Svět směřuje k oteplení až o 3 °C. Uhlí v energetice neztrácí vliv

Uhlí ustupuje pomaleji, než počítaly klimatické modely

Zatímco mezinárodní konference COP a klimatické iniciativy OSN v posledních letech opakovaně apelují na urychlený odklon od nejšpinavějšího fosilního paliva, realita globálního energetického trhu ukazuje odlišný vývoj. Americký ropný a energetický gigant ExxonMobil ve svém ročním strategickém výhledu, na který upozornil server Energy Connects, konstatoval, že světové emise oxidu uhličitého v polovině století dosáhnou 30 miliard metrických tun ročně.

To představuje téměř trojnásobek hodnoty, kterou klimatologové považují za nutný strop pro splnění cílů Pařížské dohody. Analytici společnosti proto navýšili odhad globálních emisí CO₂ pro rok 2050 o téměř 10 % oproti dřívějším projekcím. Důvodem je především pomalejší vytlačování uhelných elektráren v rozvíjejících se ekonomikách, zejména v asijsko-pacifickém regionu.

Přetrvávající poptávku po uhlí pohání hned několik faktorů. Trvale vyšší ceny zkapalněného zemního plynu (LNG) nutí řadu států upřednostňovat energetickou bezpečnost a cenovou dostupnost před dekarbonizací. Uhlí tak i nadále zůstává spolehlivým základním zatížením přenosových soustav tam, kde rozvoj nestabilních obnovitelných zdrojů naráží na technické a finanční limity.

Technologická řešení narážejí na vysoké náklady

Kromě stability dodávek v Asii hraje významnou roli také pomalejší adopce čistých technologií na západních trzích. V Evropě i ve Spojených státech dochází ke zpomalení tempa prodeje elektromobilů a váznou rovněž investice do zachytávání a ukládání uhlíku (CCS).

Tyto procesy vyžadují obrovský kapitál a narážejí na neochotu spotřebitelů i průmyslu nést zvýšené náklady. Ačkoliv se v sektoru objevují inovativní projekty, jako jsou rozsáhlá bateriová úložiště pro stabilizaci obnovitelných zdrojů nebo vysokoteplotní technologie typu uhlíkových baterií nahrazujících fosilní paliva, jejich celosvětový podíl na celkové energetické bilanci zatím nedosahuje tempa, které by dokázalo uhelné kapacity plnohodnotně a rychle nahradit. Podle odhadů si uhlí udrží přibližně 15% podíl na globálním energetickém mixu i v roce 2050.

Dopady oteplení o 2,5 °C až 3 °C očima meteorologie

Rozdíl mezi oteplením o 1,5 °C a 3 °C není lineární, ale přináší exponenciální nárůst extrémů počasí. Šestá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) i dlouhodobá data z evropského programu Copernicus dokládají, že překročení dvoustupňové hranice zásadně destabilizuje atmosférické procesy.

Pokud by se průměrná globální teplota zvýšila o 2,5 °C až 3 °C, znamenalo by to:

• Rozpad stability tryskového proudění (jet streamu): Zpomalení zonálního proudění vede k častějšímu vytváření blokujících tlakových výší. Pro mírné pásmo to znamená týdny trvající vlny veder v létě a dlouhé epizody sucha, které jsou náhle střídány intenzivními přívalovými srážkami.
• Zvýšení vlhkostní kapacity atmosféry: Každý další stupeň Celsia umožňuje atmosféře pojmout zhruba o 7 % více vodní páry (Clausius-Clapeyronův vztah). To zvyšuje kinetickou energii konvektivních bouří a četnost bleskových povodní.
• Ztrátu polárního ledu a vzestup hladin: Tříkrokový vzestup teploty nevratně urychluje tání pevninských ledovců v Grónsku a západní Antarktidě, což dlouhodobě mění cirkulaci oceánských proudů.

Očekávaný globální pokles emisí do roku 2050 o pouhých 25 % představuje propastný rozdíl oproti dvoutřetinové redukci, kterou IPCC stanovuje jako podmínku pro odvrácení nejhorších dopadů klimatické krize. Z meteorologického hlediska tak svět směřuje do éry, kdy se dříve výjimečné teplotní anomálie stanou běžným standardem ročních období.