Sucho mění jezera v měsíční krajinu: Varovný příběh z Floridy i Česka

Když jezera mizí pod nosem

V květnu 2025 zažil Tallahassee na Floridě jedno z nejhorších such v historii města. Místní jezera, která bývají během jarních měsíců plná vody, se během několika týdnů proměnila v suchá, popraskaná dna. Obyvatelé popisovali pohled na vyschlé nádrže jako „měsíční krátery“ nebo scény z „Jurského parku“ – bizarní, téměř nepřirozené krajiny, kde dříve pluly lodě a koupaly se rodiny.

Tallahassee obvykle patří mezi vlhčí oblasti jihovýchodních Spojených států. Průměrné roční srážky zde dosahují kolem 1500 milimetrů, což je více než dvojnásobek českého průměru. Přesto několik měsíců bez významných srážek v kombinaci s vysokými teplotami a intenzivním slunečním zářením stačilo k tomu, aby se hladina některých jezer propadla o několik metrů. Na dně zůstaly vystavené bahnité plochy, uschlé vegetace a ryby, které neměly kam uplavat.

Jako by toho nebylo dost, sucho zároveň dramaticky zvýšilo riziko lesních požárů. Na Floridě i v sousedních státech tehdy hasiči bojovali s desítkami ohnisek, která se šířila závratnou rychlostí díky vysušené vegetaci a silnému větru. Kombinace sucha, veder a větru se ukázala být smrtelně nebezpečná.

Jak se rodí extrémní sucho

Sucho není jen absence deště. Meteorologové rozlišují několik jeho forem. Meteorologické sucho vzniká, když srážky dlouhodobě klesají pod průměr. Hydrologické sucho se projevuje poklesem hladin řek, jezer a podzemních vod. A zemědělské sucho znamená nedostatek vláhy v půdě, který ohrožuje plodiny.

Každá z těchto forem má svou dynamiku. Meteorologické sucho může přijít rychle – během několika týdnů bez deště. Hydrologické sucho se však vyvíjí pomaleji, protože zásoby vody v nádržích, jezerech a podzemních horizontech vydrží déle. Jakmile ale tyto zásoby klesnou pod kritickou hranici, obnova může trvat měsíce, někdy i roky. Právě to se stalo v Tallahassee, kde roky nadprůměrných teplot a občasných suchých period vyčerpaly podzemní rezervoáry natolik, že jedna mimořádně suchá sezóna způsobila kolaps.

Vědci upozorňují, že sucha se v posledních desetiletích mění. Dříve šlo o lokální a poměrně krátkodobé jevy. Dnes jsou suchá častější, intenzivnější a zasahují rozsáhlejší oblasti. Důvodem je změna klimatu, která zvyšuje průměrné teploty a tím i výpar z půdy a vodních ploch. Dokonce i v oblastech, kde celkové množství srážek zůstává stejné, mohou vyšší teploty způsobit, že voda zmizí rychleji, než stačí doplnit.

Česká realita: sucho za dveřmi

Zatímco Floridě se v květnu 2025 konečně dostalo částečné úlevy v podobě dešťových přeháněk, Česká republika právě teď, v květnu 2026, čelí vlastní krizi. Podle aktuálních dat z portálu InterSucho je situace znepokojivá.

Ve vrstvě půdy do 100 cm je odchylka od obvyklého stavu extrémní až na 35 % území republiky. Postiženy jsou zejména oblasti od Šumavy přes Krušné hory, Český les až po Jeseníky, ale také nížiny v jižních Čechách, na Vysočině a na jižní Moravě. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) byly srážkové úhrny v posledním dubnovém týdnu na většině území nulové, což v kombinaci s letními teplotami přesahujícími 25 °C vytváří ideální podmínky pro prohlubování sucha.

Extrémně nízká vlhkost půdy pod 30 % věcné vodní kapacity byla naměřena na 75 % stanic ve vrstvě 0–10 cm, na 38 % stanic ve vrstvě 10–40 cm a na 11 % stanic ve vrstvě 50–100 cm. Lesní porosty jsou pod enormním stresem – podle odborníků se dvě třetiny lesů nacházejí ve stavu vysokého až extrémně vysokého stresu.

Podobně jako na Floridě i v Česku roste riziko požárů. Výstražné systémy hasičů jsou v pohotovosti a odborníci varují, že kombinace sucha, tepla a větru může vést k rychlému šíření ohně, zvláště v jehličnatých lesích, které jsou suchem nejvíce postiženy.

Proč se to děje právě teď

Aktuální sucho v Česku souvisí s přetrvávajícím vlivem tlakové výše, která nad střední Evropou drží suchý a teplý vzduch. Zatímco v minulých letech mohly přinést úlevu jarní bouřky, letos se srážková činnost omezuje na ojedinělé lokální přeháňky, které znamenají jen kosmetické zlepšení.

Podle klimatologů je tento stav v souladu s dlouhodobými trendy. Klimatická změna mění charakter srážek v celé Evropě – deště jsou sice někdy intenzivnější, ale častěji přicházejí ve formě krátkých, lokálních epizod. Mezi nimi se prodlužují suchá období, během kterých půda a vegetace trpí. V Česku se navíc projevuje takzvaný „zvýšený atmosférický výpar“ – vyšší teploty způsobují, že stejné množství srážek znamená méně dostupné vody pro rostliny a doplnění podzemních zásob.

Může Česko dopadnout jako Florida?

Případ z Tallahassee není vzdálenou exotikou. Je to varování, jak rychle se může situace zhoršit, když se sejdou několik faktorů: dlouhodobý deficit srážek, vysoké teploty a vyčerpané vodní rezervoáry. V Česku sice nemáme subtropické podnebí, ale právě proto jsme ještě zranitelnější. Česká krajina je závislá na pravidelných srážkách během celého roku a na pomalém doplňování podzemních vod v krásných, ale citlivých přírodních oblastech.

Řešení existují, ale vyžadují systematický přístup. Odborníci zdůrazňují potřebu změn ve skladbě lesů – nahrazení smrkových monokultur smíšenými porosty, které lépe snášejí sucho. Důležitá je také retence vody v krajině – obnova mokřadů, tůní a meandrů, které zadržují vodu a zpomalují její odtok. A v neposlední řadě je nutné přizpůsobit zemědělství novým podmínkám, například výběrem plodin a odrůd tolerantních k suchu.

Situace v květnu 2026 ukazuje, že sucho není abstraktní hrozba pro budoucnost. Je to realita, která se každoročně opakuje s větší intenzitou. Ať už jde o vyschlá jezera na Floridě nebo popraskanou půdu na Šumavě, příroda nám posílá jasný signál: voda je vzácný zdroj, kterého si musíme začít vážit dřív, než bude pozdě.