Když se dlouhé týdny sucha setkají s prudkým přívalovým deštěm a zastaralou kanalizací, vznikne smrtící koktejl. Přesně to se minulý týden odehrálo na řece Chattahoochee protékající americkou Atlantou, kde během jediné noci uhynuly tisíce ryb na více než třicetikilometrovém úseku. Podle ochránců řeky šlo o takzvanou dokonalou bouři — výjimečně nebezpečnou kombinaci meteorologických a infrastrukturních faktorů, která ukazuje, jak křehké mohou vodní ekosystémy v éře klimatické změny být.
Co se na řece Chattahoochee stalo
Ve středu 20. května 2026 odpoledne zasáhla centrum Atlanty intenzivní bouřka, která během krátké doby přinesla až 75 milimetrů srážek. Pro město sužované obdobím sucha to znamenalo náhlý příval vody, který dopadl na vyprahlou půdu s omezenou schopností vsakování. Dešťová voda, ohřátá na rozpáleném asfaltu a betonu, se smísila s odpadními vodami a společně zamířila do říčního systému. Jason Ulseth, výkonný ředitel organizace Chattahoochee Riverkeeper, popsal situaci jako "dokonalou bouři". Podle něj sehrály roli tři klíčové faktory: dlouhodobé sucho, které snížilo průtok řeky na minimum, ohřátá dešťová voda z městských povrchů a přepad splaškové a dešťové kanalizace. "Objem dešťové a odpadní vody výrazně převýšil objem vody v řece," uvedl Ulseth pro stanici WSB-TV. Ryby nezemřely na toxicitu znečištění, ale doslova se udusily — teplá voda totiž obsahuje podstatně méně rozpuštěného kyslíku než voda chladná. Situaci ještě zhoršil takzvaný West Area Tunnel, více než třináctikilometrový podzemní kolektor, který v Atlantě slouží k dočasnému skladování surové splaškové a dešťové vody před jejím čištěním. Během středeční bouřky se tunel zcela naplnil a přebytek nekontrolovaně přetekl přímo do potoka Peachtree Creek a následně do řeky Chattahoochee. Černé kaly, které Ulseth následně objevil na březích řeky v délce několika kilometrů, pocházely pravděpodobně právě z tohoto přepadu.Meteorologický mechanismus: Proč teplá voda zabíjí
Abychom pochopili, co se v Atlantě stalo, musíme se podívat na fyziku vody. Množství kyslíku, které se dokáže ve vodě rozpustit, klesá s rostoucí teplotou. Při 20 °C pojme litr sladké vody přibližně 9 miligramů kyslíku, při 30 °C už jen asi 7,5 miligramu — tedy o zhruba 17 procent méně. Pro srovnání: studenovodní ryby, jako jsou pstruzi, začínají být ve stresu, když koncentrace klesne pod 8 mg/l, teplovodní druhy potřebují alespoň 5 mg/l. Když se navíc do toku dostane velké množství organického materiálu ze splašků, bakterie jej začnou okamžitě rozkládat — a při tom spotřebovávají další kyslík. Vzniká tak dvojitý efekt: vody je málo (kvůli suchu), a to málo vody navíc přichází o rozpuštěný kyslík rychleji, než ho dokáže doplnit z atmosféry. Ryby, zejména větší jedinci, kteří mají vyšší nároky na kyslík, hynou během několika hodin. Tento fenomén není v meteorologii nijak neznámý. Odborně se mu říká hypoxie vyvolaná teplotním znečištěním a patří mezi nejčastější příčiny masových úhynů ryb na světě. Klíčovým spouštěčem přitom bývá právě kombinace dlouhého sucha a následného intenzivního deště — dva extrémy, které podle klimatologů budou v důsledku klimatické změny stále častější.Může se něco podobného stát v Česku?
