Výzkumný tým vedený Michielem Pilletem z University of Arizona a University of South Florida podrobil zkoumání celkem 993 druhů z čeledi kaktusovitých (Cactaceae). Vědci analyzovali 648 316 ověřených záznamů o jejich výskytu napříč Severní i Jižní Amerikou. O studii informoval server Down To Earth i environmentální magazín Inside Climate News.
Shrnutí v bodech
- Podle studie publikované v časopise Nature může do roku 2100 přijít přes 25 % z 993 zkoumaných druhů kaktusů o více než 80 % vhodného prostředí.
- Zahrnutí epizod extrémního sucha zvýšilo projekce těžkých ztrát biotopů z původních 1–15 % na 25–35 % podle emisního scénáře.
- Největší dopad hrozí centrům diverzity v Chile, Peru a severovýchodní Brazílii, kde lokální pokles druhové bohatosti přesáhne 25 %.
Chyba dosavadních modelů
Konvenční biologické projekce dosud pracovaly především s dlouhodobými průměry ročních teplot a srážkových úhrnů. Průměrná čísla ale vyhlazují výkyvy počasí, které v reálném světě rozhodují o přežití organismů. Rostliny nezabíjí mírně posunutý roční průměr, ale souběh týdnů bez kapky vody s extrémními teplotami přes den i v noci.
Autoři do výpočtů poprvé zapracovali prostorové projekce závažných suchých epizod. U 91 % druhů kaktusů poskytly tyto upravené modely přesnější shodu s reálným rozšířením než kalkulace založené pouze na průměrných hodnotách. V dřívějších odhadech se počítalo s tím, že o více než 80 % vhodného prostředí přijde jen 1 až 15 % druhů. Po započtení vln sucha toto číslo vyskočilo na 25 až 35 % v závislosti na zvoleném emisním scénáři.
Problém se netýká jen suchých oblastí Ameriky. Podobný mechanismus, kdy se kumuluje deficit vláhy v půdě a vysoký výpar, vede ke zranitelnosti vegetace po celém světě. Souvislosti mezi délkou suchých period a zátěží pro krajinu rozebírá i článek o tom, jak sucho a požáry vytvářejí nebezpečný cyklus, který mění strukturu porostů.
Oblasti s největším rizikem
Dopady nebudou rozložené rovnoměrně. Nejohroženější jsou přirozená centra druhové bohatosti kaktusů v Chile, Peru a v aridních oblastech severovýchodní Brazílie. V některých těchto regionech modely ukazují pokles druhové rozmanitosti kaktusů o více než 25 %.
V situaci, kdy by se druhy dokázaly šířit na nové lokality do vzdálenosti 100 kilometrů, by o část vhodného habitatu přišlo 69 až 72 % sledovaných zástupců čeledi. Pokud rostliny tuto schopnost přesunu nemají – což je u mnoha pomalu rostoucích a lokálně vázaných kaktusů běžné – podíl druhů se ztrátou habitatu stoupá na 84 až 85 %.
Dopady na pouštní společenstva
Kaktusy plní v aridních ekosystémech základní úlohu. Zadržují vodu, poskytují nektar a plody opylovačům, ptákům i hlodavcům a nabízejí úkryt před predátory. Zmenšení jejich populací přímo ovlivňuje návazné druhy živočichů, které v suchých měsících nemají jiný zdroj vláhy a potravy.
Již v roce 2015 zařadil globální audit 31 % kaktusů mezi taxony ohrožené vyhynutím. Výsledky nové studie ukazují, že při započtení meteorologických extrémů by se počet druhů splňujících kritéria pro zařazení do kategorie kriticky ohrožených (Critically Endangered) na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) mohl více než zdvojnásobit. IUCN plánuje nová data využít při chystané revizi hodnocení ohrožených druhů.
