Co je Zelený energetický koridor II a proč je průlomový
Indie, třetí největší producent elektřiny na světě, dlouhodobě bojuje s problémem, který dobře známe i v Česku — solární a větrné parky často vznikají daleko od míst, kde se elektřina skutečně spotřebovává. Bez odpovídající přenosové infrastruktury zůstává zelená energie „uvězněná" v odlehlých regionech.
Právě to má změnit projekt Green Energy Corridor-II (GEC-II), do kterého státní přenosová společnost Uttar Pradesh Power Transmission Corporation Limited (UPPTCL) investovala téměř 5 400 crore rupií (v přepočtu přes 14 miliard korun). V rámci GEC-II vzniká 21 nových rozvoden a související přenosová infrastruktura, která umožní evakuovat až 4 000 MW solární energie z regionu Bundelkhand — jedné z nejslunnějších oblastí severní Indie.
Nově spuštěný solární park Sunsure Energy v obci Kabrai je prvním projektem, který do této soustavy reálně dodává elektřinu. Připojuje se přes nově vybudovanou rozvodnu 220 kV Kabrai a energii přenáší 7 kilometrů dlouhým vyhrazeným vedením 132 kV. Pro Indii to znamená, že miliardová investice do GEC-II začíná přinášet první hmatatelné výsledky.
105 MWp na 282 akrech: čísla, která mluví sama za sebe
Solární park v Mahobě je jedenáctým zařízením Sunsure Energy ve státě Uttarpradéš a rozkládá se na ploše 282 akrů (přibližně 114 hektarů). Jeho výstavba byla dokončena v rekordních 4 měsících od podpisu smlouvy PPA (Power Purchase Agreement).
Co konkrétně elektrárna přinese:
- 16,7 crore jednotek (167 milionů kWh) čisté elektřiny ročně — to odpovídá spotřebě zhruba 140 000 indických domácností
- Roční úspora 120 000 tun CO₂, za celou životnost elektrárny přibližně 3 miliony tun
- Celkový instalovaný výkon Sunsure ve státě Uttarpradéš nyní dosahuje 365 MWp v 11 zařízeních
Pro představu: 167 milionů kWh ročně odpovídá zhruba třetině roční produkce české jaderné elektrárny Dukovany z jednoho bloku. A to mluvíme o solárním parku na ploše odpovídající přibližně 160 fotbalovým hřištím.
Open Access: model, který mění energetiku rozvojových zemí
Klíčovým prvkem úspěchu Sunsure Energy je model Open Access — tedy přímý prodej zelené elektřiny průmyslovým odběratelům mimo klasický distribuční monopol. V praxi to znamená, že velké továrny jako LG Electronics, Kajaria Ceramics, Jindal Stainless, Dabur nebo Bisleri nakupují solární elektřinu přímo od výrobce na základě dlouhodobých smluv PPA.
Tento model, který se v Indii masivně rozvíjí, umožňuje průmyslovým gigantům snížit uhlíkovou stopu až o 100 % a zároveň si zajistit stabilní cenu elektřiny na desetiletí dopředu. V Evropě podobné schéma známe jako Corporate PPA — v Česku ho využívají například společnosti jako Škoda Auto, která v roce 2024 podepsala kontrakt na odběr solární energie z parků v Rumunsku.
Indický solární zázrak pokračuje
Sunsure Energy, založená v roce 2014, dnes patří mezi nejrychleji rostoucí hráče indické zelené energetiky. Společnost je finančně podpořena švýcarským investičním gigantem Partners Group AG, který do ní vložil 400 milionů dolarů (přes 9 miliard korun). Aktuálně provozuje 800 MW obnovitelných zdrojů, dalších 7,1 GW je v různých fázích vývoje a výstavby napříč pěti indickými státy.
Ambiciózním cílem firmy je dosáhnout 10 GW provozní kapacity do roku 2030 a stát se největší společností pro průmyslovou dekarbonizaci v Indii a jihovýchodní Asii. V samotném Uttarpradéši plánuje do konce fiskálního roku 2026 rozšířit kapacitu na 500 MW, přičemž součástí této expanze bude i bateriové úložiště o výkonu 125 MW a kapacitě 500 MWh.