Odpověď je bohužel ano. A dokonce se to již několikrát stalo. Nejznámějším případem je ekologická katastrofa na řece Odře z léta 2022, kdy na česko-polské hranici uhynulo více než 100 tun ryb napříč desítkami druhů. Tehdy sice hlavní roli sehrála toxická zlatá řasa (Prymnesium parvum), ale i zde bylo spouštěčem extrémně nízké průtokové množství vody způsobené suchem v kombinaci s vysokými letními teplotami a znečištěním z průmyslových zdrojů. Česká republika zažívá v posledních letech stále častější epizody sucha. Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu patřily roky 2018, 2019 i 2022 k nejsušším v historii měření. Letošní květen 2026 je na tom sice srážkově o něco lépe, ale hydrologické sucho — tedy nízké stavy podzemních i povrchových vod — přetrvává v mnoha regionech, zejména na jižní Moravě a ve středních Čechách. Kombinace nízkého průtoku v řekách a náhlého přívalového deště, který spláchne znečištění z městských ulic a zemědělských ploch, je receptem na podobnou katastrofu i v českých podmínkách. Zvláště zranitelné jsou menší toky protékající městy, kde starší kanalizační systémy nejsou dimenzovány na extrémní srážkové události — takzvané přívalové povodně z přívalových dešťů.Role klimatické změny
Atlantská událost zapadá do širšího globálního vzorce. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vede oteplování atmosféry ke dvěma protichůdným, avšak vzájemně se posilujícím trendům: delším a intenzivnějším obdobím sucha na jedné straně a silnějším přívalovým srážkám na straně druhé. Teplejší vzduch totiž dokáže pojmout více vodní páry — zhruba o 7 procent více na každý stupeň oteplení — což znamená, že když už prší, prší intenzivněji. Tento fenomén, známý jako "weather whiplash" (česky přibližně "meteorologický bič"), pozorujeme stále častěji i ve střední Evropě. Stačí vzpomenout na suchý rok 2022, po kterém následovaly povodně v roce 2024, nebo na extrémní výkyvy mezi tropickými vedry a přívalovými dešti během posledních letních sezón. Každý takový výkyv přitom zatěžuje nejen zemědělství a vodní hospodářství, ale právě i vodní ekosystémy.Co bude dál s řekou Chattahoochee
Podle Jasona Ulsetha zůstává řeka Chattahoochee navzdory úhynu relativně čistá — testy ukázaly nízké hladiny bakterií E. coli, což znamená, že voda není významně kontaminována fekáliemi. Rybí populace se může časem obnovit, ale bude to trvat měsíce až roky, zejména u pomaleji rostoucích druhů. Georgijská divize ochrany životního prostředí (EPD) ve spolupráci s atlantským odborem vodohospodářství nyní vyšetřuje přesné příčiny katastrofy. Na tento čtvrtek je naplánováno společné jednání, jehož cílem je určit konkrétní podíl jednotlivých faktorů a navrhnout opatření, která by podobným událostem v budoucnu zabránila. V sázce je přitom hodně — Chattahoochee je nejen zdrojem pitné vody pro miliony obyvatel metropolitní oblasti Atlanty, ale také oblíbeným rekreačním cílem.Jak rychle se může rybí populace v řece po takovém úhynu obnovit?
Rychlost obnovy závisí na rozsahu úhynu a typu zasažených druhů. U rychle se množících druhů (například kaprovitých ryb) může částečná obnova nastat již během jedné sezóny. Pomaleji rostoucí a déle žijící druhy, jako jsou sumci nebo jeseteři, však potřebují několik let až dekádu. Klíčovým předpokladem je, že se neopakují podmínky, které úhyn způsobily — tedy že se obnoví normální průtok a kvalita vody.
Proč městské kanalizační systémy nezvládají extrémní deště?
Většina městských kanalizací — včetně té atlantské i mnoha českých — byla projektována v době, kdy se s extrémními srážkovými událostmi dnešního rozsahu nepočítalo. Jde o takzvané jednotné kanalizační systémy, kde dešťová a splašková voda proudí stejným potrubím. Při přívalovém dešti kapacita nestačí a systém musí přebytek odlehčit přímo do vodních toků, aby nedošlo k vytopení ulic a sklepů. Modernizace těchto systémů je technicky náročná a extrémně nákladná.
Je voda v Chattahoochee po této události bezpečná pro koupání?
Podle měření Chattahoochee Riverkeeper vykazuje řeka nízké hladiny bakterií E. coli, což naznačuje, že fekální znečištění není na nebezpečné úrovni. To ovšem neznamená, že koupání je zcela bez rizika — zejména v blízkosti míst, kde se usadily černé kaly z kanalizačního přepadu. Odborníci doporučují vyčkat na výsledky komplexních testů kvality vody, které provedou státní úřady.
