Tempo globálního oteplování se od roku 2015 téměř zdvojnásobilo, potvrdila věda s jistotou 98 %

Pátek 28. března 2026 — výzkum, který na sebe upoutal pozornost vědecké komunity po celém světě, vyšel 9. března 2026 v prestižním časopise Geophysical Research Letters. Jeho autoři, Stefan Rahmstorf z Postupimského institutu (PIK) a statistik Grant Foster, analyzovali pět nezávislých globálních teplotních datových sad — NASA GISS, NOAA, HadCRUT5, Berkeley Earth a ERA5 (Copernicus/ECMWF). Výsledky jsou jednoznačné a znepokojivé.

Od 0,2 na 0,35 stupně za dekádu: skokový zlom kolem roku 2015

Historické tempo oteplování planety mezi lety 1970 a 2015 se pohybovalo kolem 0,2 °C za desetiletí. To samo o sobě bylo znepokojivé. Po roce 2015 však tato hodnota prudce vzrostla: nová data ukazují tempo 0,34 až 0,42 °C za dekádu v závislosti na použitém datovém souboru. Nejčastěji citované číslo je zhruba 0,35 °C za dekádu — tedy skoro dvojnásobek oproti předchozímu období.

„Lze nyní prokázat silné a statisticky významné zrychlení globálního oteplování od přibližně roku 2015," uvádí Grant Foster ve své části výzkumu. Stefan Rahmstorf tuto myšlenku rozvíjí: „Upravená data ukazují zrychlení globálního oteplování od roku 2015 se statistickou jistotou přes 98 procent."

Zlomový bod vědci identifikují přibližně v období února 2013 až února 2014 — v závislosti na datasetu. Od té doby jde teploměr planety nahoru výrazně rychleji. Aktuální dekáda se tak stala nejrychleji se oteplující dekádou od začátku měření v roce 1880.

Jak to vědci dokázali s takovou jistotou?

Klíčem k výsledkům bylo precizní filtrování přirozené klimatické variability. Vědci ze svých analýz vyloučili tři faktory, které mohou dočasně teploty zvyšovat nebo snižovat:

• El Niño a La Niña (oscilace ENSO) — cyklické přesuny teplé a studené vody v Pacifiku
• Sopečné erupce — dočasné ochlazení díky sopečnému aerosolu v atmosféře
• Variabilita sluneční aktivity — mírné výkyvy v množství sluneční energie dopadající na Zemi

Po odfiltrování těchto vlivů zůstal signál čistého lidmi způsobeného oteplování — a ten je jasně zrychlen. Výzkum použil dvě nezávislé statistické metody: kvadratickou analýzu trendů a po částech lineární modelování. Obě přinesly shodné výsledky.

Proč oteplování zrychlo? Viníkem je… čistší vzduch

Paradox, který věda odhalila v posledních letech, je fascinující i děsivý zároveň. Lidstvo po desetiletí nechtěně chránilo Zemi před plným dopadem skleníkového efektu — prostřednictvím znečišťujících aerosolů v atmosféře. Drobné pevné a kapalné částice z průmyslu a spalování fosilních paliv odrážely část slunečního záření zpět do vesmíru a napomáhaly tvorbě oblačnosti. Fungovaly jako nechtěný „sluneční deštník".

Jenže v posledních dvou dekádách se vzduch postupně čistí. Přísnější emisní normy v Číně, Evropě i USA snížily průmyslové emise síry. A od roku 2020 vstoupily v platnost přísná pravidla Mezinárodní námořní organizace (IMO) omezující obsah síry v lodním palivu — globálně jedna z největších zdrojů aerosolového znečištění.

Výsledek: méně aerosolů znamená méně stínu — a přímočarý nárůst tepla, které skleníkové plyny „zachycují" u zemského povrchu. Vyčistili jsme vzduch, ale nezastavili výrobu CO₂. Zaplatili jsme daň z opomenutí.

Pařížská dohoda v ohrožení: 1,5 °C možná ještě tento rok

Pokud bude stávající tempo oteplování pokračovat, výsledky pěti datových sad ukazují průlom hranice 1,5 °C — ambiciózního cíle Pařížské dohody z roku 2015 — v následujícím časovém rozmezí:

• NASA GISS: kolem roku 2028 (tempo 0,36 °C/dekádu)
• NOAA: kolem roku 2028 (tempo 0,36 °C/dekádu)
• HadCRUT5: kolem roku 2029 (tempo 0,34 °C/dekádu)
• Berkeley Earth: kolem roku 2028 (tempo 0,36 °C/dekádu)
• ERA5 (Copernicus): již kolem roku 2026 (tempo 0,42 °C/dekádu)

Nejkonzervativnější odhad říká: před rokem 2030. Nejmírnější scénář (ERA5) naznačuje, že hranice může být překročena ještě letos. Tento rok, 2026, který jsme ještě nestihnuli pořádně začít.

Studie se odvolává na podrobnou analýzu Carbon Brief i na tiskovou zprávu Americké geofyzikální unie (AGU).

Co to znamená pro Česko?

Zrychlující se oteplování není abstraktní číslo na grafu. Pro středoevropský region, kam patří Česká republika, to konkrétně znamená:

• Intenzivnější sucha — jarní deficit srážek, který trápil českou zemědělskou krajinu i v letošním březnu, bude pravděpodobně výraznější a delší
• Silnější výkyvy počasí — kolísání mezi arktickým mrazem a rekordními teplotami, jaké zažívá Česko právě v těchto dnech, je přímo spojeno s oslabením tryskového proudění vlivem oteplujícího se Arktis
• Kratší bezpečné okno pro přechod na čisté zdroje energie — čas na snížení emisí CO₂ je kratší, než se myslelo

Stefan Rahmstorf připomíná, že klíčové je tempo snižování emisí: „Jak rychle se Země bude dál oteplovat, záleží nakonec na tom, jak rychle snížíme globální emise CO₂ z fosilních paliv na nulu."

Jsou i hlasy skeptické?

Věda je ze své podstaty sebekritická. Profesor Piers Forster z Leedské univerzity upozorňuje, že označení „zrychlení" je sice emotivní, ale matematicky nejednoznačné — záleží, jak definujeme referenční okno. Klimatoložka dr. Claudie Beaulieu zase zdůrazňuje, že zrychlení může být dočasné a vyžaduje další monitorování.

Tato opatrnost je vědecky legitimní. Nezpochybňuje však základní závěr: oteplování v posledním desetiletí je statisticky bezpečně prokázáno jako rychlejší než kdykoliv dříve v instrumentálně měřené historii. Jde o první studii, která to dokázala s takovou úrovní statistické jistoty.

Proč je tato studie přelomová

Vědci dlouho debatovali, zda posledních několik velmi teplých let (2023, 2024, 2025 jsou globálně rekordními roky za sebou) představuje skutečné zrychlení, nebo jen náhodu v rámci přirozené variability. Tato studie poprvé s jistotou nad 98 % říká: není to náhoda. Je to trend.

Přesně to dělá výzkum Rahmstorfa a Fostera výjimečným a alarmujícím zároveň. Ne proto, že by přinesl překvapivě nová data — ale proto, že poprvé statisticky jednoznačně potvrdil, co mnozí klimatologové tušili: planetu oteplujeme stále rychleji.