Shrnutí v bodech
- Podle zprávy IEA má instalovaný výkon obnovitelných zdrojů na Blízkém východě do roku 2031 vzrůst na trojnásobek.
- Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie zajišťují přes 90 % veškerého přírůstku nových solárních kapacit v regionu.
- Na provoz klimatizací a chlazení budov v zemích Zálivu připadá až 70 % veškeré spotřebované elektrické energie.
- Pro splnění vytyčených cílů čisté energie do roku 2030 chybí státům GCC investice ve výši 60 miliard dolarů.
Expanze fotovoltaiky na Blízkém východě
Podle redakční analýzy deníku The National tvoří solární fotovoltaika hlavní pilíř energetické transformace arabských monarchií. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty (SAE) v současnosti generují více než 90 % veškerého přírůstku nového solárního výkonu na celém Blízkém východě. Saúdská Arábie plánuje pětinásobné navýšení instalovaného výkonu čistých zdrojů, zatímco SAE směřují k pozici největšího producenta solární elektřiny na jednoho obyvatele na světě.
V emirátech samotných prochází energetika postupnou proměnou. Podle dat analytické skupiny Ember a tamních úřadů zajišťuje zemní plyn stále 68,27 % výroby elektřiny v SAE, jádro pokrývá 22,92 % a solární zdroje dosahují podílu 8,58 %. Vládní společnost Emirates Water and Electricity Company (EWEC) schválila plán navýšit solární výkon do roku 2030 o 606 %. Solární park Mohammeda bin Rašída v Dubaji, původně navržený pro výkon 1 000 MW, byl rozšířen na plánovanou kapacitu přes 8 000 MW do roku 2030. Samotný emirát Abú Zabí cílí na 5,6 GW instalovaného fotovoltaického výkonu.
Extrémní spotřeba tažená chlazením a odsolováním
Přechod na čisté zdroje nevychází pouze ze snahy plnit závazky uhlíkové neutrality k rokům 2050 a 2060. Důvodem je strmý růst domácí spotřeby. Ministerstvo energetiky v Abú Zabí počítá s tím, že poptávka po elektřině v emirátu do roku 2050 stoupne na dvojnásobek. Velkou část této zátěže tvoří klimatizace. Na chlazení budov padne v letních měsících v Perském zálivu až 70 % veškeré vyrobené elektřiny.
Druhým faktorem je zajištění pitné vody. Státy Zálivu produkují více než 40 % celosvětového objemu odsolené mořské vody. Původní termální odsolovací stanice, které spalovaly ropu a plyn přímo na pobřeží, ustupují systémům reverzní osmózy napájeným elektřinou ze sítě. K tomu přistupuje nová spotřeba velkých výpočetních a datových center pro umělou inteligenci, jejichž výstavba v regionu zrychluje. Nahrazení fosilních paliv fotovoltaikou v domácí síti umožňuje těžařům exportovat ropu a plyn na mezinárodní trhy s vyšší marží.
Infrastrukturní překážky a nutnost bateriových úložišť
Fotovoltaické panely v pouštních podmínkách čelí specifickému namáhání. Vysoké letní teploty snižují provozní účinnost křemíkových článků. Jemný písek a prachové bouře navíc vytvářejí na povrchu panelů nánosy, které bez pravidelného čištění robotickými kartáči srážejí produkci o desítky procent.
Výroba ze slunce kolísá během dne a zcela chybí v noci, kdy spotřeba klimatizací neklesá. Státy Zálivu proto musejí masivně investovat do systémů skladování. Právě rozmach velkokapacitních instalací typu BESS ukazuje, jak se mění řízení spotřeby; podrobněji se tomuto tématu věnuje článek o rozvoji solárně-bateriových systémů. Podle analýzy Baker Institute Center for Energy Studies činí investiční mezera, kterou musí země GCC do roku 2030 překlenout pro splnění svých cílů v obnovitelných zdrojích, plných 60 miliard dolarů.
Limity izolovaných soustav a fyzická ochrana sítí
Elektrizační soustavy jednotlivých států Zálivu fungují převážně odděleně. Společný propojovací systém GCC Interconnection Grid dosud slouží primárně jako nouzová rezerva při výpadcích velkých elektráren, nikoli jako platforma pro každodenní přeshraniční obchodování s přebytky energie. Pokud Omán v poledních hodinách vyrobí více solární elektřiny, než dokáže spotřebovat, chybí dostatečně kapacitní vedení, které by energii přeneslo do Kuvajtu nebo Saúdské Arábie.
Do plánování navíc vstupují bezpečnostní rizika. Útoky bezpilotních letounů na energetickou infrastrukturu na Blízkém východě v minulých letech vedly k přepracování stavebních standardů. Nové rozvodny a transformovny vyžadují fyzické bariéry a redundantní trasy vedení. Zajištění bezpečnosti stovek kilometrů dálkových přenosových tras přes pouštní oblasti se stává stejně nákladnou položkou jako samotný nákup fotovoltaických technologií.