Relevance pro Česko a Evropu
Proč by měl solární park v indickém Bundelkhandu zajímat českého čtenáře? Odpověď je jednoduchá: infrastruktura.
Česká republika podobně jako Indie zažívá boom solární energetiky — v posledních letech byly v Česku připojeny desetitisíce nových fotovoltaických elektráren, převážně na rodinných domech. Jenže distribuční soustava, budovaná pro centralizovanou výrobu z uhelných elektráren, na tento nápor nestačí. Stále častěji slýcháme o odmítnutých žádostech o připojení nebo o nutnosti posilovat vedení. Více o indickém projektu najdete na oficiálních stránkách Sunsure Energy.
Indický přístup, kdy stát ve spolupráci se soukromým sektorem buduje specializovanou přenosovou infrastrukturu výhradně pro obnovitelné zdroje, je modelem, ze kterého bychom se mohli poučit. Evropská unie sice prostřednictvím programů jako Connecting Europe Facility podporuje přeshraniční přenosové kapacity, ale koordinovaný přístup k vnitrostátnímu připojování zelených zdrojů stále pokulhává.
Klimatické cíle potřebují přenosové sítě
Indie si stanovila cíl dosáhnout 500 GW kapacity obnovitelných zdrojů do roku 2030. Bez GEC-II a podobných projektů by to bylo jen přáním na papíře. Stejně tak evropský Green Deal a české klimatické závazky — včetně ukončení spalování uhlí do roku 2033 — vyžadují masivní investice do přenosové soustavy.
Česká legislativa v tomto směru již podnikla první kroky — novely energetického zákona v posledních letech zavedly institut tzv. akceleračních zón pro obnovitelné zdroje, které mají zjednodušit povolovací procesy a umožnit předběžnou rezervaci přenosové kapacity — tedy princip, který GEC-II v Indii realizuje v mnohem větším měřítku.
Co přesně znamená zkratka MWp u solárních elektráren?
MWp (megawatt-peak) označuje špičkový výkon fotovoltaické elektrárny za ideálních podmínek — tedy při intenzitě slunečního záření 1 000 W/m², teplotě článků 25 °C a standardním spektru záření. Reálný výkon se v průběhu dne a roku mění, takže elektrárna o výkonu 105 MWp vyrobí ročně méně energie, než kdyby běžela na plný výkon 24 hodin denně. Proto se uvádí i roční produkce v kWh — v tomto případě 167 milionů kWh.
Jaký je rozdíl mezi Open Access a klasickým modelem distribuce elektřiny?
V klasickém modelu vyrábí elektřinu elektrárna, prodává ji distributorovi a ten ji dodává koncovému zákazníkovi. V modelu Open Access si průmyslový odběratel nasmlouvá elektřinu přímo od výrobce (např. solárního parku) a za využití existující přenosové soustavy si ji „převede" do svého odběrného místa. Platí pouze regulovaný poplatek za přenos. Tento model je výhodný pro obě strany — výrobce má jistý odběr za dohodnutou cenu, odběratel získává zelenou energii bez nutnosti vlastní investice do elektrárny.
Kolik stojí výstavba solárního parku srovnatelného s tím v Mahobě?
Náklady na výstavbu velkých solárních parků se v Indii v roce 2026 pohybují kolem 25–35 milionů korun za instalovaný MWp (včetně pozemků a připojení). Park o výkonu 105 MWp tedy vyžaduje investici řádově 2,6–3,7 miliardy korun. V evropských podmínkách jsou náklady vyšší — obvykle 35–50 milionů Kč na MWp — kvůli dražším pozemkům, přísnějším normám a vyšším mzdám. Indie těží z levné pracovní síly, nižších cen komponentů (většina panelů se vyrábí v Asii) a vládních pobídek v podobě daňových úlev a zvýhodněných úvěrů.
