Španělsko urychluje přechod na syntetické letecké palivo. Íránská krize odhalila zranitelnost Evropy

Krize v Perském zálivu odhalila křehkost evropského letectví

Letectví je páteří globální mobility, ale zároveň jedním z největších producentů emisí skleníkových plynů. Evropa si tuto skutečnost dlouho spojovala především s klimatickými cíli a regulacemi jako ReFuelEU, které mají postupně zvyšovat podíl udržitelných paliv. Avšak současná krize na Blízkém východě přinesla daleko naléhavější a pro běžné cestující hmatatelnější problém: ceny leteckého kerosinu se zdvojnásobily a zásoby se tenčí nebezpečnou rychlostí.

Podle analýzy organizace Transport & Environment Evropská unie dováží přibližně 95 % své ropy. Přibližně třetina veškerého dodávaného leteckého paliva — ať už ve formě surové ropy zpracované v evropských rafineriích, nebo již hotového kerosinu — proudí přes Hormuzský průliv. Částečné přerušení této klíčové námořní tepny stačilo k tomu, aby se na trhu roztočila cenová spirála.

Důsledky nezůstaly teoretické. Německá letecká společnost Lufthansa oznámila zrušení 20 000 letů na podzimní sezónu. Fatih Birol, ředitel Mezinárodní agentury pro energii, varoval, že Evropě zbývá „možná šest týdnů" zásob leteckého paliva. Pro evropské aerolinie i cestující to není otázka vzdálené budoucnosti, ale přímé hrozby pro fungování celého odvětví.

Kolik stojí geopolitická prémie? Mnohem víc, než si myslíme

Často se diskutuje o tom, že zelená pravidla zdražují letenky. Reálná čísla však ukazují něco jiného. Na průměrném vnitroevropském letu přidává současná geopolitická prémie za fosilní paliva každému cestujícímu 29 eur k ceně letenky. Povinný příspěvek v rámci ReFuelEU přitom činí pouhých 0,70 eura. To znamená, že náklad spojený s nestabilními dodávkami ropy je na krátkých tratích 41krát vyšší než náklad na plnění klimatických cílů.

Na dálkových linkách, které odpovídají za naprostou většinu emisí letectví a zároveň unikají uhlíkovým trhům, je rozdíl ještě výraznější. Geopolitická prémie zde dosahuje 88 eur na pasažéra, zatímco ReFuelEU přidává pouhé 3 eura. Poměr je tedy zhruba 29:1 v neprospěch závislosti na ropě.

„Íránská krize je nejjasnější možná demonstrace toho, že problém letectví není klimatická regulace, ale jeho závislost na ropě," řekl pro média Ioan Bucuras, zástupce ředitele T&E Španělsko. „Každé euro investované do eSAF dnes je pojistkou proti budoucím energetickým šokům a sázkou na evropskou průmyslovou suverenitu."

Co je eSAF a proč je pro Evropu klíčové

Zkratka eSAF (electronic Sustainable Aviation Fuel, tedy syntetické udržitelné letecké palivo) označuje kapalná paliva vyráběná z obnovitelné elektřiny, vody a zachyceného oxidu uhličitého. Proces zahrnuje elektrolýzu vody za pomoci zeleného vodíku a následnou syntézu kapalných uhlovodíků, které jsou chemicky téměř identické s konvenčním kerosinem. Díky tomu je možné je používat v stávajících letadlech bez nákladných úprav motorů nebo palivové infrastruktury.

Zatímco klasická biopaliva čelí kritice kvůli konkurenci o půdu s potravinářským zemědělstvím, eSAF může být vyráběno prakticky kdekoliv, kde je dostatek obnovitelné elektřiny — tedy ideálně v Evropě, která masivně rozvíjí větrné a solární zdroje. Vedle snížení uhlíkové stopy nabízí eSAF také strategickou nezávislost na dovozech surovin z nestabilních regionů.

Španělsko vstupuje do hry, ale zatím bez peněz

V reakci na dramatický vývoj ve Středomoří a Perském zálivu poslala koalice více než 21 španělských organizací otevřený dopis vládě v Madridu. Signatáři zahrnují celý hodnotový řetězec — od aerolinií a výrobce letadel Airbus přes obnovitelné energetiky jako UNEF (solární asociace) a AEE (větrná asociace) až po průmyslové developery e-paliv včetně RIC Energy, Hy24 nebo Enagás Renovable.

