Rekordní sníh a tornáda během dvou měsíců: Proč se počasí tak dramaticky mění?

Zima, která nebrala zajatce

Zima 2025/2026 byla pro východní polovinu Spojených států nejtvrdší od sezóny 2020/2021. Podle Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) si zimní bouře vyžádaly celkem 275 lidských životů a způsobily škody přesahující 11,3 miliardy dolarů. Nejtragičtější epizodou se stala lednová bouře z 23.–27. ledna 2026, která zasáhla území od Texasu až po Maine a zabila 174 lidí — šlo o nejsmrtelnější zimní bouři od texaské energetické krize v roce 2021. V některých oblastech Nové Anglie napadlo během jediné bouře až 115 cm sněhu, zatímco v Kalifornii dosahovala sněhová pokrývka v pohoří Sierra Nevada téměř tří metrů. Následovala únorová historická vánice (21.–23. února), která přinesla 60–90 cm sněhu na severovýchod USA, zabila 13 lidí a překonala několik sněhových rekordů v Nové Anglii. Ještě v polovině března zasáhla oblast Velkých jezer mohutná sněhová bouře — první kategorie 5 na škále Regional Snowfall Index od ledna 2016.

Z lyží do tornádového krytu za šest týdnů

Když se zdálo, že zima nikdy neskončí, přišel zlom. Již během prvního březnového týdne (5.–7. března) zasáhla Oklahomu a Michigan série 32 tornád, která si vyžádala 8 mrtvých a 29 zraněných. Tornádo o síle EF3 u města Union City v Michiganu smetlo ze základů několik domů a zabilo tři lidi. Guvernérka Michiganu Gretchen Whitmerová vyhlásila stav nouze ve třech okresech. O pouhé tři dny později, 10.–12. března, udeřila ještě rozsáhlejší vlna — 106 tornád během tří dnů, především v Illinois, Indianě a dalších státech středozápadu. Nejničivější tornádo, ohodnocené jako EF3 s větrem až 260 km/h, prošlo městy Kankakee a Aroma Park v Illinois a pokračovalo do Indiany, kde zabilo tři lidi a poškodilo přes 600 budov. Tornádo urazilo trasu dlouhou více než 57 kilometrů a v nejsilnější fázi dosáhlo šířky přes 1 400 metrů. Stejná supercela navíc vyprodukovala historicky rekordní kroupy — kroupa o průměru 16,8 cm nalezená v Kankakee se stala největší oficiálně změřenou kroupou ve státě Illinois. Do konce května 2026 bylo ve Spojených státech potvrzeno 575 tornád s 12 oběťmi, včetně prudkého tornáda EF4 u Enidu v Oklahomě (23. dubna), které dosáhlo rychlosti větru 290 km/h a srovnalo se zemí přibližně 40 domů, včetně poškození vojenské základny Vance Air Force Base.

Co je weather whiplash a proč k němu dochází?

Představte si bič — prudký švih jedním směrem a okamžitý návrat zpět. Přesně tak se chovala atmosféra nad Severní Amerikou během letošního přechodu ze zimy do jara. Meteorologové pro tento jev používají termín weather whiplash a označují jím situaci, kdy extrémní počasí jednoho typu téměř bez přechodu vystřídá extrém opačného charakteru. Klíčovým hráčem je v tomto příběhu tryskové proudění — úzký pás silného větru ve výšce 9–12 kilometrů, který obtéká polární oblasti. Během zimy 2025/2026 se tryskové proudění nad Severní Amerikou výrazně zprohýbalo do tvaru hluboké vlny (tzv. meridionální proudění). To umožnilo arktickému vzduchu pronikat hluboko na jih — až nad Texas a Floridu — a současně teplému vlhkému vzduchu z Mexického zálivu na sever. Když pak v březnu začalo slunce ohřívat subtropy, teplotní kontrast mezi studeným severem a teplým jihem se stal extrémním. A právě teplotní gradient je palivem pro vznik silných bouří a tornád. Čím větší je rozdíl teplot mezi vzduchovými hmotami, tím prudší je výměna energie — a tím silnější supercely vznikají.

