Vědci ze švédské Chalmersovy technické univerzity postavili něco, co sami nazývají výpočetní stroj času: umělá inteligence trénovaná na 13 000 virtuálních světů dokáže předpovídat, jak rychle porostou solární a větrná energie napříč zeměkoulí. Výsledky, publikované v dubnu 2026 v prestižním časopisu Nature Energy, přinášejí zprávu plnou naděje — ale i střízlivé varování. Na udržení oteplení do 2 °C máme reálnou šanci. Na 1,5 °C je dosah tohoto stroje příliš krátký.
Jak se rodí výpočetní stroj času
Výzkumný tým vedený Avim Jakhmolou, Jessicou Jewellovou, Vadimem Viničenkem a Alehem Cherpem navrhl zcela nový způsob, jak modelovat budoucnost obnovitelné energie. Dosavadní metody se opíraly o scénáře sestavené odborníky — tedy o lidské odhady. Tým z Chalmersu šel jinou cestou: nechal stroj samotný, aby se poučil z minulosti.
Vědci vytvořili 13 000 virtuálních světů, v nichž se solární a větrná energie vyvíjí různými tempem — od nejpomalejší možné expanze až po nejrychlejší. Algoritmus strojového učení se pak trénovával na všech těchto světech a hledal vzory, které spojují rané národní trendy s pozdějšími globálními výsledky. Výsledkem je model, který dokáže z aktuálních dat předpovídat, kam energie míří.
Klíčovým testem bylo takzvané cestování časem zpět: vědci modelu podstrčili pouze data z roku 2015 a sledovali, co předpoví. Model správně zrekonstruoval vývoj, který od roku 2015 skutečně nastal. To dalo autorům vysokou důvěru v prognózy sahající do roku 2050.
Co říkají čísla: 25 % vítr, 20 % solár
Centrální projekce studie je jasná: do roku 2050 bude větrná energie pokrývat přibližně 25 % celosvětové spotřeby elektřiny, solární pak kolem 20 %. Dohromady tedy zhruba 45 % veškeré výroby elektřiny z větrníků a solárních panelů.
Tato čísla jsou v souladu s klimatickým cílem omezit globální oteplování na 2 °C oproti předindustriálnímu období — tedy s méně ambiciózním, ale stále zásadním prahem Pařížské dohody z roku 2015. To je dobrá zpráva.
Špatná přichází vzápětí: cesta k 1,5 °C leží až za 95. percentilem projekcí modelu. Jinými slovy, k dosažení tohoto cíle by muselo dojít k expanzi obnovitelných zdrojů, jakou svět zatím nikdy nezažil — na samotné hranici toho, co je vůbec fyzicky a politicky myslitelné.
„Pokud model správně prognózoval minulost, máme důvod věřit jeho pohledu na budoucnost. A budoucnost říká: dvě stupně jsou dosažitelné, jeden a půl stupně vyžaduje mimořádné úsilí," shrnuje tým z Chalmersovy univerzity.
Vzorec, který se opakuje po celém světě
Jedním z nejzajímavějších zjištění studie je odhalení globálního vzorce v tom, jak obnovitelná energie roste. Vědci analyzovali data z více než 200 zemí a zjistili, že vývoj solárů a větrníků probíhá téměř všude stejně:
- Nejprve přichází dlouhé období relativně stálého, pomalého růstu, kdy se technologie usazuje na trhu a buduje infrastrukturu.
- Pak nastane náhlý skok — dramatické zrychlení expanze, které bývá spouštěno konkrétní politickou změnou: novou dotační politikou, emisními cíli, zdražením fosilních paliv nebo technologickým průlomem snižujícím cenu.
Tento vzorec — klid, pak skok — se opakoval v Německu, Číně, USA, Indii i v zemích EU. Rozpoznat ho a umět předpovídat, kdy k němu dojde, je klíčem k realistickému modelování energetické budoucnosti. A právě tady má model z Chalmersu výhodu oproti starším metodám.
Proč 1,5 °C nestačí jen vítr a solár
Závěry studie neznamená, že 1,5 °C je nedosažitelné. Znamenají, že samotný růst větrné a solární energie na tento cíl nestačí. K dosažení tohoto ambicióznějšího prahu by muselo dojít k souběhu dalších opatření: masivnímu rozvoji skladování energie (baterie, přečerpávací elektrárny, zelený vodík), zachycování a ukládání CO₂ (CCS), větší energetické efektivitě průmyslu i dopravy a zásadním změnám v zemědělství a odlesňování.