Skupina vyzývá Španělsko, aby své členství v eSAF Early Movers Coalition proměnilo v konkrétní finanční závazek před zasedáním EU Transport Council 26. června 2026. Německo už potvrdilo příspěvek až 2 miliardy eur na pilotní aukci eSAF prostřednictvím mechanismu H2 Global. Lucembursko a Portugalsko rovněž signalizovaly zájem. Španělsko by podle koalice nemělo zůstat stranou, zvlášť když má na svém území průmyslové projekty v různých fázích vývoje.

„Španělsko má již průmyslové projekty a odhodlané aktéry napříč celým hodnotovým řetězcem. Červnová Rada je příležitostí. Pokud Španělsko nebude u stolu, když se rozhoduje o rozpočtu pilotní aukce, španělské projekty zůstanou mimo," varoval Ioan Bucuras.

Tři bariéry a mechanismus, který je může zlomit

Dopis identifikuje tři konkrétní překážky bránící masivním soukromým investicím do průmyslových závodů na eSAF:

1. Nejistota dlouhodobých příjmů a odběratelských smluv — bez záruk budoucího odbytu si investoři netroufají stavět továrny v řádech miliard.
2. Technologické riziko prvních projektů — první velké závody na eSAF ještě nemají dostatečně dlouhou provozní historii, která by uklidnila banky a pojišťovny.
3. Nesoulad mezi životností aktiv a ochotou kupujících — eSAF závody mají životnost 25–30 let, zatímco aerolinie jsou ochotny podepisovat odběratelské smlouvy na výrazně kratší dobu.

Jako řešení koalice navrhuje dvoustranný aukční mechanismus provozovaný veřejně podporovaným zprostředkovatelem. Ten by stál mezi výrobci a kupujícími a nabízel developerům dlouhodobé smlouvy s předvídatelnými příjmy, zatímco aerolinkám by dodával palivo za konkurenceschopné ceny. Model je inspirován úspěšným H2 Global, který již podpořila Evropská komise v rámci Sustainable Transport Investment Plan (STIP).

Peníze jsou na stole, otázka je, kdo je uchopí

Španělsko už vyčlenilo třetinu z 415 milionů eur alokovaných v rámci aukcí Evropské vodíkové banky právě na projekty pro námořní a leteckou dopravu. Signatáři dopisu to považují za dobrý signál záměrů, ale trvají na tom, že politický závazek musí následovat přímá účast v evropském aukčním mechanismu a konkrétní rozpočtové položky.

Zdroje by měly přijít z Nástroje na podporu oživení a odolnosti (RRF) a výnosů z obchodování s emisemi (ETS). Evropská unie má tedy nástroje, jak rozhýbat průmyslovou výrobu eSAF, aniž by to znamenalo nové zatížení daňových poplatníků. Zároveň by podpora eSAF mohla významně posílit evropskou energetickou bezpečnost a snížit expozici vůči výkyvům na globálních trzích s ropou.

Pro Českou republiku má španělská iniciace širší kontext. České letiště Václava Havla je jedním z nejvytíženějších v regionu střední Evropy a české aerolinie jsou stejně jako jejich evropští konkurenti vystaveny cenovým šokům na trhu s palivy. S českou vládou, která v roce 2025 schválila aktualizovanou vodíkovou strategii, by se mohly otevřít cesty k účasti na podobných aukčních mechanismech i pro tuzemské investory. Zelený vodík a e-paliva totiž nejsou jen otázkou ekologie — stávají se nástrojem hospodářské a energetické bezpečnosti.

Dopady na běžné cestující

Co všechno znamená pro člověka, který si kupuje letenku na dovolenou nebo služební cestu? V krátkodobém horizontu bohužel vyšší ceny. Geopolitická prémie se promítá do cen letenek okamžitě, a to mnohem výrazněji než jakýkoliv zelený příplatek. V dlouhodobém výhledu však masivní rozvoj domácí produkce eSAF může ceny stabilizovat a snížit závislost letectví na nestálých světových trzích s ropou.

Zároveň je třeba si uvědomit, že dálkové lety, které generují nejvíce emisí, zůstávají zcela mimo dosah uhlíkových trhů. To znamená, že jejich environmentální náklady nejsou internalizovány a letenky jsou tak proti ekologickým alternativám uměle zlevněny. eSAF může tuto nerovnováhu částečně napravit tím, že nabídne cestu k dekarbonizaci i bez nákladné přestavby celého letového parku.