Role La Niñi a polárního vortexu

Letošní extrémní výkyvy posílily dva zásadní klimatické faktory. Prvním je jev La Niña — fáze přirozeného klimatického cyklu ENSO, při níž dochází k ochlazování povrchových vod rovníkového Pacifiku. La Niña v zimě 2025/2026 (byť slabá) typicky způsobuje chladnější a vlhčí zimy na severozápadě USA a bouřlivější jaro v oblasti Tornado Alley — tedy přesně tam, kde letos tornáda udeřila nejsilněji. Druhým faktorem bylo chování polárního vortexu — obřího víru studeného vzduchu nad severním pólem. Během zimy se několikrát rozpadl a jeho jednotlivé laloky se přesunuly nad Severní Ameriku, což vedlo k extrémním mrazům a sněhovým bouřím. Když pak na jaře polární vortex zeslábl definitivně, teplý vzduch z jihu se nekontrolovaně hnal na sever — a s ním i ingredience potřebné pro tornádové supercely.

Klimatická změna: náhoda, nebo nový normál?

Otázka, zda za weather whiplashem stojí klimatická změna, je na místě. Vědecké studie publikované v posledních letech naznačují, že oteplování Arktidy, které postupuje zhruba čtyřikrát rychleji než globální průměr, oslabuje tryskové proudění a způsobuje jeho častější „zprohýbání" do velkých vln. Tyto vlny pak znamenají, že určitý typ počasí — ať už extrémní zima, nebo extrémní bouřky — setrvává na jednom místě déle. Nejde tedy nutně o to, že by tornád přibývalo (jejich celkový počet zůstává v USA v posledních dekádách relativně stabilní), ale mění se jejich sezónní rozložení, intenzita a shlukování do ničivějších vzplanutí (outbreaků). A právě přechod z extrémně zasněžené zimy do extrémně tornádového jara v rozmezí několika málo týdnů do tohoto vzorce zapadá. Navíc — teplejší atmosféra dokáže pojmout více vlhkosti (přibližně o 7 % více na každý stupeň oteplení). Více vlhkosti znamená více latentní energie pro bouřkové systémy. Výsledkem jsou intenzivnější srážky, silnější bouře a potenciálně i prudší tornáda.

Může podobný scénář nastat i ve střední Evropě?

Česká republika leží v mírném podnebném pásu, kde se tornáda vyskytují podstatně vzácněji než v americké Tornado Alley — přesto nejsou vyloučena. 24. června 2021 prošlo jižní Moravou tornádo o síle IF4 s větrem přes 380 km/h. Šest lidí zemřelo, přes 200 bylo zraněno a škody přesáhly 15 miliard korun. Bylo to nejsilnější tornádo na území Česka od roku 2004 a jedno z nejsilnějších v celé Evropě v moderní historii. Střední Evropa navíc zažívá čím dál častější epizody extrémního počasí — od vln veder přes přívalové povodně až po letní supercely. V červnu 2022 zasáhly Česko kroupy velikosti tenisových míčků, v září 2024 způsobily extrémní srážky rozsáhlé povodně. Kombinace chladnějších jarů a horkých let vytváří v Evropě podobný teplotní gradient, jaký pohání americká tornáda — i když v menším měřítku. Odborníci z Evropské laboratoře pro extrémní bouře (ESSL) evidují v posledních letech nárůst počtu evropských tornád — jen v roce 2026 jich bylo do května potvrzeno 106 (podle škály IF), přičemž některá dosáhla značné intenzity v Turecku, Řecku a Itálii. Ačkoliv střední Evropa zatím nezažívá tak dramatický weather whiplash jako USA, trend sílících extrémů je patrný i zde.

Co si z toho vzít?

Příběh americké zimy a jara 2026 je extrémní ilustrací toho, co znamená „bič počasí". Zatímco ještě v únoru obyvatelé Kankakee odhazovali sníh, v březnu se před stejným městem formovalo tornádo o šířce jeden a půl kilometru. Meteorologové varují, že podobné výkyvy budou s pokračujícím oteplováním planety stále častější — a to nejen v Severní Americe. Pro Českou republiku to znamená jediné: sledovat vývoj, investovat do systémů včasné výstrahy a nebrat extrémy počasí jako výjimky, ale jako součást naší nové klimatické reality.