Nový hlas v klimatické debatě
Světová klimatologie stojí na pevných základech dat, modelů a satelitních měření. Přesto si vědci z IPCC stále častěji uvědomují, že jim chybí klíčová část skládačky. V březnu 2026 proto uspořádali ve Velké Británii přelomový workshop zaměřený na zapojení různých znalostních systémů. Cílem bylo nalézt cesty, jak do přísně vědeckých zpráv začlenit moudrost domorodých národů, která se předává z generace na generaci.
Tato znalost není pouhým folklórem. Je to výsledek tisíciletého pozorování přírodních cyklů, chování zvířat a změn v ekosystémech. Jak uvádí analýza serveru Carbon Brief, domorodé komunity často jako první zaznamenávají jemné, ale kritické změny, které mohou předznamenat velké klimatické posuny. „Pokud nás skutečně zajímá zdraví planety, musíme zajistit, aby znalosti domorodých národů seděly u stolu hned vedle fyzikálních a euro-západních věd,“ zdůraznila profesorka Pasang Yangjee Sherpa, která se na výzkumu podílela.
Proč na moudrosti předků záleží?
Argumentů pro tento nový přístup je hned několik. Domorodé komunity obývají více než čtvrtinu zemského povrchu a spravují území, která jsou klíčová pro světovou biodiverzitu. Jejich tradiční způsoby života jsou často v souladu s udržitelným využíváním zdrojů, což je v ostrém kontrastu s průmyslovým modelem, který planetu přivedl na pokraj krize.
Zpráva financovaná nadací Wellcome, na které se profesorka Sherpa podílela, ukazuje, že domorodé národy nejsou jen pasivními oběťmi klimatické změny. Jsou to „frontoví klimatičtí lídři, jejichž správa území a vědy jsou zásadní pro pochopení klimatické krize a reakci na ni.“ Historicky byly tyto komunity vytlačovány ze svých území a politicky marginalizovány, což je paradoxně činí zranitelnějšími vůči dopadům, které pomáhají zmírňovat.
Od Arktidy po Evropu: Globální souvislosti
Význam domorodých znalostí je nejzřetelnější v rychle se měnících oblastech, jako je Arktida. Právě zde, jak uvádí Carbon Brief, dosáhl mořský led v zimě 2026 podruhé za sebou rekordně nízkého rozsahu. Domorodí obyvatelé, jako jsou Inuité, tyto změny pozorují na vlastní oči desítky let. Jejich poznatky o stavu ledu, migračních trasách zvířat a změnách počasí poskytují data, která jsou pro vědecké modely neocenitelná.
A co to znamená pro nás ve střední Evropě? Tání arktického ledu má přímý dopad na počasí v mírných zeměpisných šířkách. Oslabení polárního víru, které je s táním spojeno, může vést k častějším a intenzivnějším vpádům arktického vzduchu do Evropy, nebo naopak k delším vlnám veder v létě. Lepší pochopení procesů v Arktidě, obohacené o znalosti místních komunit, tak může zpřesnit i meteorologické předpovědi pro Česko.
Překonávání bariér na cestě k integraci
Cesta k plnohodnotnému zapojení domorodých znalostí do práce IPCC není snadná. Vyžaduje překonání hluboce zakořeněných předsudků a vytvoření nových metodik. Zmiňovaná zpráva navrhuje konkrétní kroky pro současný hodnotící cyklus, jako je jmenování minimálně dvou domorodých autorů do každé relevantní kapitoly a zřízení poradní skupiny.
Dlouhodobě je však podle autorů nutná hlubší „institucionální transformace“, která přetvoří samotné fungování panelu. „Cítím, že nyní nastal kritický okamžik – je zde obrovské povědomí a ochota dělat věci lépe,“ uvedla chilská antropoložka Dr. Rosario Carmona, která se na návrhu workshopu IPCC podílela. Je to signál, že klimatická věda prochází fází hluboké sebereflexe.
Indie jako záblesk naděje?
Zatímco IPCC hledá nové cesty, objevují se i pozitivní zprávy z oblasti emisí. Analýza pro Carbon Brief ukázala, že emise CO2 v Indii rostly v roce 2025 nejpomalejším tempem za více než dvě desetiletí. Ačkoliv je Indie stále jedním z největších světových emitentů, tento trend ukazuje, že i masivní a rychle se rozvíjející ekonomika může zpomalit svůj dopad na klima díky masivním investicím do obnovitelných zdrojů. Je to důkaz, že kombinace politické vůle, moderních technologií a snad i lokálních řešení může přinést výsledky.
Budoucnost boje s klimatickou změnou tak zjevně nespočívá jen ve výkonnějších superpočítačích a přesnějších modelech. Spočívá v holistickém přístupu, který dokáže spojit to nejlepší z moderní vědy s hlubokou moudrostí těch, kteří žijí v nejtěsnějším sepětí s přírodou. Tento přístup je lekcí nejen pro globální instituce, ale i pro lokální komunity po celém světě, včetně České republiky.
Jak se konkrétně liší domorodé znalosti od západní vědy?
Západní věda je typicky kvantitativní, analytická a snaží se izolovat jednotlivé proměnné. Domorodé znalostní systémy jsou naopak spíše holistické, kvalitativní a založené na dlouhodobém pozorování vztahů v rámci celého ekosystému. Nevylučují se, ale mohou se skvěle doplňovat – domorodé znalosti mohou poskytnout kontext a hypotézy, které západní věda následně ověří svými metodami.
Nehrozí při zapojování domorodých komunit zneužití jejich znalostí?
Toto riziko je reálné a je klíčové mu předejít. Vědecká komunita musí vytvořit přísné etické protokoly, které zajistí, že domorodé znalosti nebudou "vykrádány" bez souhlasu, uznání a spravedlivé kompenzace. Musí jít o partnerskou spolupráci, nikoli o jednostranné čerpání informací. Právě na vytvoření těchto pravidel se zaměřují expertní skupiny a zprávy, o kterých článek pojednává.