Jinak řečeno: solár a vítr jsou páteří dekarbonizace, ale nestačí na to být jedinou páteří. Pařížský cíl 1,5 °C vyžaduje celý ekosystém technologií a politik, nikoli jen instalaci dalších panelů a větrníků.
Studie tak navazuje na nedávnou zprávu Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii (IRENA), která v únoru 2026 zaznamenala rekordních 692 GW nově přidaných kapacit v roce 2025 — dosud největší roční přírůstek v historii. Přesto IRENA varuje, že tempo stále nestačí na to, aby svět splnil cíle Pařížské dohody.
Co to znamená pro Česko a Evropu
Česká republika se nachází v situaci, kdy obnovitelné zdroje tvoří stále relativně malý podíl výroby elektřiny ve srovnání se zeměmi jako Dánsko, Španělsko nebo Německo. Přesto i tady platí mechanismus popsaný v chalmersské studii: Česko čeká na svůj „skok", který přijde s odpovídající politickou vůlí, cenovými impulzy nebo průlomem v administrativních řízeních pro nové solární a větrné projekty.
Evropská unie si pro rok 2030 stanovila cíl 42,5 % energie z obnovitelných zdrojů z celkové spotřeby. Studie z Chalmersu naznačuje, že tento cíl je realistický — pokud politiky zůstanou stabilní a „skokový" mechanismus bude aktivován včas. Na úrovni EU se v roce 2025 poprvé stala solární a větrná energie dohromady největším zdrojem elektřiny, předstihnuvší všechna fosilní paliva.
AI jako nový partner klimatické vědy
Metodologie chalmersské studie sama o sobě představuje zajímavý posun: umělá inteligence přestává být jen nástrojem pro zpracování dat a stává se partnerem v prognózování budoucnosti. Model trénovaný na tisících virtuálních světů dokázal překonat přesnost tradičních expertních modelů — a to je zpráva, která přesahuje energetiku.
Podobné přístupy se začínají uplatňovat v meteorologii, epidemiologii i ekonomickém modelování. Schopnost AI učit se z historických vzorců a aplikovat je na předpovědi budoucích systémů otevírá nové možnosti pro vědecké rozhodování. Jak píše TechXplore, autoři studie doufají, že jejich přístup bude dále rozvíjen pro modelování jiných sektorů energetiky i dalších průmyslových oblastí.
Studie byla publikována v časopisu Nature Energy a celá zpráva z Chalmersovy technické univerzity je dostupná na jejich oficiálních stránkách.
Co přesně znamená, že 1,5 °C „leží za 95. percentilem projekcí"?
Model vytvořil statistické rozmezí možných budoucností na základě 13 000 simulovaných světů. 95. percentil znamená, že 95 % všech modelovaných scénářů vychází hůře než cíl 1,5 °C — tedy pouze 5 % scénářů (ty s nejrychlejší možnou expanzí OZE) by na tento cíl stačilo. Aby k tomu došlo, musel by svět doslova prožít „nejlepší možný" scénář nasazení obnovitelných zdrojů bez jediného politického zaváhání.
Je větrná a solární energie dostatečná k záchraně klimatu?
Solár a vítr jsou naprosto klíčové, ale samy o sobě nestačí. Studie ukazuje, že pokrytí 2 °C cíle zvládnou — při očekávaném tempu růstu. Ale klimatická stabilizace na 1,5 °C vyžaduje navíc masivní rozvoj bateriového a vodíkového skladování, zachycování CO₂, energetické efektivity a změn v zemědělství i lesnictví. Jde o systémovou proměnu, ne jen o instalaci dalších panelů.
Proč model trénovaný na virtuálních světech věřit víc než klasickým klimatickým projekcím?
Klasické modely jsou tvořeny experty, kteří na základě svých znalostí skládají scénáře — a mohou být ovlivněni předpoklady a politickými preferencemi. Model z Chalmersu se naučil vzory přímo z historických dat ze 200+ zemí a byl zpětně validován: když dostal data jen z roku 2015, správně předpověděl, co se stalo do roku 2026. Tato schopnost „retrospektivní prognózy" dává jeho výsledkům silnou empirickou oporu.