Tesla začíná v Texasu budovat gigantickou továrnu na solární panely s plánovanou roční kapacitou až 100 GW. Projekt za miliardy dolarů má pokrýt celý výrobní řetězec od surového křemíku po hotové panely a podle exkluzivních informací serveru Electrek už na místě běží stavební práce. Spolu s paralelně budovanou továrnou na Megapacky vzniká v Brookshiru bezprecedentní energetický hub, který může zásadně promluvit do globálního solárního průmyslu — a nepřímo i do energetické budoucnosti Evropy.
Od SolarCity ke 100 GW: Trnitá cesta plná rozčarování
Příběh Tesly a solární energie připomíná jízdu na horské dráze. Když Elon Musk v roce 2016 koupil společnost SolarCity, sliboval vznik největší továrny na solární panely na západní polokouli. Stát New York na projekt vyčlenil téměř miliardu dolarů veřejných dotací a postavil pro Teslu obří výrobní halu v Buffalu. Výsledek? Hořké zklamání. Tesla nejprve přesunula výrobu na japonské Panasonic, které ovšem v roce 2020 z projektu vycouvalo. Roky poté sloužila buffalská továrna hlavně k výrobě komponentů pro nabíječky Supercharger a k označování dat pro systém Autopilot — tedy úplně jiným účelům, než jaké slibovala smlouva se státem New York. Solární byznys Tesly se scvrkl natolik, že jej firma přestala samostatně vykazovat ve finančních výsledcích. Obrat přišel až koncem roku 2025. Tesla v Buffalu spustila výrobu nového panelu TSP-420 — prvního solárního panelu vyrobeného v USA po letech útlumu — a v lednu 2026 jej uvedla komerčně na trh. Jenže kapacita buffalské linky činí pouhých 300 MW ročně, což je v kontextu globálního trhu směšně málo. Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu proto Musk oznámil zcela nový cíl: 100 GW ročně, s plně vertikálně integrovanou výrobou na území Spojených států.Co znamená 100 GW? Čísla, ze kterých se točí hlava
Pro srovnání: First Solar, dosud největší americký výrobce solárních panelů, plánuje do roku 2027 dosáhnout kapacity 17,7 GW. Tesla tedy míří na téměř šestinásobek největšího domácího konkurenta. Celkové solární instalace ve Spojených státech v roce 2023 dosáhly přibližně 32 GW — Tesla chce v jediném továrním komplexu vyrábět trojnásobek roční poptávky celé země. A co globální kontext? Čína dnes ovládá zhruba 80 % globální výroby solárních panelů, což vytváří strategickou závislost, kterou si západní země bolestně uvědomily během pandemie a následných krizí dodavatelských řetězců. Pokud by Tesla dokázala naplnit byť jen polovinu svého cíle, šlo by o jeden z největších výrobních projektů v historii solární energetiky — a zásadní krok k diverzifikaci dodávek mimo Čínu.Vertikální integrace: Od křemíku po panel na jedné střeše
Podle informací serveru Electrek Tesla neplánuje pouhou montovnu. V Brookshiru, asi 55 kilometrů západně od Houstonu, vzniká plně vertikálně integrovaná výroba zahrnující růst křemíkových ingotů, řezání waferů, výrobu fotovoltaických článků i finální kompletaci panelů. Jde o technologicky extrémně náročný proces, který vyžaduje prostředí čistých prostor (cleanroom) a investice přes 250 milionů dolarů jen do stavebních prací. K tomu Tesla podle březnové zprávy CNBC jedná o nákupu čínského výrobního zařízení za 2,9 miliardy dolarů od dodavatelů včetně Suzhou Maxwell Technologies, kteří se specializují na zařízení pro vertikálně integrovanou výrobu solárních článků. Zařízení údajně míří právě do Texasu.Proč Houston? Tajemství je v synergii s Megapacky
Lokalita v Empire West Business Park není náhodná. Tesla zde už buduje továrnu na Megapacky za 200 milionů dolarů — velkokapacitní bateriová úložiště, která řeší největší slabinu fotovoltaiky: přerušovanou výrobu. Solární panely vyrábějí jen když svítí slunce, Megapacky ukládají přebytečnou energii a uvolňují ji podle potřeby. Umístění obou výrob na jeden kampus přináší zjevné logistické a dodavatelské výhody. Tesla může zákazníkům nabízet integrovaná energetická řešení efektivněji a s nižšími náklady. Houston navíc disponuje hlubokomořským přístavem pro dovoz výrobního zařízení, rozsáhlou průmyslovou infrastrukturou a kvalifikovanou pracovní silou.Jaký to má význam pro Evropu a Česko?
