Neobvyklé srpnové maximum boří roční cykly
Světový oceán se za normálních okolností řídí stabilním sezónním rytmem. Vzhledem k tomu, že jižní polokoule disponuje výrazně větší plochou vodních mas než severní, globální průměr povrchových teplot moří (mezi 60° j. š. a 60° s. š.) tradičně kulminuje na konci jižního léta — v průběhu března a dubna. V srpnu naopak teploty obvykle klesají k celoročním minimům.
Rok 2026 však tento mechanismus zcela rozbil. Hodnota 21,1 °C představuje odchylku +0,67 °C vůči srovnávacímu průměru let 1991–2020 pro stejný kalendářní den. Dosavadní srpnové maximum z roku 2023 (20,98 °C) bylo překonáno o více než desetinu stupně, což je v oceánografickém měřítku obrovský energetický skok. K situaci přispěl nejen dlouhodobý akumulovaný ohřev vody v důsledku antropogenních emisí skleníkových plynů, ale také nástup a rychlé prohlubování teplé fáze ENSO v Tichomoří, na což meteorologové upozorňovali již během jarních měsíců v souvislosti s tím, jak svět čelí zesílenému oteplování.
Sílící El Niño a hrozba kategorie „Super El Niño“
Hlavním akcelerátorem aktuálního přehřívání je mohutný atmosféricko-oceánský jev El Niño v tropickém Pacifiku. Podle údajů, které publikoval vědecký portál DongA Science s odkazem na Korejskou meteorologickou správu (KMA), dosáhly teploty v monitorovací zóně rovníkového Tichého oceánu v polovině srpna hodnoty 29,6 °C, což je závratných 2,7 °C nad klimatickým normálem.
Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) odhaduje pravděpodobnost překročení hranice anomálie +2,0 °C ve východním Pacifiku na 63 %, což splňuje kritéria pro klasifikaci jako Super El Niño. Vzhledem k tomu, že jev El Niño běžně dosahuje svého vrcholu až na přelomu podzimu a zimy, existuje vysoké riziko, že tepelný obsah oceánů bude v dalších měsících ještě stoupat.
Na kritický vývoj upozornila také Samantha Burgess, vedoucí klimatické strategie při Evropském středisku pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF): „Nový rekord průměrné globální teploty mořského povrchu je dalším jasným signálem, že oceány jsou pod narůstajícím tlakem. El Niño dodává zemskému systému další energii, která se však vrství na oteplování nahromaděné za desítky let lidské činnosti.“
Mořské vlny veder a ohromná akumulace tepla do hloubky
Závažnost situace nespočívá pouze v tenké povrchové vrstvě vody. Satelitní měření a hlubinné bóje sítě Argo ukazují výrazný nárůst tepelného obsahu (ocean heat content) až do hloubek kolem 300 metrů. Voda má vysokou měrnou tepelnou kapacitu, funguje jako obrovský akumulátor tepla, které následně uvolňuje zpět do atmosféry jen velmi pomalu.
Podle klimatických záznamů se frekvence výskytu mořských vln veder od počátku 90. let 20. století více než ztrojnásobila. Tento fenomén se neomezuje pouze na otevřené oceány, ale projevuje se i v uzavřenějších pánvích a přímořských oblastech, což dokládají také aktuální teploty moří v oblíbených evropských destinacích, kde se hodnoty ve Středozemním moři na přelomu srpna a září běžně pohybují kolem 29 °C (např. Marsala 29,8 °C či Kérkyra 29,3 °C).
Dopady na atmosféru, srážky a tropické cyklóny
Přebytečné teplo v hydrosféře má přímé důsledky pro dynamiku globální atmosféry:
- Vyšší výpar a atmosférická vlhkost: Teplejší povrchová voda zvyšuje rychlost výparu. Teplejší vzduch pojme na každý 1 °C oteplení přibližně o 7 % více vodní páry (Clausius-Clapeyronův vztah), což zvyšuje potenciál pro bleskové přívalové srážky a lokální povodně.
- Intenzifikace tropických bouří: Teplota moře nad 26,5 °C je primárním palivem pro tajfuny a hurikány. Masivní zásoby tepla ve větších hloubkách zabraňují ochlazování hladiny při přechodu bouře a umožňují jejich rychlou intenzifikaci na nejvyšší kategorie.
- Tepelná roztažnost a růst hladin: Teplá voda zvětšuje svůj objem. Termální expanze je vedle tání pevninských ledovců jedním z hlavních motorů zrychlujícího se vzestupu mořské hladiny.
- Pokles schopnosti pohlcovat CO₂: Světový oceán absorbuje zhruba 30 % antropogenních emisí oxidu uhličitého. Rozpustnost plynů ve vodě s rostoucí teplotou fyzikálně klesá, což vytváří nebezpečnou pozitivní zpětnou vazbu podporující další oteplování.
Jak přesně služba Copernicus měří globální teplotu mořského povrchu?
Data pocházejí z reanalýzy ERA5 provozované ECMWF, která kombinuje satelitní radiometrická pozorování s měřeními ze sítě bójí a lodí. Globální průměr je počítán pro mimopolární oceán v pásmu mezi 60° severní a 60° jižní šířky v referenční hloubce přibližně 10 metrů pod hladinou.
Proč dosavadní teplotní rekord padl v srpnu a ne v březnu?
Březen bývá globálně nejteplejší, protože v něm kulminuje léto na vodou pokryté jižní polokouli. Letošní srpnový rekord způsobil výjimečný souběh: silná severomořská a středomořská letní maxima se propojila s prudce nastupujícím jevem Super El Niño v tropickém Pacifiku, což převážilo nad běžným sezónním cyklem.
