Počasí v březnu 2026 názorně předvedlo, jak může být výroba solární energie v různých částech Evropy diametrálně odlišná. Analýza společnosti Solcast, která se specializuje na sledování a předpověď solárního osvitu, ukázala fascinující kontrast mezi jihem a středem kontinentu. Zatímco jedna část Evropy bojovala s přírodními živly, které omezovaly produkci, druhá si užívala ideálních podmínek, které naopak výrobu maximalizovaly.
"Krvavý déšť" a prachová clona nad jihem
Začátek března přinesl do jižní Evropy nečekaného nepřítele solárních panelů – prach ze Sahary. Masivní oblaka prachu se přehnala přes Středozemní moře a zasáhla Portugalsko, Španělsko, Francii a především Itálii. Tento jev měl hned dva negativní dopady. Zaprvé, prachové částice v atmosféře pohlcovaly a rozptylovaly sluneční záření, čímž se snížila jeho intenzita dopadající na zem.
Druhým, a možná ještě závažnějším problémem, bylo masivní znečištění povrchu solárních panelů. Situaci zhoršila bouře Regina, která se v té době zformovala nad Portugalskem. Srážky spojené s bouří na sebe navázaly prachové částice a v podobě takzvaného "krvavého deště" je doslova přilepily na povrch fotovoltaických panelů. Vytvořená vrstva špíny pak fungovala jako clona, která bránila slunečním paprskům v přístupu k fotovoltaickým článkům.
Konkrétní čísla jsou alarmující. Například v oblasti Madridu způsobila prachová clona v atmosféře pokles špičkového výkonu elektráren o více než 15 % ve dnech od 3. do 5. března. Tento kombinovaný efekt atmosférického prachu a následného znečištění panelů dočasně, ale výrazně, ochromil výrobu elektřiny v celém regionu.
Střední Evropa na solární vlně
O tisíc kilometrů severněji byla situace zcela opačná. Střední a východní Evropa se po většinu března nacházela pod vlivem rozsáhlé a stabilní tlakové výše. Ta potlačovala tvorbu oblačnosti a zajistila dlouhé hodiny jasného nebe a mimořádně vysoké hodnoty slunečního osvitu. Z této situace těžilo i Česko.
Zatímco jih trpěl, země jako Německo, Polsko a pravděpodobně i Česká republika zažívaly solární boom. Data ukazují, že výroba solární energie překonala dlouhodobé průměry o značná čísla:
- Severní Francie: přibližně o 15 % více
- Německo: přibližně o 10 % více
- Polsko: až o 25 % více
- Severní Ukrajina: přibližně o 20 % více
Tato meteorologická situace byla posílena silně pozitivní fází Severoatlantické oscilace (NAO), která odkláněla dráhy tlakových níží dále na sever ke Skandinávii. Pro střední Evropu to znamenalo méně oblačnosti a srážek, než je pro březen typické, a tedy ideální podmínky pro fotovoltaiku.
Ledový obrat na konci měsíce
Ani příznivé podmínky ve střední Evropě však nevydržely celý měsíc. V posledním březnovém týdnu došlo k prudké změně. Hluboká brázda nízkého tlaku vzduchu postoupila z Atlantiku a přinesla s sebou vpád studeného polárního vzduchu, který byl spojen s rozpadem polárního víru. To znamenalo konec slunečného počasí.
Rozšířila se oblačnost, teploty klesly a objevilo se pozdní sněžení, které nejen snížilo dostupný sluneční svit, ale přineslo i riziko dalšího znečištění panelů, tentokrát sněhem. Současně se 25. března u Itálie zformovala bouře Deborah, která postupovala dále na východ. Přinesla silný vítr o síle hurikánu, přívalové deště a bouřky, které zasáhly jih a jihovýchod Evropy. V Chorvatsku se kvůli poškození infrastruktury ocitlo bez proudu na 18 000 lidí.
Pro Itálii to byla rána z milosti – po problémech s prachem na začátku měsíce přišly na konci silné bouře. Měsíční průměr výroby solární energie v některých italských oblastech klesl na přibližně 3 kWh/m²/den, což je výrazně pod dlouhodobým průměrem 3,7 kWh/m²/den.
Co to znamená pro Česko a energetickou bezpečnost?
Události z března 2026 jsou cennou lekcí o realitě obnovitelných zdrojů. Ukazují, že solární energetika je silně závislá na meteorologických podmínkách, které mohou být lokálně velmi nepříznivé. Zároveň ale dokládají obrovskou výhodu propojené evropské sítě a geografické diverzifikace.
Když jih Evropy čelil výpadkům, střed kontinentu vyráběl na plný výkon a mohl tento deficit částečně kompenzovat. Tato nestálost podtrhuje nutnost investic do tří klíčových oblastí: přesné meteorologické předpovědi pro energetiku, rozvoj velkokapacitních úložišť energie (např. baterií) a posilování mezinárodních přenosových soustav. Právě kombinace těchto prvků může zajistit, že i při lokálních výkyvech počasí zůstane celá síť stabilní a spolehlivá. Pro Českou republiku, která masivně investuje do fotovoltaiky, je to jasný signál, že samotné panely k zajištění energetické soběstačnosti nestačí.
Může saharský prach ovlivnit i solární elektrárny v České republice?
Ano, oblaka saharského prachu se mohou dostat i nad střední Evropu, i když se to děje méně často a s menší intenzitou než ve Středomoří. I zde mohou dočasně snížit výkon panelů jak znečištěním atmosféry, tak jejich pokrytím. Jarní deště však obvykle panely relativně rychle očistí.
Jak přesně znečištění snižuje výkon fotovoltaického panelu?
Vrstva prachu, pylu nebo jiné špíny fyzicky blokuje část slunečního světla, které by jinak dopadlo na fotovoltaické články. Tím se přímo snižuje množství vyrobené elektřiny. Funguje to podobně, jako byste přes panel položili poloprůhlednou fólii. V prašných oblastech je proto pravidelné čištění panelů klíčové pro udržení jejich maximální efektivity.
Znamená tato nestálost, že se na solární energii nelze spolehnout?
Znamená to, že její výroba je proměnlivá. Klíčem není spoléhat se na jediný zdroj nebo jedinou lokalitu. Spolehlivý a odolný energetický systém tvoří kombinace geograficky rozmanité sítě obnovitelných zdrojů, velkokapacitních úložišť energie (jako jsou baterie), záložních zdrojů a velmi přesných předpovědí výroby.