Svět ztratil cíl 1,5 °C: Přelomová zpráva odhaluje, kde stojíme a proč klimatická bitva nekončí

Zpráva, která harmonizuje 15 klimatických a energetických scénářů od 8 předních světových organizací, představuje dosud nejkomplexnější pohled na energetickou budoucnost planety. Výsledky jsou nemilosrdné: ani ten nejoptimističtější „realistický" scénář nedokáže udržet globální oteplení pod hranicí 1,5 °C do roku 2050.

Jak jsme cíl ztratili?

Pařížská dohoda z roku 2015 si vytýčila dva cíle — nepřekročit 2 °C a ideálně zůstat pod 1,5 °C. Druhý, ambicióznější cíl je nyní podle RFF „nevěrohodný". Důvodů je hned několik, a všechny se překrývají:

• Poptávka po elektřině roste rychleji, než kdo čekal. Masivní rozmach datových center poháněných umělou inteligencí a nástup elektromobility dramaticky zvyšují spotřebu po celém světě.
• Uhlí odchází příliš pomalu. Aby byl cíl 1,5 °C dosažitelný, muselo by uhlí klesat tempem nejméně 8 % ročně. Historické maximum? Pouhá 3 %. Mezera je propastná.
• Energetická bezpečnost vytlačuje klima na druhou kolej. Geopolitické turbulence — včetně války v Íránu a hrozby uzavření Hormuzského průlivu, kudy protéká velká část světové ropy — nutí vlády prioritizovat dostupnost a bezpečnost energie před dekarbonizací.
• Nová americká politika staví na fosilních palivech. Washingtonský obrat v klimatické politice zpomalil globální ambice a vyslal signál, že fosilní průmysl má zelenou ještě na řadu let.

Cíl 2 °C žije — ale jen stěží

Zpráva přináší i světlejší stránku: cíl omezit oteplení na 2 °C do konce století je stále dosažitelný — ovšem pouze za podmínky, že vlády zavedou ambiciózní klimatické politiky a skutečně je naplní. To je podmínka, kterou historicky selhávají implementovat právě v okamžiku, kdy by to bylo nejdůležitější.

Emisní scénáře naznačují, že globální emise by mohly vrcholit někde mezi lety 2030 a 2035. Poté by měly — v závislosti na politické vůli — klesat. Rozsah poklesu se ale liší dramaticky: od pouhých 6 % do 62 % oproti dnešním úrovním v roce 2050.

Obnovitelné zdroje: velký příběh úspěchu, ale nestačí to

Sluneční a větrná energie jsou světlým bodem jinak chmurného obrazu. Jejich roční růst mezi lety 2014 a 2024 přesáhl 18 % — tempo, které předčí i ta nejoptimističtější historická předpovídání. Ve všech scénářích zprávy tvoří vítr a slunce 40 až 72 % globální elektřiny v roce 2050, tedy více než dvojnásobek oproti současnosti.

Přesto to nestačí. Problémem není výroba elektřiny — tam obnovitelné zdroje triumfují. Problémem je doprava, průmysl a tepelné hospodářství, kde ropa a zemní plyn budou podle většiny scénářů hrát dominantní roli ještě desítky let. Zpráva odhaduje, že ropa bude pokrývat 69 až 78 % energetických potřeb dopravy i v roce 2050.

Čína vs. Indie: dva různé příběhy

Klíčovou proměnnou budoucnosti je Asie. Čína je na dobré cestě — poptávka po uhlí a ropě klesá, obnovitelné zdroje a jaderná energetika nabírají tempo bezprecedentní v lidské historii. Čínský sluneční průmysl exportoval jen v březnu 2026 rekordních 68 GW fotovoltaiky — celý svět se dívá s otevřenou pusou.

Indie je ale jiný příběh. Miliardová populace s rostoucím středním stavem pohání poptávku po energii nahoru — a velká část té energie zatím pochází z fosilních zdrojů. Indický energetický příběh rozhodne o globální bilanci možná více než cokoli jiného.

Co říkají vědci: nepropadejte panice, ale jednejte

Daniel Raimi, hlavní autor zprávy z Resources for the Future, apeluje na věcnost: „Neměli bychom ztratit naději jen proto, že překročíme 1,5 °C. Každý desetinný stupeň oteplení navíc znamená více lidského utrpení — ale také každý desetinný stupeň, který odvrátíme, zachrání životy a ekosystémy."

To je zásadní kontext. Klimatická změna není binární selhání — není to tak, že buď udržíme 1,5 °C a vyhrajeme, nebo to vzdáme. Každá politika, každá investice do čisté energie, každá tuna CO₂, která nevznikne, má reálný a měřitelný dopad na budoucí utrpení.

Co to znamená pro Česko?

Česká republika stojí před vlastní křižovatkou. Vláda zrušila v roce 2026 poplatek POZE (za podporu obnovitelných zdrojů), což sice ulehčí peněženkám domácností, ale vysílá smíšené signály ohledně dlouhodobé podpory čisté energetiky. Zároveň se rozbíhají nové výzvy Operačního programu Životní prostředí — v dubnu 2026 startuje příjem žádostí s alokací 1,5 miliardy korun na energetické úspory a obnovitelné zdroje.

Globální zpráva RFF je připomínkou: klimatická krize se neodehrává v abstraktní budoucnosti. Odehrává se teď, a Česko — přes svou malou velikost — je součástí globálního energetického příběhu, který tuto dekádu rozhodne o podobě planety příštím generacím.