota — zachycuje celé teplo nahromaděné v klimatickém systému, ne jen jeho tenký povrchový film.
Výsledek prvního roku sledování? Historické maximum za 65 let. Vědecká komunita toto číslo vnímá jako signál, že přechod na čistou energii nestačí — nutné je i zásadní urychlení, pokud má planeta zůstat v pásmu, které je bezpečné pro civilizaci, jak ji známe.
Celá zpráva WMO State of the Global Climate 2025 je dostupná na stránkách WMO. Výsledky zprávy komentoval i zpravodajský portál OSN.
Co přesně je Zemská energetická nerovnováha a jak se měří?
Zemská energetická nerovnováha (EEI) je rozdíl mezi množstvím sluneční energie, které Země přijímá, a množstvím, které vyzáří zpět do vesmíru. Měří se kombinací satelitních přístrojů CERES sledujících záření na vrcholu atmosféry a sítě plováků Argo měřících teplotu oceánů do hloubky 2 000 metrů. Kladná hodnota EEI znamená, že planeta hromadí teplo — čím vyšší číslo, tím rychleji se otepluje.
Jak může oteplování oceánů ovlivnit počasí v České republice?
Teplejší oceány — zejména Atlantik a Severní ledový oceán — ovlivňují polohu a stabilitu tryskového proudění. Tato proudová řeka ve výšce 10–12 km řídí pohyb tlakových útvarů nad Evropou. Při oslabení nebo „zvlnění" tryskového proudění může arktický vzduch proniknout hluboko na jih nebo naopak zůstat teplý vzduch z jihu déle nad střední Evropou. Výsledkem jsou extrémní kontrasty — jarní mrazy, vedra nebo přívalové deště — které jsou v Česku rok od roku výraznější.
Proč se mořská hladina zvedá, i když mořský led taje?
Tání plovoucího mořského ledu (jako je arktický mořský led) hladinu moří nezvyšuje — plovoucí led již vodu vytlačuje. Hladina stoupá zejména ze dvou důvodů: za prvé tepelnou roztažností vody (teplejší oceán zabírá fyzicky více prostoru) a za druhé táním pevninských ledovců a ledových příkrovů na Grónsku a Antarktidě, jejichž voda přitéká do oceánů jako nová přídavná hmota.