Zelený vodík — palivo, které má dekarbonizovat průmysl, dopravu i energetiku — čelil dosud jedné zásadní překážce: jeho výroba byla příliš drahá. Teď přichází zpráva, která by mohla změnit vše. Švédská firma Ionautics oznámila průlom v katalytické technologii pro elektrolyzéry, jež by mohl dramaticky snížit spotřebu vzácného iridia a konečně přiblížit zelený vodík komerční realitě. A není sama — svět se v březnu 2026 probouzí k nové kapitole vodíkové revoluce.
Proč je iridium klíčem k levnému zelenému vodíku
Aby byl vodík skutečně „zelený", musí vznikat elektrolýzou vody poháněnou obnovitelnou energií — nikoli z fosilních paliv. Srdcem tohoto procesu jsou tzv. PEM elektrolyzéry (proton exchange membrane), které k rozkladu vody na vodík a kyslík potřebují katalyzátory. Nejlepším z nich je iridium — kov ze skupiny platinoidů, který je přitom jedním z nejřidších prvků zemské kůry.
Iridium se těží jako vedlejší produkt při zpracování platiny, především v Jihoafrické republice a Zimbabwe. Světová roční produkce se pohybuje kolem 7–8 tun — a právě tato vzácnost představovala strategické úzké hrdlo celého vodíkového průmyslu. Pokud by zelený vodík měl nahradit byť jen část fosilních paliv, množství potřebného iridia by mnohonásobně přesáhlo dostupné zásoby.
Švédský průlom: pět let výzkumu přináší výsledky
Stockholmská firma Ionautics pracovala na řešení tohoto problému více než pět let. Ve spolupráci s Královským technologickým institutem (KTH) a švédským výzkumným ústavem RISE vyvinula technologii vakuově deponovaných porézních vrstev oxidu iridičitého (IrO₂), které plní funkci katalyzátoru v PEM elektrolyzérech.
Výsledky zveřejněné v březnu 2026 hovoří jasně: nová technologie dosahuje srovnatelného nebo lepšího výkonu než konvenční katalyzátory, přičemž spotřebuje mnohonásobně méně iridia. Jak firma uvádí, při prodlouženém testování v partnerských laboratořích prokázala metoda vynikající benchmarkové výsledky při použití ultra-nízkého množství tohoto vzácného kovu.
Ionautics nyní přechází do fáze průmyslového škálování — několik partnerů zahájilo nebo plánuje zahájit integraci technologie do komerčních výrobních linek. Podle pv-magazine jde o jeden z nejvýznamnějších kroků k plnohodnotné průmyslové výrobě zeleného vodíku v letošním roce.
Nejde jen o Ionautics: věda útočí na iridium ze všech stran
Švédský průlom není ojedinělý. Paralelně pracuje celá řada týmů na snížení závislosti na vzácných kovech. Nizozemská firma VSPARTICLE vykazuje desetinásobné zlepšení ve využití iridia v bariérových vrstvách PEM elektrolyzérů. A vědci z Čínské zemědělské univerzity ve spolupráci s Nanyang Technological University přišli letos s překvapivým řešením: nahradili kyslíkovou část elektrolýzy cukry z zemědělského odpadu (slámou z pšenice), čímž dosáhli ceny výroby vodíku pouhých 1,54 dolaru za kilogram.
Srovnání: ještě v roce 2020 stála výroba zeleného vodíku nejlepšími metodami kolem 5–6 dolarů za kilogram. Dnes nejlepší projekty s dotacemi v USA prolomily hranici 1 dolaru za kilogram — a to je symbolická i praktická hranice, za níž se zelený vodík stává konkurencí šedému vodíku ze zemního plynu.
Globální realita: kde se daří, kde nikoli
Pokrok v technologiích se ale promítá do praxe nerovnoměrně. Spojené státy těží z daňového kreditu 45V v rámci Inflation Reduction Act, který může snížit čistou cenu zeleného vodíku až o 3 dolary za kilogram — v praxi to znamená dostupnost pod 1 dolar/kg pro nejlepší projekty. Austrálie a region MENA (Blízký východ a severní Afrika) těží z levné sluneční energie a dosahují 2–2,5 dolaru/kg bez dotací.