Evropská unie si v rámci balíčku Fit for 55 stanovila závazný cíl snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030. Solární energie je jedním z hlavních pilířů této transformace — a zároveň jedním z nejzranitelnějších, protože EU dováží přes 90 % solárních panelů, převážně z Číny. Česká republika zažívá v posledních letech solární boom. Jen za rok 2025 přibyly podle dat Solární asociace desítky tisíc nových střešních fotovoltaických elektráren, poháněných rostoucími cenami elektřiny a štědrými dotačními programy jako Nová zelená úsporám. Problémem ale zůstává, že prakticky všechny instalované panely pocházejí z Číny. Pokud Tesla dokáže vyrábět konkurenceschopné panely v USA, vytvoří to tlak na evropské politiky i průmysl, aby urychlili budování vlastních výrobních kapacit. Evropské firmy jako německý Meyer Burger nebo švýcarský 3S Swiss Solar Solutions už na obnově evropské solární výroby pracují — ale jejich současné kapacity jsou řádově nižší než to, co plánuje Tesla.Elektromobilita v jednom týdnu: Tři premiéry, které stojí za pozornost
Zatímco Tesla rozjíždí solární ofenzivu, automobilový svět hlásí tři elektrické novinky, které potvrzují, že energetická transformace postupuje na všech frontách současně. Volvo EX60 vstupuje na americký trh s cenou od 58 400 dolarů (cca 1,3 milionu Kč) a dojezdem přes 480 km v základní verzi. Vrcholná varianta s baterií 117 kWh slibuje až 640 km na jedno nabití — zhruba trasu Praha–Bratislava a zpět. Nabíjení z 10 na 80 % za 19 minut při výkonu 370 kW řadí EX60 mezi technologickou špičku prémiových elektrických SUV. Vestavěný NACS port navíc otevírá přístup k 29 000 nabíječkám Tesla Supercharger. Mercedes-AMG GT 4-Door Coupé se stal nejvýkonnějším silničním mercedesem všech dob. S výkonem 1 153 koní, zrychlením 0–100 km/h za 2 sekundy a nabíjením 10–80 % za 11 minut při špičkovém výkonu přes 600 kW jde o technologickou demonstraci síly — a zároveň o první sériově vyráběný elektromobil s axiálními elektromotory, které jsou o dvě třetiny menší a lehčí než tradiční radiální motory. Xiaomi YU7 GT pak potvrzuje, že čínské automobilky útočí na globální trh s agresivní cenovou politikou — model podbízí Teslu Model Y o 4 350 dolarů a nabízí o 50 km delší dojezd.Kam to celé směřuje?
Květen 2026 ukazuje, že energetická transformace není otázkou vzdálené budoucnosti — děje se právě teď a neuvěřitelným tempem. Tesla sází na masivní vertikální integraci solární výroby, prémiové automobilky jako Mercedes a Volvo dokazují, že elektromobily překonávají spalovací konkurenci ve výkonu i dostupnosti, a čínské značky tlačí trh k ještě nižším cenám. Pro Českou republiku — průmyslovou zemi s rostoucí poptávkou po čisté a cenově dostupné energii — z toho plyne jasné ponaučení: solární energie a elektromobilita už nejsou alternativou, ale hlavním proudem. Každý gigawatt nové výrobní kapacity, každé procento poklesu ceny baterií a každý nový elektrický model posouvají hranici, za kterou se fosilní zdroje stávají ekonomicky i ekologicky neobhajitelnými.Je cíl 100 GW roční výroby solárních panelů od Tesly realistický?
Cíl je extrémně ambiciózní — jde o 300násobek současné kapacity Tesly v Buffalu (300 MW) a téměř šestinásobek produkce First Solaru, největšího amerického výrobce. Řada expertů je skeptická zejména k časovému horizontu do roku 2028. Už samotné zahájení výstavby vertikálně integrované továrny s investicemi v řádu miliard dolarů však naznačuje, že Tesla to myslí vážně a že i částečné naplnění cíle by mělo zásadní dopad na globální trh.
Jak přesně funguje vertikální integrace výroby solárních panelů?
Vertikální integrace znamená, že jeden výrobce ovládá celý řetězec — od zpracování surového křemíku, přes růst ingotů, řezání tenkých waferů, výrobu fotovoltaických článků až po finální kompletaci panelů. Většina dnešních výrobců se specializuje jen na jeden či dva kroky. Plná integrace snižuje náklady, zkracuje dodavatelský řetězec a zvyšuje kontrolu nad kvalitou — je ale extrémně kapitálově i technologicky náročná.
Může Evropa konkurovat americké a čínské solární výrobě?
Ano, ale bude to vyžadovat značné investice a politickou podporu. Evropská komise v rámci Net-Zero Industry Act stanovila cíl, aby EU do roku 2030 vyráběla alespoň 40 % vlastních čistých technologií. Firmy jako Meyer Burger, 3S Swiss Solar Solutions nebo italský Enel Green Power už na obnově evropské výroby pracují. Klíčovou výzvou zůstává cenová konkurenceschopnost vůči čínským panelům, které jsou díky masivním státním subvencím výrazně levnější.
