Uhlíkové trhy jako nástroj klimatické politiky
Uhlíkové trhy, odborně nazývané systémy obchodování s emisemi (Emission Trading Systems, ETS), fungují na principu „cap and trade" — tedy stanovení stropu pro celkové množství emisí skleníkových plynů a následné obchodování s emisními povolenkami. Firmy, které vypouštějí méně emisí, než jim bylo přiděleno, mohou své přebytky prodat těm, jejichž emise strop překračují.
Globální uhlíkový trh dosáhl v roce 2023 rekordní hodnoty 881 miliard eur (přibližně 949 miliard dolarů), což představuje meziroční nárůst o 2 %. Evropský systém EU ETS přitom představuje zhruba 87 % celkové hodnoty světového trhu — jde o nejstarší a největší systém svého druhu na světě. Podle International Carbon Action Partnership (ICAP) je cena emisní povolenky v rámci EU ETS na úrovni kolem 60–70 eur za tunu CO2, zatímco čínský národní systém se pohybuje kolem 7 eur za tunu.
Cílem těchto mechanismů je jednoduchý, ale silný ekonomický princip: znečišťovatel platí. Emisní povolenky vytvářejí finanční motivaci pro přechod na čistší technologie a obnovitelné zdroje energie. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) by globální uhlíkové trhy mohly do roku 2030 mobilizovat investice v řádu stovek miliard eur ročně.
Jihovýchodní Asie: region na první linii
Proč Singapur tlačí na uhlíkové trhy právě v rámci ASEAN? Odpověď je nasnadě — jihovýchodní Asie patří mezi nejzranitelnější regiony světa vůči klimatické změně. Oblast zahrnující Indonésii, Filipíny, Vietnam, Thajsko, Malajsii a dalších pět států čelí hned několika paralelním hrozbám:
Za prvé, stoupající hladiny moří ohrožují hustě obydlená pobřežní města včetně Bangkoku, Jakarty či Ho Či Minova Města. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) by hladina světových moří mohla do roku 2100 stoupnout o 0,6 až 1,1 metru, což by pro nízko položené oblasti ASEAN znamenalo katastrofální důsledky. Za druhé, extrémní srážky a tajfuny zesilují s rostoucí teplotou oceánů — stačí si připomenout supertajfun Noru, který v roce 2022 zasáhl Filipíny, nebo cyklon Mocha z roku 2023.
Podle Světové meteorologické organizace (WMO) se počet klimatických katastrof v Asii za poslední dvě dekády ztrojnásobil a ekonomické ztráty dosahují desítek miliard dolarů ročně. Singapurský tlak na uhlíkové trhy je tedy nejen ekologickou, ale i ekonomickou nutností.
Singapur jako finanční most mezi Asií a Západem
Singapur není v prosazování uhlíkových mechanismů nováčkem. Již v roce 2019 zavedl vlastní uhlíkovou daň, kterou v roce 2024 navýšil z 5 na 25 singapurských dolarů za tunu CO₂ (zhruba 17 eur). Do roku 2030 plánuje sazbu zvýšit až na 50–80 SGD. Singapur se také profiluje jako regionální centrum pro obchodování s uhlíkovými kredity — v roce 2022 spustil platformu Climate Impact X (CIX), která propojuje investory s projekty na redukci emisí v celé jihovýchodní Asii.
Ravi Menon, bývalý guvernér singapurské centrální banky a nynější vyslanec pro klimatickou akci, ve svém prohlášení podle The Straits Times zdůraznil, že propojení uhlíkových trhů v rámci ASEAN by mohlo přinést efektivnější a levnější snižování emisí napříč celým regionem. To je zásadní posun — dosud totiž uhlíkové trhy v Asii fungují spíše roztříštěně, s rozdílnými pravidly a cenami v jednotlivých zemích.
EU ETS jako inspirace i varování
Při pohledu z Evropy vnímáme uhlíkové trhy jako zavedený nástroj — EU ETS funguje od roku 2005 a postupně se rozšiřuje na další sektory včetně letecké a námořní dopravy. Pro české čtenáře je důležité vědět, že právě díky EU ETS se postupně zdražuje výroba elektřiny z uhlí, což urychluje odklon od fosilních paliv i v České republice. Výnosy z aukcí emisních povolenek zároveň plní státní rozpočet a mohou financovat modernizaci energetiky, zateplování budov nebo podporu obnovitelných zdrojů.
Singapur a ASEAN si z evropských zkušeností mohou vzít cenné ponaučení — zejména o tom, že příliš mnoho bezplatných povolenek v počátečních fázích může oslabit účinnost celého systému. První fáze EU ETS (2005–2007) byla kritizována právě za nadměrné přidělování povolenek, což vedlo k příliš nízké ceně uhlíku a minimálnímu tlaku na dekarbonizaci.
