Ledový příkrov praská pod náporem oteplování
Data klimatologických modelů a satelitních měření jsou neúprosná. Antarktida ztrácí led rychlostí, která vědce znepokojuje. Podle zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a monitorovacích programů jako je Copernicus přichází kontinent ročně o stovky miliard tun ledu. Tento proces, hnaný oteplováním oceánů a atmosféry, nejenže přispívá ke globálnímu vzestupu hladiny moří, ale postupně odhaluje pevninu, která byla skryta po miliony let.
Zatímco tání ledovců v Grónsku plní titulky novin častěji, právě Západoantarktický ledový štít je považován za obzvláště nestabilní. Jeho kolaps by mohl v horizontu staletí zvednout hladinu světových oceánů o několik metrů. Pro Evropu i Česko, které je sice vnitrozemským státem, ale jehož ekonomika je úzce provázána s globálními obchodními trasami a přístavy, by takový scénář měl drtivé ekonomické i sociální dopady.
Jaký poklad se skrývá pod ledem?
Geologové se domnívají, že Antarktida, která byla kdysi součástí superkontinentu Gondwana spolu s Afrikou, Jižní Amerikou a Austrálií, ukrývá obrovské zásoby nerostných surovin. Předběžné geofyzikální průzkumy a geologické mapování naznačují existenci více než 900 významných minerálních ložisek.
Mezi nejčastěji zmiňované suroviny patří železná ruda v oblasti Prince Charles Mountains, uhlí v Transantarktickém pohoří, ale také drahé a strategické kovy jako měď, platina, zlato, stříbro a nikl. V dnešní době, kdy světová ekonomika prahne po surovinách pro zelené technologie, se pozornost upírá především na potenciální ložiska lithia, kobaltu a vzácných zemin, které jsou klíčové pro výrobu baterií, elektromobilů a větrných turbín. Právě Česko, jako průmyslová země závislá na dovozu těchto strategických surovin, by mohlo pocítit změnu na globálním trhu.
Zlatá horečka, nebo otevření Pandořiny skříňky?
Představa těžby v Antarktidě však naráží na dva zásadní problémy: extrémní podmínky a mezinárodní právo. Tím nejdůležitějším je Antarktický smluvní systém, který kontinent demilitarizoval a zasvětil ho mírové vědecké spolupráci.
Antarktický smluvní systém: Pevná hráz, nebo jen dočasná překážka?
Klíčovým dokumentem je takzvaný Madridský protokol z roku 1991 (Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě), který výslovně zakazuje veškeré aktivity spojené s těžbou nerostných surovin s výjimkou vědeckého výzkumu. Tento zákaz je sice časově neomezený, ale v roce 2048 se otevírá možnost jeho revize, pokud o to požádá jedna ze smluvních stran. Právě toto datum visí nad budoucností kontinentu jako Damoklův meč. Více informací o systému lze nalézt na stránkách Sekretariátu Antarktické smlouvy.
Ekologická noční můra
I kdyby byly právní překážky odstraněny, těžba v nejchladnějším, největrnějším a nejodlehlejším prostředí na Zemi by představovala bezprecedentní ekologické riziko. Antarktický ekosystém je extrémně křehký a jakýkoli průmyslový zásah by měl katastrofální následky. Úniky ropných látek, kontaminace těžkými kovy a fyzické zničení stanovišť by ohrozily unikátní faunu, od tučňáků a tuleňů po velryby a mořské ptactvo, jejichž populace jsou již nyní pod tlakem kvůli změně klimatu.
Globální šachová partie na ledovém poli
Navzdory mezinárodním dohodám se Antarktida stává dějištěm tiché geopolitické soutěže. Velmoci jako Rusko a Čína masivně investují do svých vědeckých programů a budují nové polární stanice. Mnozí analytici se domnívají, že tyto aktivity neslouží pouze vědě, ale také k mapování zdrojů a posilování strategických pozic pro případ, že by se v budoucnu otevřela debata o těžbě. Ani Spojené státy nezůstávají pozadu. V této složité hře má své místo i Česko, které prostřednictvím vědců z Masarykovy univerzity provozuje vědeckou stanici Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse. Česká věda tak přispívá k poznání tohoto unikátního kontinentu a zároveň udržuje Česko u stolu, kde se rozhoduje o jeho budoucnosti.
Dopady pro Česko a Evropu
Pro střední Evropu se může zdát Antarktida jako vzdálený problém. Opak je pravdou. Změna klimatu, která roztápí antarktické ledovce, způsobuje stále častější extrémy počasí i u nás – od vln veder po přívalové povodně. Zároveň platí, že jakýkoli otřes na globálním trhu se surovinami, který by případná těžba v Antarktidě způsobila, by měl přímý dopad na český průmysl. Otázka tedy nezní, zda se nás Antarktida týká, ale jak zodpovědně se jako mezinárodní společenství postavíme k ochraně posledního skutečně globálního dědictví lidstva.
Kdy by se teoreticky mohlo začít v Antarktidě těžit?
Teoreticky nejdříve po roce 2048. V tomto roce umožňuje Madridský protokol zahájit proces revize zákazu těžby. Tento proces by však byl velmi složitý a vyžadoval by souhlas většiny konzultativních stran Antarktické smlouvy. Nejedná se tedy o automatické vypršení zákazu.
Jaké konkrétní kovy z Antarktidy by byly pro českou ekonomiku nejdůležitější?
Pro českou ekonomiku, která je silně zaměřena na automobilový průmysl a pokročilé technologie, by byla klíčová případná dostupnost tzv. kritických surovin. Jedná se především o lithium, kobalt a prvky vzácných zemin, které jsou nezbytné pro výrobu baterií, elektromotorů a další elektroniky.
Existuje v Antarktidě už dnes nějaká komerční aktivita?
Ne, těžba nerostných surovin je zcela zakázána. Jedinými povolenými komerčními aktivitami jsou přísně regulovaný cestovní ruch a komerční rybolov v Jižním oceánu, který spravuje samostatná mezinárodní komise (CCAMLR) s cílem udržitelného lovu.