Prudký nástup extrémského počasí: Léto předběhlo kalendář
Klimatické podmínky, které obvykle vedou k vrcholu požární sezóny v polovině srpna, dorazily letos o více než měsíc dříve. Extrémní zimní i jarní deficit sněhové pokrývky v kombinaci s dlouhodobým suchem připravily vegetaci v Severní Americe i v jihozápadní Evropě k okamžitému vzplanutí už během května a června.
Rozsáhlé tlakové výše vytvořily nad celými kontinenty takzvané teplotní kopule (heat domes). Ty fungovaly jako poklice, pod nimiž se horký vzduch stlačoval, dále ohříval a vysušoval půdu i lesní porosty. Když se k těmto podmínkám přidala ranná fáze jevu El Niño, jež podle Světové meteorologické organizace dosahuje rekordní intenzity, meteorologické síly se spojily v ničivý řetězec.
Dým urazil 4 000 kilometrů: Jet stream jako pásový dopravník
Samotné požáry představují jen část problému. Zásadním meteorologickým fenoménem letošního léta se stal transport kouře na obrovské vzdálenosti. Zvrásněné tryskové proudění (jet stream) vytvořilo atmosférické koridory, po kterých se jemné částice a saze pohybovaly na vzdálenosti přesahující 2 500 mil (přibližně 4 000 km).
Kouř z požárů na severozápadě USA a v Kanadě tak běžně putoval až na jih k Floridě. Podobně intenzivní ohniska, jako byl požár Kaiser Canyon Fire ve státě Washington, chrlila do vyšších vrstev troposféry miliony tun mikročástic, jež následně ovlivňovaly sluneční svit a kvalitu ovzduší na celém kontinentu.
Rekordní teploty a spálená země v Americe i v Evropě
Spálená plocha v USA a Kanadě překročila k počátku srpna desetiholetý průměr o více než 25 %. Současně padaly absolutní teplotní rekordy na desítkách oficiálních stanic:
- El Centro (Kalifornie): naměřeno neuvěřitelných 48 °C (118 °F)
- Phoenix (Arizona): teplota dosáhla 47 °C (116 °F)
- Las Vegas (Nevada): maxima vyšplhala na 46 °C (115 °F)
- Montana: severní stát zaznamenal extrémních 40 °C (104 °F)
Evropa nezůstala pozadu. Jižní a jižní jihozápad starého kontinentu zasáhly požáry obřích rozměrů. Největší zaznamenaný požár ve Španělsku zasáhl plochu přesahující 500 km², přičemž plameny ohrožovaly předměstí Madridu i francouzského Bordeaux. Podrobnosti o historických vlnách horka naleznete v sekci zaměřené na extrémní meteorologické rekordy.
Fyzikální pozadí: Proč je atmosféra tak zranitelná?
Podle rozsáhlé analýzy deníku The Washington Post spočívá klíč k letošnímu extrému v kumulativním efektu. Jakmile rozsáhlý požár vznikne, vytváří si vlastní mikroklima. Při intenzivním hoření vzniká tzv. pyrocumulonimbus — ohňový bouřkový mrak, který dokáže vynesení sazí a vodní páry prorazit až do spodní stratosféry.
V takto vysokých výškách částice sazí nesedají k zemi rychle, ale zůstávají v atmosféře celé týdny. Zde zpětně pohlcují sluneční záření, což vede k takzvanému atmosférickému ohřevu ve výšce, zatímco na povrchu dochází k optickému zástinu. Tento jev narušuje běžný teplotní profil atmosféry a dále stabilizuje tlakové výše, čímž blokuje příchod srážkově bohatších front.
Expertíza evropského programu Copernicus i americké NOAA potvrzuje, že současný stav není nahodilou výkyvovou epizodou, ale přímým důsledkem rostoucí průměrné teploty globálního povrchu, jež zesiluje zpětné vazby mezi suchem, požáry a atmosférou.
Co je to pyrocumulonimbus a jak ovlivňuje počasí stovky kilometrů daleko?
Jde o mrak typu cumulonimbus vyvolaný extrémním teplem z rozsáhlého lesního požáru. Silný výstupný proud vznese kouř, popílek a vodní páru až do výšky 10–15 kilometrů. Tam saze zachytí rychlé tryskové proudění (jet stream), které toxické částice roznese přes celé kontinenty během několika dnů.
Jaký má kouř ve vysokých vrstvách atmosféry vliv na globální teploty?
Jemné saze (tzv. black carbon) pohlcují sluneční záření a přímo ohřívají vrstvu vzduchu, ve které se nacházejí. Tím mění vertikální teplotní profil atmosféry, posilují stabilitu tlakových výší a zabraňují tvorbě běžné srážkové oblačnosti, což dále prohlubuje sucho na povrchu.