Klimatická adaptace: připravit se na to, co už nejde zastavit
Uhlíkové trhy řeší především mitigaci — tedy snižování emisí. Druhým pilířem singapurské strategie je však klimatická adaptace, tedy příprava na nevyhnutelné dopady měnícího se klimatu. Pro ASEAN jde o existenční otázku.
Zatímco Evropa se může relativně dobře připravit na vlny veder nebo povodně, ostrovní a pobřežní státy ASEAN čelí mnohem akutnějším hrozbám. Indonésie už nyní plánuje přesun hlavního města z potápějící se Jakarty do nově budovaného Nusantary na Borneu. Vietnam investuje miliardy dolarů do protipovodňových hrází v deltě Mekongu, který je obilnicí celého regionu. Filipíny modernizují systémy včasného varování před tajfuny.
A zde vzniká důležitá paralela s Českem a střední Evropou. I my se musíme adaptovat — na častější vlny veder ve městech, dlouhodobé sucho ovlivňující zemědělství nebo přívalové povodně z intenzivních srážek. Podle dat programu Copernicus zažila střední Evropa v letech 2023 a 2024 jedny z nejteplejších letních období v historii měření. Průměrná teplota v Česku za posledních 60 let vzrostla o přibližně 2 °C — to je dvojnásobek globálního průměru.
Globální rámec: Pařížská dohoda a článek 6
Snahy ASEAN o vytvoření regionálního uhlíkového trhu neprobíhají ve vzduchoprázdnu. Klíčovým rámcem je článek 6 Pařížské dohody, který umožňuje mezinárodní spolupráci při plnění národních emisních cílů. Po letech vyjednávání byla pravidla pro článek 6 dokončena na klimatické konferenci COP29 v Baku v listopadu 2024, což otevírá cestu k propojeným uhlíkovým trhům napříč kontinenty.
Právě Singapur by se mohl stát prostředníkem, který propojí uhlíkové trhy ASEAN s evropským EU ETS a dalšími systémy. Podle analýzy Mezinárodního měnového fondu (MMF) by globální minimální cena uhlíku ve výši 75 dolarů za tunu CO₂ do roku 2030 mohla snížit světové emise o 30 % oproti současnému trendu. Regionální iniciativa ASEAN je krokem správným směrem.
Co to znamená pro každodenní život
Pro českého čtenáře může znít téma uhlíkových trhů v jihovýchodní Asii vzdáleně, ale souvislost je přímější, než se zdá. Klimatická změna nezná hranice — tajfuny a povodně v Asii narušují dodavatelské řetězce, zdražují dovoz elektroniky, textilu i potravin. Adaptační opatření přijímaná na druhém konci světa ovlivňují ceny zboží, které denně nakupujeme.
A co víc — úspěch regionálních uhlíkových trhů může zrychlit globální energetickou transformaci. Každá tuna CO₂, jejíž emisi se podaří odstranit nebo jí předejít v jihovýchodní Asii, přispívá ke zpomalení oteplování, které pociťujeme i v České republice v podobě subtropických let, mizících sněhových zim a nevyzpytatelných výkyvů počasí.
Jaký je rozdíl mezi uhlíkovou daní a systémem obchodování s emisemi?
Uhlíková daň stanovuje pevnou cenu za každou tunu vypuštěného CO₂ — je předvídatelná, ale nezaručuje konkrétní objem snížení emisí. Systém obchodování s emisemi (ETS) naopak stanovuje konkrétní strop (cap) pro celkové emise a cena povolenek se tvoří tržně — je flexibilní, ale méně předvídatelná. Oba nástroje se mohou doplňovat.
Proč Singapur řeší uhlíkové trhy, když sám produkuje jen minimum globálních emisí?
Singapur je sice malý přímý producent emisí (asi 0,1 % globálních emisí), ale plní funkci finančního a obchodního centra regionu. Jako předseda ASEAN 2027 může katalyzovat vytvoření regionálního uhlíkového trhu pro celých 10 členských států s více než 680 miliony obyvatel. Zároveň se tím Singapur chrání před uhlíkovými cly, které zavádí Evropská unie (CBAM) na dovoz zboží ze zemí bez vlastního zpoplatnění emisí.
Může uhlíkový trh v ASEAN ovlivnit ceny energií v Česku?
Přímo nikoliv — uhlíkový trh ASEAN bude oddělený od evropského EU ETS. Nepřímo však může přispět ke globálnímu trendu zdražování fosilních paliv a urychlit investice do obnovitelných zdrojů, což v dlouhodobém horizontu může stabilizovat ceny energií i v Evropě. Zároveň úspěšné propojení regionálních uhlíkových trhů může sloužit jako model pro budoucí globální uhlíkový trh, o němž se diskutuje na půdě OSN.