Evropa je jiný příběh. Cena zeleného vodíku tu stále přesahuje 10 eur za kilogram, zatímco fosilní vodík vychází na 1,50 eur/kg. Z 18,9 miliardy eur investovaných do vodíkových projektů přes evropský program IPCEI dosáhlo finálního investičního rozhodnutí pouze 21 % projektů. Firmy odkladají nebo ruší ambiciózní plány. Přesto EU neztrácí víru — do roku 2030 chce vyrábět a dovážet 20 milionů tun vodíku ročně a buduje průmyslovou základnu pro elektrolyzéry.
Proč na tom záleží pro klima
Zelený vodík je nenahraditelný v sektorech, kde přímá elektřina nestačí: výroba oceli, cement, lodní doprava, chemický průmysl. Tyto sektory odpovídají za přibližně 30 % globálních emisí CO₂. Bez levného zeleného vodíku nelze dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050.
Průlomy jako ten švédský proto nejsou jen laboratorní kuriozity — jsou přímou podmínkou splnění závazků Pařížské dohody. Každý krok ke snížení nákladů a závislosti na vzácných surovinách přibližuje scénář, v němž dekarbonizace těžkého průmyslu přestává být utopií.
Klíčový indikátor sledují analytici z OilPrice.com: pokud se cena elektrolyzérů udrží na sestupné trajektorii (z 1 200–1 500 $/kW v roce 2020 na dnešních 700–1 000 $/kW) a průlomy v katalyzátorech se dostanou do průmyslového měřítka, zelený vodík za 2 dolary za kilogram bez dotací je reálným scénářem do roku 2030.
Co přijde dál
Ionautics a její partneři plánují v roce 2026 zahájit komerční testování ve výrobních závodech. Technologie porézních iridových vrstev přitom má potenciál i mimo vodík — uplatnění najde v palivových článcích, kde by mohla podobně snížit spotřebu platiny.
Vodíkový průmysl sleduje zároveň vývoj pevnolátkovýchbaterií, offshore větrné energie a gigantických solárních projektů — právě přebytek levné obnovitelné elektřiny je nejkratší cestou k levnému zelenému vodíku. A jak ukázal rok 2025, kdy solární panely poprvé v historii pokryly 13 % spotřeby elektřiny v EU, tato cesta se zkracuje rychleji, než si mnozí mysleli.
Co je zelený vodík a jak se liší od šedého nebo modrého?
Zelený vodík vzniká elektrolýzou vody poháněnou obnovitelnou elektřinou — jeho výroba tedy nevypouští žádné emise CO₂. Šedý vodík se vyrábí z fosilního zemního plynu bez zachytávání emisí (nejčastější typ dnes), modrý vodík také z plynu, ale s technologií CCS, která CO₂ zachytí a uloží pod zem. Pouze zelený vodík je skutečně klimaticky neutrální.
Proč je iridium tak důležité a kde se bere?
Iridium je platinový kov, jeden z nejřidších prvků na Zemi. Ročně se vytěží jen 7–8 tun, převážně v Jihoafrické republice jako vedlejší produkt platiny. V PEM elektrolyzérech slouží jako katalyzátor na anodě, kde odolává extrémně agresivnímu kyselému prostředí. Žádný jiný levnější materiál zatím nedokáže jeho výkon plně nahradit — proto je snížení jeho spotřeby klíčovým technologickým cílem.
Kdy bude zelený vodík dostupný pro běžný průmysl v Česku?
Česká republika zatím zelený vodík ve větším měřítku nevyrábí — chybí dostatečná kapacita obnovitelných zdrojů i elektrolyzérů. EU si klade za cíl mít do roku 2030 instalovány elektrolyzéry s výkonem přes 40 GW v Evropě. Pro český průmysl (zejména výrobu oceli a chemii) je realistický horizont přechodu na zelený vodík spíše ve druhé polovině 30. let 21. století, pokud se potvrdí pokles nákladů nastolený technologickými průlomy z roku 2026.